Proč mají české domácnosti stále nejvyšší cenu elektřiny v EU?

Nestýskalo se minimálně některým z vás po Lukášovi Kovandovi a nějakém tom jeho kousku? Časem se stal stejným doplňkem Kosy jako Daniel Kaiser. Právem. Protože zatímco mainstream se pojímá Ukrajinou a především „hodnotovou“ politikou hradního vší moudrosti futrála a zastupujícího ukrajinského protektora v Praze ze Strakovky, Kovanda píše kriticky o opravdových problémech, nikoliv umělých, které by neexistovaly, kdyby je nevytvářeli ti, co je vedle jejich výroby ani náhodou neumí řešit.

Tady je Kovandův čerstvý kousek z oblasti, která pálí nás všechny a bude pálit ještě daleko více! Protože jde o skutečné hodnoty!

*

Proč mají české domácnosti stále nejvyšší cenu elektřiny v EU? Platí německé ceny elektřiny za české mzdy…, navíc čelí i poměrně vysokým daním a poplatkům

Česká republika v době od druhé poloviny roku 2021 vykazuje v rámci Visegrádské čtyřky suverénně největší nárůst cen elektřiny pro domácnosti. V paritě kupní síly má Česko elektřinu, ale i plyn prakticky nejdražší v EU, jak plyne i z dnes zveřejněných čísel Eurostatu za druhé pololetí roku 2024 (viz graf níže). A to je Česko ze zemí Visegrádské čtyřky dlouhodobě suverénně největším čistým vývozcem elektřiny. Samé paradoxy, zdá se. Odkud se berou?

Česko z visegrádského kvarteta zemí jako první upustilo od státní pomoci s platbami za energie. Už přes rok si tak tuzemské domácností platí energie samy, na rozdíl od domácností zbývajících zemí Visegrádské čtyřky. Navíc má Česko daně i poplatky, například poplatek za podporované zdroje elektřiny, v rámci visegrádského regionu relativně nejvyšší. Například Poláci ještě loni v prvním pololetí uplatňovali vratku pro chudší domácnosti.

Cenu elektřiny pro domácnosti dále významně ovlivňuje to, jak se poplatky za přenos a distribuci rozdělí mezi domácnosti a průmysl. V Česku je toto rozdělení nastaveno ze zemí Visegrádské čtyřky nejvíce ve prospěch průmyslu a v neprospěch domácností. Maďarsko zase zajišťuje relativně nejpříznivější podmínky domácnostem, na úkor tamního průmyslu. Slovensko a Polsko pak zatěžují domácnosti a průmysl zhruba stejně. Toto zásadně pomáhá vysvětlovat, proč je cena pro domácnosti v Maďarsku v paritě kupní síly takřka nejnižší v EU, zatímco v Česku nejvyšší. V případě cen pro průmysl už ovšem Česko zdaleka tak nelichotivě nedopadá, neboť se pohybuje zhruba na úrovni průměru EU. Zato průmyslové podniky polské, slovenské, a zejména maďarské čelí v prostém přepočtu do eur, bez uplatnění parity kupní síly měny, vyšším cenám než podniky české.

Ani tak však nelze tvrdit, že by elektřina byla v Česku levná. Zejména když je dlouhodobě zdaleka jejím zdaleka největším čistým vývozcem v rámci Visegrádské čtyřky. Polsko, a hlavně Maďarsko naopak prakticky trvale představují čisté dovozce elektřiny. Společně s Německem, Slovenskem a poněkud překvapivě Británií představují Polsko a Maďarsko země, do nichž Česko od roku 2021 do poloviny loňska vyvezlo v čistém vyjádření elektřinu vůbec v nejvyšší hodnotě. Česko tedy za řadu uplynulých let vykazuje aktivní bilanci v zahraničním obchodu s elektřinou se všemi dalšími zeměmi Visegrádské čtyřky; jeho vývoz tedy převyšuje dovoz, pokud ten se vůbec uskutečňuje. Přitom mají jeho domácnosti – naštěstí ne průmysl – elektřinu nejdražší. Což se samozřejmě veřejnosti obtížně vysvětluje.

Vůbec největším čistým odběratelem české elektřiny je ale Německo. V uvedeném období jí z Česka v čistém vyjádření získalo za 75,5 miliardy korun. Jde o příznak toho, že Česko z energetického hlediska představuje „sedmnáctou spolkovou zemí Německa“. Pražská energetická burza také spadá pod „lipskou burzu“, v posledních letech tolik „proslulou“. Přitom Česko má na poměry Visegrádu poměrně vysoce liberalizovaný trh s elektřinou. A není tedy od evropského trhu, zejména německého, izolováno tolik jako třeba Polsko, využívající stále ve velkém svoji vlastní uhelnou elektřinu.

