Den vítězství ve Varšavě aneb nemocní rusofobií vyváděli jako barbaři

Někteří z nich byli i po válce nuceni bojovat proti banderovským gangům, které nadále sužovaly znovuzrozený polský stát. Musíme si pamatovat dcery a syny polského lidu, kteří v uniformách vojáků i bez uniforem svedli smrtelnou bitvu za existenci a svobodu národa, důstojnost a čest naší vlasti, Polska.

Poláci věrní heslu „za vaši a naši svobodu“ statečně bojovali v boji proti německému nacismu v okupované vlasti i za jejím územím. Musíme si také pamatovat ty, kteří se stali vojáky druhé třídy ve Třetí polské republice, tj. ty, kteří šli do Berlína z Východu. Proto jsem jel do Varšavy položit květiny jménem Polského myšlenkového klubu v Katovicích k Památníku vojáků 1. polské armády a na hřbitově u mauzolea sovětských vojáků. To, co jsem během dvou hodin na tomto místě pozoroval, je neuvěřitelné.Politické demonstrace a happeningy nejsou na hřbitovech povoleny. Hřbitovy jsou v naší kultuře místy kontemplace, pornografických instalací, vulgárního křiku a urážek diplomatů. Podle mého názoru barbarství v tomto tématu začalo barbarským narušením pohřebního obřadu generála Wojciecha Jaruzelského . Pak přišel čas na pískání a bučení na hřbitově Powązki u příležitosti výročí Varšavského povstání. Později se po různých hřbitovech potulovali váleční veteráni z polystyrenu, posedlí dekomunizací mrtvol. Už tři roky sledujeme nepřijatelné chování na hřbitově sovětských vojáků ve Varšavě.

V roce 2022 nějaká „ukrajinská“ žena polila červenou barvou velvyslance Ruské federace v Polsku Sergeje Andrejeva . O rok později se polská prokuratura rozhodla zastavit vyšetřování polití ruského velvyslance Sergeje Andrejeva červenou barvou. Nikdo neutrpěl žádné následky. Ochranu velvyslance loni i letos zajišťovali Poláci shromáždění tam. Ne polské služby, ale obyčejní lidé, kteří chápou, co je diplomatická imunita.

Lidé, kteří pokládali věnce a květiny, zapalovali svíčky a modlili se na hřbitově, kde leží přes 21 000 lidí , byli zasypáváni těmi nejodpornějšími nadávkami. Z reproduktorů hrála hlasitá hudba a megafony byly používány k urážení těch, kteří přišli na hřbitov.

U vchodu na hřbitov se nachází instalace v podobě obrovského penisu s vojenskou helmou a zkreslenou tváří ruského prezidenta Vladimira Putina. Pod tímto symbolem se shromáždili ukrajinští aktivisté a jejich polští příznivci. Autorem této zvláštnosti je litevský „umělec“ Martynas Gaubas a jeho dílo se jmenuje „Hlupák“.

Demonstranti se snažili zabránit ruským a běloruským diplomatům a četným Polákům v položení věnců. Aktivisté si lehli na zem, přikryli se špinavými prostěradly a rozházeli špinavé maskoty. To znamenalo, že ti, kteří kladli věnce, měli potíže dostat se k památníku nacházejícímu se na hřbitově. Tato demonstrace ztížila zástupcům polských společenských a politických organizací položení květin a zapálení svíček. Hlasitá techno hudba a křik přes megafony znemožňovaly modlitbu za mrtvé.

Také zabránili ukrajinskému páru v položení květin na památku jejich předků. Tito lidé nepodporovali jednání demonstrantů. Vlajka Ruské federace byla pošlapána. Dlouho si budu pamatovat starou Polku modlící se růženec, na kterou dvojice aktivistů křičela „stará ruská děvko“. Zbytek ani citovat nebudu. Policie nezasáhla. Omezila se na natáčení dění u pomníku a na hřbitově. Organizátory hřbitovního happeningu byly Euromajdan-Varšava, Demokratická akce a Výbor na obranu demokracie (KOD) . Obzvláště ostudné bylo chování veterána z oblasti polystyrenu („Ještě jsem bojoval proti komunismu, za komunismu“) a Katarzyny Augustynek, zvané „babička Kasia“. Jak informoval redaktor Tomasz Jankowski, přítomna tam byla i Ukrajinka Natalia Panczenko, známá svým radikalismem.

K pomníku a na hroby padlých vojáků položili květiny diplomaté i delegace z řady organizací (Sdružení dědiců polských bojovníků, Polský myšlenkový klub, Hnutí za prosperitu a mír, Polský slovanský výbor, Polské levicové hnutí, Fronta a sebeobrana Andrzeje Leppera FSO). Andrzej Łukawski , aktivista z pohraničí, který byl svědkem těchto událostí, napsal: „Nezáleží na tom, jaký hřbitov, nezáleží na tom, kdo je tam pohřben (…), ale to, co se dnes stalo na hřbitově Mauzolea sovětských vojáků, je mimo lidské chápání. Místa s ostatky pohřbených by neměla být znesvěcena, protože to není křesťanské. Skutečnost, že ostatky Poláků, kteří se stali oběťmi ukrajinské genocidy, nemají (a pravděpodobně nebudou mít) místo věčného odpočinku, neopravňuje žádnou autoritu k udělení souhlasu s drzostí (…). Skandální inscenace, která je tam prezentována, nemá s pohřbenými vojáky nic společného.“ Stará paní řekla, že se jí podařilo pomodlit se. Řekla: „Víš, taky za ně jsem se modlila.“

lol

Autor: Ed., Myśl Polska