Mýty, nástroj ovládání lidí 6.: Rekonstrukce vlády nebo státní převrat

Ze společenského vědomí se systematicky přenášejí do vědomí jednotlivých lidí zkratkovité výpovědi o realitě, které mají charakter axiomu, něčeho, o čem se nepochybuje, co se neanalyzuje, co se prostě přijímá jako nezpochybnitelná pravda. Tyto výroky mají charakter mýtu. Mýty vkládané (implementované) do vědomí lidí vytvoří ve vědomí lidí jakousi kostru – skelet obrazu společnosti, který je falzifikátem. Na vytváření těchto mýtu se podílejí zpravodajské služby, zkorumpovaní a konformní akademici, politici a na konci tohoto řetězce tvoření mýtu jsou média. Těch, kteří vědí, že tvoří mýtus, odvádějící lidi od reality, je malý zlomek. Opakováním mýtu v médiích, ve veřejném prostoru a vzdělávacím systému se neustále upevňuje ve vědomí lidí, narůstá jeho neotřesitelnost. S fenoménem nabalující se sněhové koule stále více lidí věří v pravdivost daného mýtu.

Prvním předpokladem pozitivní společenské změny je nahradit u dostatečné části populace falešný obraz skutečnosti pravdivou realitou. A pro tento cíl je potřebné rozbít mýty, kterým lidé věří. V sérii článků se pokusím demytizovat některé mýty, kterými je česká společnost sycena a jsou součástí jejího vědomí.

Těžko bychom našli výstižnější příklad potvrzení Goebbelsova výroku, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, než neustále omílány slogan o únorovém komunistickém převratu.  Kvalita propagandy se v různých politických systémech liší.  Jaký vůdce, takový Goebbels, proto máme Foltýna a Nerudovou.

Zatímco komunistický režim měl oblíbenou frázi „Vítězný únor“, současný kapitalistický režim neustále proklamuje tvrzení o komunistickém státním převratu. V jednom se oba politické systémy shodují, ani jeden ze sloganů nevychází z věcné ústavně právní analýzy únorových událostí.

Nad tím, co je státní převrat či puč existuje dokonce mezinárodní shoda. Jedná se o převzetí moci neústavní cestou, v rozporu s platnou ústavou.  Podívejme se na únorové události roku 1948 a konfrontujme je s tehdy platnou ústavou.

V únoru 1948 dvanáct ministrů, kteří byli ve vládě za Československou stranu národně socialistickou, Demokratickou stranu a Československou stranu lidovou podalo demisi^[1]. Početně se jednalo o méně než polovinu členů vlády. Předseda této vlády Klement Gottwald demise předal prezidentu republiky Eduardu Benešovi. Část politické scény a zahraničních politiků vytvářela tlak na E. Beneše, aby demisi nepřijímal, komunisté a jejich sympatizanti přijetí demise požadovali. Dle tehdy platné ústavy, pokud počet ministrů podávajících demisi byl menší než polovina, prezident byl povinen demisi ministrů přijmout. Po přijetí demise ministrů jmenoval prezident na návrh K. Gottwalda nové ministry, kteří byli členy stejných politických stran jako ministři, kteří z vlády odešli. Tedy odcházející ministři nebyli nahrazeni komunistickými ministry. Programové prohlášení vlády a hlasování o důvěře rekonstruované vládě bylo na programu 94. schůze Národního shromáždění 10. března 1948. Z 300 členů Národního shromáždění bylo přítomno 251poslanců. Programové prohlášení bylo schváleno hlasy všech přítomných a rekonstruovaná vláda tak dostala jednomyslnou důvěru. V tomto zákonodárném sboru bylo 93 komunistických poslanců a dále poslanci za ČSNS – 55, ČSL – 46, DS – 43, ČSSD – 37, KSS – 21, Strana svobody – 3 a Strana práce – 2.

Dezinformace o komunistickém převratu v únoru 1948 se pro Vás může stát snadným kritériem k zařazení jedince deklamujícího tuto dezinformaci. Jedinci mluvící o státním převratu v únoru 1948 jsou buď mravně pokleslí, intelektuálně a vzdělanostně nedostateční či zbabělci.

*

[1]O odpovědnosti ministrů podávajících demisi, svědčí i jejich chování. Jak jsem se dozvěděl od prvního poválečného rektora olomoucké univerzity prof. J. L. Fischera, předseda národních socialistů a místopředseda vlády za tuto stranu Petr Zenkl, který také podal demisi, v době vládní krize trávil čas se svou milenkou na Svatém Kopečku. Stále překvapuje, že ministři si nespočítali, kolik ministrů musí podat demisi, aby tvořili více než polovinu.  

*

doc. PhDr. Petr Sak

Na snímku 94. schůze Národního shromáždění 10. března 1948