Jednotný trh s elektřinou je ale v praxi EU spíše rozdělen na určité zóny, které odrážejí vlastní infrastrukturní a kapacitní možnosti – nejen přeshraničního – přenosu elektrického proudu. Český spotřebitel tak kvůli blízkosti Německa, intenzitě přeshraničního propojení s ním, platí za elektřinu na „německé burze“ v Praze „německou cenu“. Jeho platba se tudíž „německé ceně“ blíží více než platba spotřebitele polského, slovenského nebo maďarského. Přitom ovšem Češi vykazují kupní sílu, jež je sice v rámci Visegrádu nejvyšší, ale ani tak zdaleka nemá na kupní sílu Němců. Výsledkem pak je „česká elektřina německé ceny“ za „české platy“. To je klíčový důvod nejvyšší ceny elektřiny v rámci EU v přepočtu dle parity kupní síly měny.

Teoreticky je možné z „lipské burzy“ vystoupit a jednotný trh opustit. Takové řešení je však sporné, protože v jiných oblastech jednotný trh EU Česku zase jednoznačně svědčí. Účinnější by zřejmě bylo, pokud by česká strana – třeba i ve spojení s dalšími zeměmi, nejen Visegrádu – uměla být vůči Německu razantnější a kritičtější a více mu dávat najevo, že na „jednotném trhu není samo“. A že ze problematickou německou energetickou politiku, včetně vypínání tamních jaderných elektráren, může platit i český spotřebitel. Ostatně Švédsko Němce v tomto smyslu neváhalo ostře kritizovat loni koncem roku – podle Stockholmu za německý odchod od jádra platí i právě řadoví Švédové. Ale buďme korektní. Česko alespoň loni kritizovalo Němce za uplatňování zvláštního poplatku za tranzit a uskladnění plynu – a Berlín s ním nakonec skoncoval. I to se počítá.

***

Tak takhle ceny elektřiny v Česku vidí Kovanda.

Finanční podgenius jménem Stanjura na zjištění Eurostatu už reagoval. Na vlastní uchadla jsme zažil jeho interview na Českém rozhlase Plus. A byla to jízda! Podle něj Eurostat nerozumí české realitě, má špatná čísla a vůbec – jeho tvrzení , že bude rozporovat! Protože jsou vadná!

Ano, jistě, v Eurostatu sedí blbci! Český staťák prý to vidí úplně jinak…

No mně to vychází jinak. Že Eurostat je ready, ale zato už řádově rok mi dělá problém akceptovat například údaje Českého statistického úřadu. Především ty o inflaci. Chodím totiž nakupovat. Každý týden nejméně 3x a mám tedy přímé srovnání a při tom si ještě většinou pamatuji bývalé ceny! Vedle toho každý měsíc účtuji, co nejpečlivěji, výdaje naší domácnosti. Takže když mi někdo valí do hlavy, že například dubnová inflace skončila na čísle 1,8% nechápu, jak někdo něco takového vůbec mohl vydat. Leda, že by byl ještě větší expert na slevové nákupy než moje spolužačka ze základky a sousedka v ulici – Boženka, kterou osobně považuji za slevovou mistryni světa všech váhových i věkových kategorií!!!

Už nějaký čas se domnívám, že staťák, když to řeknu kulantně, přistupuje ke svému tzv. spotřebnímu koši, z něhož tu inflaci vypočítává, velmi a velmi kreativně. Je přece součástí státních orgánů, že? Jediná položka, která mu v koši klesá dle mého názoru představují PHM. Jinak vše ostatní, jedno zda zboží či služby, raketově roste! Ale prý 1,8%….

Za sebe konstatuji, že pokud si já mohu vybrat zda věřit Eurostatu nebo ČSÚ, jde až o primitivně snadnou volbu.

Ale „hodnotová“ politika je hodnotová politika. A v té je přece náš ukrajinský pravdomluvier a jeho poskoci z Obludária dokonalým přeborníkem!

Takže Eurostat lže a my máme ne nejdražší, nýbrž nejlacinější elektřinu nejen v EU nýbrž na celé planetě! Važte si toho, že žijete ve Fialově zemském ráji to na pohled….

*

Petr Vlk (a Lukáš Kovanda), Kosa Zostra