Hitlerův stín se vrátil na Hrad: Udělal si Pávek se Zelenským fotku u “slavného” okna? Opět o nás bez nás. Sebelikvidace podle metody. Nová VB a StB. Žena za pultem ani netuší, že hajluje. Jen výjimeční a nepodvolení mají ještě šanci

Výjimeční

Protože se právě nacházíme v období připomínek na skončení oné “druhé fáze” před osmdesáti roky (aktuálně provázeném skutečně ukázkovým masakrem historické pravdy), mají mnozí stále ještě příčetní vzácnou příležitost pohlédnout oběma směry: vzad i vpřed. Pro ty, kterým zkušenost s epochou následující po “druhé fázi Velké války” v osobní výbavě paměti chybí, je to však žel většinou už prakticky nemožné.

Výjimky samozřejmě jsou (aby z definice potvrzovaly pravidlo). Znám odvážné “středověké” i docela mladé lidi, kteří nedovolili, aby jim Goebbelsovi následovníci vymyli mozky. Někteří z nich jsou i spolupracovníky Protiproudu – jen je většinou známe pod pseudonymy, protože nebezpečí jejich společenské likvidace je vysoké – a měsíc za měsícem se zvyšuje.

V naprosté většině případů jde o osobnosti, které mají za zády pevné rodinné zázemí nepodvolených. Rodin, v nichž se paměť neřídí právě panující fialovou “vládní objednávkou”. Ani obavami z Rakušanem obnovené někdejší Veřejné bezpečnosti, VB (donedávna policie), respektive z Koudelkou obnovené Státní bezpečnosti, StB (donedávna Bezpečnostní informační služby). Ale z dopisů i osobních setkání vím, že takové zázemí je k uchování “občanské příčetnosti” podmínkou sice nutnou, nikoli však postačující.

Jednak jde o tlak generačního okolí, v němž se mladší a mladí Výjimeční pohybují a odehrávají mezi přizpůsobivými, jednak o přirozenou snahu nezavřít si všechny cesty k normálnímu fungování (rodina, bydlení atd.). To vede mnohé ke zničující “oscilaci” mezi oběma světy. A aby si nepřipadali vysloveně amorálně (svědomí lze potlačit vždy jen přechodně) zdůvodňují si své “ústupky davu” nějakým druhem racionalizace a “zamlžením” zjevného.

Žena za pultem

Kupoval jsem si tuhle v jednom obchodě konzervu s chatkou (za mých mladých let jídlo pro chudé, dnes luxusní zboží). Ptá se mě vedlestojící snad padesátiletý muž blahobytného zjevu, zda věřím v její kvalitu. Povídám, že je to ruská konzerva, kterou znám po desetiletí a nemám o ní pochybnosti. Ruská? povylezly mu leknutím oči z důlků. A pak se maně trochu rozhlédl kolem, jestli ho někdo neslyší a dodal: “Nojo, ryby snad ještě uměj.” A připitoměle se na mě skoro spiklenecky usmál.

Jen kousek dál je jiný obchod. Jmenuje se Liběřické lahůdky. Požádal jsem tam o Ruské vejce. Za pultem stála odhadem padesátnice, novodobá Žena za pultem. “Myslíte Henry vejce?” “Ne,” povídám, “Ruské vejce. Henry vejce je Anglosasy ukradený název, který se u nás pro snoby od jisté doby používá, aby to vypadalo světově. Obložené vejce je ruský vynález. A támhle ho vidím.”

Zírala, v očích se jí míhaly střípky malého Velkého bratra z každodenních “zpráv” na ČT – a pak se rozhodla bojovat: “Máme jen Henry vejce,” pravila odhodlaně, jen se jí vzrušením z tušeného boje lehce zachvěl hlas. “Škoda,” povídám. A jak odcházím od pultu, zaznamenám několik pohledů od fronty za mnou. Vyděšených. Jen hřmotný chlap, zhruba šedesátník, prohodil: “Ženská, vy jste střelená!” A vykročil k východu za mnou. Ten východ měl najednou obojí význam – s malým i velkým V.

