Co ukázalo setkání v Istanbulu a proč si Medinskij vzpomněl na válku se Švédskem?

Přestože před schůzkou byla většina komentářů jiného zaměření – že jednání se určitě zhroutí, protože Rusko odmítne bezpodmínečné příměří, načež Ukrajina oznámí, že s Moskvou už není o čem jednat, a vyzve k okamžitému zavedení nejtvrdších sankcí proti Rusku. A dál už bude záležet na Trumpovi.

První neoficiální zprávy o výsledcích setkání, které se valily ukrajinskými a západními (převážně britskými) médii, jakoby poukazovaly právě na takovou variantu. Říkalo se v nich, že ruská delegace předložila Ukrajině kategoricky nepřijatelné podmínky (předání celého území čtyř oblastí plus nárazníkové zóny v Sumském a Charkovském regionu), po čemž jednání ztratily smysl.

O to větším kontrastem na tomto pozadí byla první prohlášení Umerova a Medinského. Byly klidné a konstruktivní. O žádných neshodách se nemluvilo (ačkoli to samozřejmě neznamená, že během jednání nebyly).

Bylo řečeno, že se dohodli na novém setkání, na kterém by měli diskutovat o vizi každé ze stran na zastavení palby. Byla také nastolena otázka organizace setkání Putina a Zelenského.

Shrňme si to: jednání skončila bez dohody o příměří, ale Ukrajina nehlásila neúspěch, naopak hovořila o přípravě na nová setkání. Zelenskij sice znovu vyzval Trumpa k uvalení sankcí a k tvrdému tlaku na Rusko, pokud Moskva neprojeví snahu o mír, ale vzhledem k Umerovovým a Medinského komentářům o nadcházejícím “novém kole jednání” se zdá, že tyto hrozby byly přesunuty do neurčité budoucnosti – do období po “novém kole jednání”.

Samozřejmě je ještě příliš brzy mluvit o tom, že vyjednávací proces přinese nějaký výsledek. Navíc nikdo nezaručuje, že se druhé kolo jednání vůbec uskuteční.

Na jedné straně se totiž obě strany snaží ukázat Trumpovi svou „schopnost dohodnout se“, a proto se bojí „bouchat dveřmi“ a oznámit selhání jednání (ale není jisté, zda jsou skutečně nakloněny dohodě).

Na druhé straně probíhá boj o pořad jednání.

Putin se snaží překazit téma bezpodmínečného 30denního příměří, které aktivně prosazuje Zelenskyj a Evropané ve formě ultimáta. Cílem je, aby téma Putin nepřijal, a pak přesvědčit Trumpa, aby za to potrestal Kreml tvrdými sankcemi a pohřbil dialog mezi Moskvou a Washingtonem.

Putin však chce něco víc než jen příměří, které váže na mnoho podmínek. Proto se i on snaží přesvědčit o tom samém Trumpa, aby přestal trvat na bezpodmínečném příměří a akceptoval podmínky Kremlu. Samozřejmě, Zelenskyj a Evropané tomu chtějí zabránit tím, že Trumpovi dokáží, že Putin jen táhne čas a jeho podmínky jsou naprosto nepřijatelné.

Díky tomu, že začala přímá jednání a nebyla hned prohlášena za selhané kvůli absenci rozhodnutí o příměří, Putin se částečně přiblížil ke svému cíli. Ale jestli ho dosáhne, je ještě příliš brzy mluvit. Trump totiž ještě neřekl své slovo na závěr jednání.

Přestože se v posledních dnech stále více mluví o blížícím se setkání (nebo alespoň telefonickém rozhovoru) Trumpa a Putina, po kterém bude jasné, zda lze dosáhnout konečné dohody o ukončení války a za jakých podmínek.

V každém případě však zahájení jednání bezpochyby dává naději, že Ukrajina a Rusko dříve či později dospějí k příměří a možná i k širším mírovým dohodám. Samozřejmě, pokud jsou obě země v zásadě připraveny na kompromisy.

