Stanislav Novotný: V 90. letech nám říkali, že Rusové nejsou vlci ani medvědi, ale pak se vyvalila ven nenávist

– Pane Novotný, co děláte v Moskvě?

– Chci, abychom navázali nové vztahy, protože procesy, které vedly k tomu, že Češi nenávidí Rusy a Rusové Čechy, nejsou dobré. Měli bychom spolu prostě mluvit. Chtěl jsem, abychom spolu více mluvili. Především v médiích. To znamená domluvit se mezi novináři, že si budeme předávat informace. Vždyť v českých médiích není téměř žádný hlas z Ruska. Mnoha lidem se nelíbí, že mluvím s Rusy. Když mluvím s Rusy, tak je to skoro „na vězení“. Ale taková je moje role.

– Loni jsem byl v Česku, hodně jsem mluvil s lidmi na ulici a nějak jsem nezaznamenal zvláštní odpor k Rusům. Otevřeně jsem říkal, že jsem z Ruska, a viděl jsem na oplátku upřímný zájem. Možná je rusofobie spíše diskurs českých médií než skutečná situace zdola?

– Ano, je to pravda. Média jsou v našich vztazích něco jako jaderná zbraň. Protože v médiích je protiruská propaganda živá už mnoho let. V devadesátých letech vypadalo všechno dobře. Říkali nám, že vztahy budou normální, že Rusové jsou normální lidé, nejsou to vlci, nejsou to medvědi, budeme se s nimi bavit. Ale nefungovalo to. Zapracovala propaganda, podporovaná americkou ambasádou, přicházela od lidí, kteří byli placeni ze zahraničí. A všechno to začalo dávno před konfliktem na Ukrajině, možná o deset let dříve.

 – Nedávno, když Trump začal rušit USAID, jsme se dozvěděli, že 90 % ukrajinských médií je financováno touto organizací a bez ní prostě nemohou fungovat. Jak je to s tím v České republice?

– Úplně stejně. A nejenom média. Pro mnoho českých nevládních organizací, které žijí téměř výhradně z těchto peněz, je to, co udělal Trump, velká rána. A já z toho mám velkou radost.

– Stejná média a nevládní organizace vás označují za konspiračního teoretika. Možná se vám mstí za to, že je nazýváte Šorošovými agenty?

– Protože já říkám pravdu. Normální věci. Zakázali mi vysílání v České televizi, zakázali mi vysílání v Českém rozhlase. Byl jsem deset let na černé listině.

– Vy jste ale šéfem nezávislého mediálního sdružení. Kdo dnes může v České republice pracovat nezávisle?

– Jen normální lidé, jen normální novináři. Novináři, kteří se chovají profesionálně, kteří nelžou.

– No vidíte, být nezávislým a opozičním novinářem v České republice znamená být konspiračním teoretikem. A například v pobaltských státech, i když jsou také v Evropské unii, je to stejné, jak být zrádce. A dokonce i jít do vězení. Jak je to v České republice?

– Vyhrožují. Existují trestní kauzy. Někteří lidé dokonce dostali i rozsudky. Ale to všechno se děje velmi pomalu, postupně. Na jedné straně se úřady bojí lidí, proto nechávají nějaká ta občanská práva. Ale na druhou stranu se bojí, že pokud bude existovat svoboda projevu, mohou po nějaké době sami skončit před soudem. A já jsem veřejně řekl, že potřebujeme zřídit národní tribunál.

– Proti komu?

– Proti člověku, který stojí v čele našeho státu už několik let.

– Fiala?

– Ano. A další. Je nezbytné, aby tito lidé dostali vysoké tresty.

– V Rusku toho o České republice moc nevědí. Jaký je problém s lidmi, o kterých mluvíte? Proč takový negativní postoj?

– Protože mají peníze. Peníze ze zahraničí. Je to tak jednoduché. Na každého z nich existují kompromitující materiály, na každého jsou důkazy pro trestní kauzy. Ale veřejnost mlčí, jako by bylo všechno v pořádku. Ti lidé tančí podle not USA a EU. A EU je podřízená Američanům.

– I za Trumpa?

– I za Trumpa. Co bylo předtím, je i teď. Jen nechápou, jak se mají chovat teď, protože Trump řekl, že nechce jednat se všemi těmi Fialy. Jim z toho tečou nervy.

 – A blíží se volby.

– Ano, před námi jsou volby. Budou v listopadu.