Čas se smrskl. Najednou jsme nebyli na konci šedesátých, po invazi, kdy – nechápajíce o co šlo, a jak nás “progresívní” komunisté podvedli a způsobili svou neschopností tragédii – jsme demonstrativně odmítali všechno ruské. A jako užiteční idioti (sedmnáctiletí, dvacetiletí) jsme si připadali, že tím bojujeme za naši národní samostatnost. Nechápajíce, že v dějinách tisíciletého českého státu jde jen o jednu další nešťastnou epizodu. Že uměle vytvořené Československo je za asistence Američanů uděláno tak, že jde jen o to, k jakému protektorátu patříme.

Ta Žena za (liběřickým) pultem by v tom německém protektorátu (v němž jsme se po převratu opět ocitli) nepochybně patřila ke dvousettisícovému davu na nedalekém Václavském náměstí, který – spolu se všemi populárními hereckými a dalšími celebritami té doby – hajloval při manifestační Přísaze Čechů za Říši. Teď bojovně “hajluje” za pultem s banderovskými nacisty, kteří (po převratu) v zastoupení Anglosasů a německé EU zaútočili na Rusko. A jistě tak vychovává i své děti. “Držte se,” povídá hromotluk, co se se mnou vydal k východu, “Protiproud je jednička.”

Sebelikvidace podle metody

Progresívní komunista, který v přestrojení za anglosaského a euro-německého agenta zasedl Pražský hrad právě nechal sídlo českých králů na dnešek neprodyšně uzavřít. Přijel za ním totiž vůdce kyjevských nacistů. Dost možná si s ním nechá udělat fotku u hradního okna, z něhož Adolf Hitler pohlédl na dobytou Prahu v devětatřicátém.

Zbývalo mu ještě celých šest roků k nepředstavitelným hrůzám a vraždění než nad Reichstagem zavlála sovětská vlajka a on… No vlastně těžko říci, co on (v naší Akademii jsme se právě otázce, jestli se zabil či uprchl věnovali, možná stojí za to nahlédnout). Ale podstatnější je, že – jak si tehdy neuměl nikdo představit – nacismus neskončil s ním. A dnes, po osmdesáti letech, se opět pokouší o reprízu toho, co tak neslavně skončilo.

Jen s tím rozdílem, že Ruská federace, nástupnický stát po Sovětském svazu (zlikvidovaném vnitřní zradou) si paměť zachovala. A tak, když si dnes uprostřed bojů na Ukrajině připomíná Hitlerův pád, své vítězství – a jako součást toho i naše osvobození – má na svou obranu k dispozici zbraně, které němečtí eurounijní a britští socialističtí dědici knírkatého Rakušana nemají bez vlastní sebelikvidace šanci překonat. Ale o to víc si masírují svaly.

O nás bez nás

Jestli při té návštěvě kyjevského nácka na Pražském hradě jde jen o něco takového, nebo jestli je součástí nějaké připravované Velké Zrůdnosti, těžko posoudit. Faktem je, že Zelenský vyhrožuje, že připomínku Hitlerova pádu 9. května v Moskvě nenechá jen tak.

A vzhledem k tomu, že jeho popřevratová junta již – i v ruském hlavním městě – pár teroristických operací realizovala, nemusí jít o prázdné tlachání. Tím spíš, že na frontě už pouze ustupuje a Trumpův pokus o ukončení bojů je v neproniknutelných mlhách.

Je děsivé, že fialoví “uchvatitelé” spolu s překabátěným generálem do toho právě v těchto dnech zatáhli Prahu. Pokud k něčemu dojde, budeme nepochybně a důvodně cílem odvety. A dokonce i když se nakonec neodhodlají k nějaké šílenosti, jež se může stát roznětkou rozsáhlé ruské odpovědi, je neskutečně drzé, že si nás současný vládnoucí režim bere za rukojmí.

Je to jen jiná inscenace tolik nám známého “o nás bez nás”. Pražští fialoví náckové vědí, že za pár měsíců půjdou od válu. Tedy pokud nezpůsobí něco, co buď volby odloží, jejich výsledek anuluje (rumunský scénář) nebo skutečnou opozici vyřadí. Absurdní trestní stíhání Tomia Okamury se pozoruhodně “koordinuje” s pronásledováním stále sílící AfD v Německu, o němž americký viceprezident J. D. Vance právě prohlásil, že je novou výstavbou Berlínské zdi.