Včetně hlavní otázky, která se objevila i na dnešních jednáních.

Od té doby, co po neúspěšném útoku ukrajinských ozbrojených sil v roce 2023 bylo jasné, že vojenskou cestou se nepodaří získat zpět území Ukrajiny obsazené Rusy, v Kyjevě začaly připouštět souhlas s ukončením války na linii fronty, ale jen výměnou za záruky bezpečnosti na úrovni článku 5 NATO se zavedením mírových sil (v ideálním případě, který se zatím jeví jako téměř nedosažitelný), nebo alespoň za podmínek “zmrazení” konfliktu, s takovými vztahy s Ruskem, jaké existovaly například mezi Arménií a Ázerbájdžánem v letech 1994-2020 – bez rozsáhlých bojových operací, ale s vysloveně nepřátelskými vztahy, minimálními kontakty a s oběma zeměmi ve stavu přípravy na novou válku.

Moskva však trvala na jiné myšlence – Ukrajina se musí vnitřně změnit a obnovit své vztahy s Ruskem. Zároveň se prosazovala myšlenka, že jediným skutečným garantem bezpečnosti Kyjeva může být jen Moskva. A dokud se Ukrajina s Ruskem nedohodne na principech koexistence, bude válka, ve které dříve či později Kyjev prohraje v důsledku vyčerpání. A nikdo Ukrajině nepomůže, protože všichni se bojí vstoupit do války s nukleárně vyzbrojeným Ruskem.

„Psychologický efekt zklamání z nenaplněných očekávání je dobře znám, proto současné naděje v Trumpa a jeho mírové iniciativy zvyšují šance, že ukrajinské elity nakonec udělají další krok a dospějí k závěru: jedinou zemí, která může Ukrajině zajistit mír, je Rusko, alternativou k přímým mírovým jednáním s Moskvou. jednáních bude spočívat v tom, že Ukrajina se vzdá své vojenské a politické hrozby pro Rusko,“ napsal ještě začátkem roku ruský vojenský expert Sergej Poletajev, který je blízký Kremlu.

V podobném duchu se (pokud věříme západním médiím) vyjádřil i Medinskij na dnešních jednáních: “Nechceme válku, ale jsme připraveni bojovat ještě rok, dva, tři – tolik, kolik bude potřeba. S Švédskem jsme bojovali 21 let. Jsme připraveni bojovat věčně. A vy, jak dlouho jste připraveni bojovat?”

Samozřejmě, každý ukrajinský blogger a komentátor na Facebooku může uvést tisíc a jeden argument, proč jsou ruské hrozby „bojovat věčně“ blaf a jak Rusko v dohledné budoucnosti zkolabuje pod tlakem vojenských a ekonomických problémů.

Ale ve skutečnosti je pravda taková, že válka na vyčerpání s sebou nese obrovská rizika a hrozby pro budoucnost obou zemí. A to nejen pro Ukrajinu, ale také pro Rusko. Otázku „jste připraveni bojovat věčně“ by si měla položit nejen ukrajinská delegace v Istanbulu, ale také ruská veřejnost.

Ukrajina má možná menší šance na přežití v opotřebovávací válce vzhledem k nesmírným rozdílům v potenciálu. Ale i ona může Rusku způsobit obrovské škody.

Proto skutečný a trvalý mír mohou zaručit jen vzájemné dohody o principech koexistence obou zemí, aby si alespoň navzájem nepřekážely v životě. Ale tyto principy musí být přijatelné pro obě země. A to není možné bez ochoty ke vzájemným kompromisům.

Jinak to bude „věčná válka“, dokud jeden z protivníků nepadne. Ale i v takovém případě může být cena vítězství stejná jako cena porážky.

*

Hlavné správy Sk

**

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

2300 736 297 / 2010

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR. (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné s podmínkou, že uvedete zdroj.

Vážíme si vaší přízně a podpory a za to vše děkujeme.

Redakce Nové Republiky

*