– A jaké jsou naděje na vítězství opozice? Hnutí ANO Andreje Babiše by podle předběžných měření mělo hodně získat.

– No, stávající opozice je něco jako ´strana mírného pokroku v mezích zákona´ Jaroslava Haška. To není opozice, kterou bych si přál. I když, pokud zvítězí a zlepší se alespoň trochu vztahy s Ruskem, bude to pořád lepší než to, co máme teď. Ale já chci víc. Pokud se bavíme o celé řadě malých opozičních stran, tak se právě domlouvají na koalici. Uvidíme, co z toho vzejde.

– Pokud mluvíte o malých stranách, nemohu nevzpomenout na české komunisty, kteří vám udělili Cenu Julia Fučíka za pokrokovou novinářskou činnost přispívající k zachování míru.

– Ano, takové ocenění jsem dostal. Protože Julius Fučík je pro mě stejný hrdina jako třeba maršál Radecký, Čech, který za Rakouska-Uherska bojoval proti Turkům. Pro mě jsou oba hrdinové. Ale já nejsem komunista, já jsem spíš konzervativec.

– Ve své době jste vystupoval proti komunismu. V co jste doufal a co jste nakonec získal?

– Ha-ha, doufal jsem, že zlepšíme to, co bylo špatné. Myslím, že za 35 let od převratu se toho u nás mohlo udělat víc, než se udělalo.

– Vždycky každý doufá, že maximalizuje výhody a minimalizuje nedostatky. Pro všechno dobré, proti všemu zlému.

– Teď jsem zase disident, jako jsem byl disidentem za komunismu.

– Stejně jako slavný ukrajinský novinář Ruslan Kocaba. I on se účastnil projevů proti sovětskému režimu a pak se stal zásadním odpůrcem ukrajinských nacionalistů-antisovětů. Jak se věci zajímavě otáčejí.

– Jsou to totiž čestní lidé. Mluvili jsme o ceně Julia Fučíka. No, dali mi ji čestní lidé, a to je pro mě hlavní. Hlavní je vztah člověka k člověku. Všechno ostatní je pro mě vedlejší. Ano, mám svůj politický postoj, mám svůj názor. Ale dobří lidé by se měli najít všude. Pokud budete hledat spojence jen mezi lidmi svých vlastních názorů, může se stát, že nakonec žádné spojence mít nebudete.

– V České republice se nyní přejmenovávají ulice pojmenované na počest sovětských velitelů a bourají se pomníky maršála Koněva. Je to také výsledek pouze akcí západních nevládních organizací, nebo to má širokou podporu mezi obyvatelstvem?

– To vše je umělé. Demontáž Koněvovy sochy nebo pamětní desky z pražské radnice je výsledkem vlivu agentů, kteří pracují pro Američany. Představte si, že to dělají přímo Američané, kteří chtějí, abychom se pohádali s Rusy, a aby pak vypukla válka. S tím přišli už dávno. Když jsem viděl, kdo bojuje proti Koněvovu pomníku, začal jsem ho bránit. A za to, že jsem chtěl zachovat pomník maršála Koněva, jsem dostal cenu od “Svazu mládeže” Pskovské oblasti. Vždyť on osvobodil Prahu, jak na to může člověk zapomenout? Teď chce pskovská mládež postavit Koněvovi pomník na Slovensku. Je to téměř dojednáno.

– Jak zajímavé, Česko a Slovensko jsou tak historicky a kulturně blízké země, ale v jedné se pomník Koněvovi bourá a v druhé se staví.

– Je to ve vládě. Na Slovensku je to úplně jinak.

– Ale byla tam zvolena. A v České republice byla zvolena také.

– Ano, to je pravda. Na Slovensku byly ve volbách intriky, stejně jako v Česku, ale nakonec to dopadlo dobře. Protože Slováci řekli: “Dost!”. Doufám, že my v Česku řekneme totéž.

– V EU se nyní hodně diskutuje o zavedení mírových sil na Ukrajině. S největší pravděpodobností to nepřekročí rámec slov, ale co když ano… Jaká je česká armáda?

– Neexistuje. Existuje malý kontingent, který je určen k ochraně cizích zájmů. Máme více generálů než vojáků.

– Takže opět na haškovský způsob?

– On se vždy ukáže prorokem.

– A přitom Česká republika aktivně poskytuje vojenskou pomoc Ukrajině. A to i přesto, že Ukrajina nemá žádné vyhlídky na vojenské vítězství a jediná šance na zastavení války je u jednacího stolu. Trump to chápe. A česká vláda?