Těmhle zločincům jde o všechno. Ve většině evropských států. Svými děsivými experimenty vyvolávají nejrůznější nebezpečí (viz španělský blackout z minulých dnů), ale tím největším je především zažehnutí válečného požáru apokalyptických rozměrů.

Jsou v tom stejní jako Hitler: Obětují klidně celé národy – jen aby se sami zachovali. A zřejmě doufají, že oni – jako možná on – peklu nakonec uniknou. Marně. Protože to pozemské peklo je jen přeneseným významem onoho věčného – ve které nevěří. Právě tak jako jejich nešťastné nicnetušící propagandou zpitomělé oběti za pulty Liběřických lahůdek.

To, co žijeme, je zcela ojedinělé. A je příznačné, že současníci si to většinově příliš neuvědomují. O to větší role těch, kteří vědí. Těch výjimečných. Nepodvolených. Ještě pořád je šance.

Snad jí, s pomocí Boží, využijeme.

*

Petr Hájem, Protiproud (včetně originální grafiky)

Petr Hájek je šéfredaktor Protiproudu. Spisovatel, publicista. V roce 1990 založil a vedl časopis Reflex. V letech 2003-13 tiskový mluvčí a vicekancléř prezidenta V. Klause. Nikdy nebyl v žádné politické straně.

Poznámky Nové Republiky:

Velmi si vážíme postoj a myšlenek Petra Hájka. Přesto se nemůžeme zdržet dvou poznámek. Jde sice o nepodstatné detaily z historie, ale přesto …  Ta první se týká “ruského vejce”. Ruské vejce jako pokrm nemá původ v Rusku, ale v Itálii, kde vejce natvrdo, polité majonézou, ozdobné barevnou zeleninou, šunkou a podložené vlašským čili italským salátem bylo kdysi naservírováno ruské delegaci. Poté byl recept v rámci Rakousko-Uherska převzat českými lahůdkáři.

Wikipedie k tomu uvádí i toto:

Jiné zdroje uvádějí, že autorem pokrmu i názvu jsou provozní automatu Koruna v Praze Josef Hliňák a šéfkuchař Jiří Tučner, a pokrm vznikl někdy v 50. letech 20. století. Název ruské byl zvolen kvůli usnadnění schvalovacího řízení.^[3]

Název chuťovek podle některých zdrojů pochází od kaviáru, který se při přípravě používal.^[4] Do francouzské kuchyně uvedl vejce nadívaná omáčkou na ruský způsob podávané jako studený předkrm v roce 1872 Urbain Dubois ve své mezinárodní kuchařce. Nadívané vejce (œuf farci) je obecně plněné vejce, výrazem œuf à la russe se rozumí plněné vejce podávané za studena „na způsob ruské kuchyně“.

Ruská vejce prodávaná v Moskvě v šedesátých letech minulého století nesla název “Pražské vejce” nebo “vejce po pražsku”. Autor poznámky je toho svědkem. Možná pod stejnými názvy se v Moskvě prodává i dnes, i když vzhledem k vypjatému rusofobnímu postoji české vlády, médií a zblblíků, což Rusové považují za zradu přítele, dostalo obložené vejce název jiný.

Druhá poznámka se týká konce Adolfa Hitlera. Některé alternativní teorie spekulují o tom, že se Hitlerovi podařilo v dubnu 1945 z obklíčeného Berlína uprchnout a dožít v emigraci v některé ze zemí Latinkké Ameriky. Rusové v posledních týdnech znovu připomněli další důkaz, že Hitler spáchal sebevraždu a nechal své tělo polít benzínem a spálit. Vedle kosterních pozůstatků, které ruské zdroje zveřejnily před několika lety byla nyní publikována Hitlerova zubní protéza, která byla objevena s dalšími jeho zuby v krabičce od papiros doprovázející ostatky. Nález se shoduje s roentgenovými snímky Hitlerova zubaře a se svědectvími jeho asistentek/laborantek.

-vd-