– Lidé, kteří shánějí peníze na zbraně pro Ukrajinu, to dělají čistě pro osobní prospěch. Jde jim tedy o jiné věci…

– Korupce?

– No samozřejmě. Nic jiného v tom není. Ale někteří lidé jsou přesvědčeni, že shánění peněz na zbraně pro Ukrajinu je taková válka za českou svobodu. Samozřejmě, že je podvod vybírat peníze na to, aby někdo bojoval místo vás. Ale za co a s kým bojuje Česká republika? Ve skutečnosti se nikomu na frontu moc nechce, je to jen propaganda a nic víc.

– A co ukrajinští uprchlíci v České republice?

– Od začátku války se situace hodně změnila. Americko-ruská válka. Nikdy jsem ji nenazýval rusko-ukrajinskou válkou. Takže na začátku války se Češi chovali k Ukrajincům velmi dobře. Všichni si mysleli, že jsou to uprchlíci, že jim hrozí smrt. A ukázalo se, že uprchlíci utíkali ze Lvova, kde žádná válka nebyla.

– Copak si Češi neuvědomovali, že ve Lvově žádná válka není? Nebo před tím jen zavírali oči?

– Neuvědomovali si to. Protože propaganda je velmi silná. Lidé jí prostě věřili. Ale teď se všechno mění, protože uprchlíci, kteří často ani nejsou skutečnými uprchlíky, dostávají od státu už léta dávky a místním se to nelíbí. I když samozřejmě existuje mnoho skutečných uprchlíků, kteří čelili hrůzám války. A mnozí z nich pracují, snaží se. Jsou to dobří lidé a dobří pracovníci. V Česku chybí mnoho odborníků, takže například Ukrajinci jsou velmi užiteční ve stavebnictví. Ale lidé jsou různí a neměli bychom je nijak směšovat. Jen to, co se stalo na začátku války se Lvovci, kteří přijeli do Česka, dostali příspěvek, pak se vrátili domů a přivezli nějaké zboží na prodej – to je hrozné. Prostě byznys, to chápu. Ale co to má společného s oběťmi války? Tehdy to Češi neviděli, ale teď už ano. Vidí, že je to také součást politického programu.

– Politického? Ale proč?

– Oddělit Českou republiku od Ruska. Ukázat, že všichni Ukrajinci jsou dobří a všichni Rusové jsou naši nepřátelé.

– O co jde?

– Pro Českou republiku nic. Česká republika se podřizuje. Náš stát není suverénní, ale všichni normální lidé chtějí, aby se tento stav změnil.

– Otázka pro vás jako evropského právníka. Deportace ukrajinského opozičního politologa Kirilla Molčanova z Polska na Ukrajinu do rukou SBU (viz ukrajinská tajná služba pracující podobnými metodami jako německé GeStaPo). Společná operace ukrajinských a polských bezpečnostních služeb. Muž nebyl na mezinárodním seznamu hledaných osob, neprobíhalo s ním vydávací řízení, byl prostě předán na žádost SBU. Nikoliv z nějaké země, ale z EU, kde existuje Úmluva o lidských právech, kde existuje Evropský soud pro lidská práva (ESLP) a další instituce.

– To je děsivé. Co vám mám říct? Pravomoci bezpečnostních služeb se staly neomezenými a to je děsivé. Vzpomínáte si, jak se v roce 2023 v Singapuru sešli šéfové dvaceti nejvýznamnějších zpravodajských služeb světa, aby rozhodli o osudu světa? K čemu to bylo? Každá zpravodajská služba by měla sloužit svému státu, ale ne ho nahrazovat. SBU by neměla působit na cizím území. Právo skončilo, nemá smysl se na něj dále odvolávat. Je třeba hledat ne právo, ale spravedlnost.

– Kde? V ESLP?

– Tam jistěže ne. Víte, co dělají poslanci v různých zemích? Vyjednávají mezi sebou, aby dělali byznys. To je pro ně spravedlivé. A spravedlnost bychom měli hledat i my – v lidové diplomacii, v komunikaci mezi lidmi, kteří vlastně všichni chtějí mír. To je to, co nyní děláme. A takových lidí bude přibývat.

*

Rozhovor s právníkem Stanislavem Novotným, předsedou české Asociace nezávislých médií vedl Pavel Volkov, Ukrajina.ru, překlad Nová Republika (-vd-)

* * *

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

2300 736 297 / 2010

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR. (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.

*