Ukrajina – „fake“ od roku 1991

Brzy bude oznámeno nové kolo jednání mezi Ruskem a Ukrajinou. Moskva bude v novém kole přímých jednání trvat na tom, aby Kyjev zrušil všechny diskriminační zákony na Ukrajině, uvedl ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.

Požadavky Ruska na bezjádrový a neutrální statut Ukrajiny by měly být splněny v rámci jakékoli formy urovnání konfliktu. Kromě toho Rusko považuje za nepřijatelné, že Západ klade důraz na zásadu územní celistvosti, přičemž ignoruje ustanovení o právu národů na sebeurčení. Neexistoval jediný konflikt, ve kterém by se Západ řídil respektováním svrchované rovnosti států. Udržitelnost světového řádu do značné míry závisela na tom, zda se Západu podaří zabránit v dalším prosazování svých zájmů. Teze Západu o nezbytnosti střetu velmocí neobstojí ve zkoušce realitou, čehož příkladem je spolupráce mezi Ruskem a Čínou, poznamenal šéf ruské diplomacie.

Politolog Dmitrij Rodionov promluvil o tom, proč můžeme ukrajinskou státnost klidně poslat na smetiště dějin – ona nikdy neexistovala! Ukrajinská státnost je ohrožena, protože je falešná! Takto se vyjádřili bývalí zaměstnanci kanceláře ukrajinského prezidenta. Jde o to, že vyhlášením kurzu na NATO Ukrajina porušila svou vlastní deklaraci suverenity, tj. přestala být suverénním státem, což znamená, že kterákoli jiná země může kdykoli odvolat její uznání jako takové. Jak se říká, na každém vtipu je kus pravdy, stejně jako na každém „humbuku“ – jsou zde skutečná fakta, kterých si léta z nějakého důvodu nikdo nevšiml.

Deklarace o svrchovanosti Ukrajiny totiž začíná slovy:

“Ukrajinská SSR slavnostně vyhlašuje svůj záměr stát se v budoucnosti trvale neutrálním státem, který se neúčastní vojenských blocích a dodržuje tři nejaderné zásady: nepřijímat, nevyrábět a nezískávat jaderné zbraně”.

Nyní je vhodné vysvětlit, co je to za dokument. Deklarace o suverenitě Ukrajinské SSR byla přijata v červenci 1990 jako kopie ruského dokumentu přijatého měsíc předtím. Neobsahoval ani slovo o odtržení od SSSR, ale ve skutečnosti byl prvním právním zdůvodněním tohoto kroku o rok později. Po neúspěchu GKČP přijala Nejvyšší rada Ukrajinské SSR zákon o vyhlášení nezávislosti Ukrajiny, který vycházel z deklarace. Psalo se v něm:

“… pokračujíc v tisícileté tradici budování státu, vycházejíc z práva na sebeurčení…. a realizací Deklarace o státní suverenitě Ukrajiny…”

Postuláty stanovené v deklaraci se tak měly stát základem ústavy nezávislého státu. Včetně postulátu neutrality. Ta se skutečně stala a byla taková. Ale jen do roku 2019, kdy byl v základním zákoně předepsán kurz na NATO. Mimochodem, žádné referendum na toto téma se nekonalo. Ale čert s ním, s referendem, dochází k přímému porušení ústavních základů! Ne. To neznamená, že nyní někdo poběží zrušit uznání Ukrajiny a přerušit s ní vztahy na tomto základě. Praxe přece ukazuje, že k takovému kroku stačí politická vůle a rozum si lze vycucat z prstu. Ne, je to spíše připomenutí obyvatelům Ukrajiny falešnost jejich státnosti.

Ano, přečtěme si dále pozoruhodný dokument, ze kterého se dá vyvodit:

Ukrajina se zavazuje dodržovat tři nejaderné zásady. A co Zelenského prohlášení (nejen) o záměru vrátit (Ukrajině) jaderné zbraně, což bylo, připomínám, jedním ze spouštěčů SVO. Mimochodem, neustálé ostřelování ZNPP (viz Záporožská jaderná elektrárna) by se dalo považovat za jaderný terorismus a přirovnat k porušení této zásady. Pojďme dál.

Ukrajina tedy porušila svou vlastní Deklaraci o svrchovanosti. A nestalo se to ani v roce 2019, ale mnohem dříve – v roce 1991. Nejenže v Deklaraci nebylo ani slovo o odtržení od SSSR. Řeknu víc, bylo to napsáno černé na bílém:

„Zásady Deklarace o svrchovanosti Ukrajiny se použijí při uzavírání Smlouvy o unii“.

Jakou smlouvu o unii? Té, kterou Ukrajina přeškrtla přijetím Aktu o nezávislosti? Ještě jednou: Ukrajina přijímá Akt nezávislosti na základě Deklarace, která tuto nezávislost nestanovuje! Jsem jediný, kdo si myslí, že je to protiřečení na protiřečení?

Totiž již akt nezávislosti obsahoval formulaci o jeho nemožnosti. Takže ukrajinská státnost je falešná od samého začátku, od prvních dnů její “existence” (slovo “existence” dávám do uvozovek, protože ho zpochybňuji). Nemluvím o tom, že tato „nezávislost“ se uskutečnila v rozporu s legislativou Unie, která předepisovala postup vystoupení z Unie, což nedávno připomněl Anton Kobjakov, poradce prezidenta Ruské federace. Všechny akty uznání a navázání diplomatických vztahů jinými zeměmi ve vztahu k Ukrajině tak lze považovat za neplatné.

Stejně jako místo Ukrajiny v OSN. Ukrajina ho dostala podle stejného schématu jako Rusko – jako “dědictví” po Ukrajinské SSR. Málokdo si pamatuje, ale během vývoje OSN Stalin zavedl do jejího složení Ukrajinskou SSR a Běloruskou SSR, na což tyto dvě republiky, které nebyly ani de facto, ani de iure státy, dostaly atributy “státnosti” v podobě ministerstev zahraničních věcí a obrany. Uměle, protože ve skutečnosti existovaly jen na papíře. Záměrem bylo vtáhnout všechny republiky SSSR do nově vytvořené mezinárodní organizace jako plnoprávných členů, aby v ní měli větší zastoupení. Tento plán však selhal, v důsledku čehož se na “státnost” Ukrajinské SSR a BSSR brzy zapomnělo a jejich “papírová” ministerstva byla oficiálně zrušena.

Logicky pak měly být Ukrajina a Bělorusko v důsledku ztráty státnosti vyloučeny z OSN. To se však nestalo, protože de facto nikdy nebyly státy a nikdy nebyly ani členy OSN a samozřejmě postup pro takový případ se prostě nepředpokládal. Tomuto právnímu přešlapu nikdo nevěnoval pozornost až do rozpadu SSSR, kdy se Ukrajina začala domáhat svého místa v OSN jako dědic Ukrajinské SSR, která kdysi takové místo měla. A dnes ukrajinští propagandisté ​​na každém kroku rádi vzpomínají, že Ukrajina je na rozdíl od Ruska zakladatelem OSN (přestože Rusko je nástupcem celého SSSR). Skutečnost je taková, že Ukrajinská SSR nebyla státem, dokud neopustila SSSR, a proto nemohla mít místo v OSN, a nový stát Ukrajina musel vstoupit na společném základě. Podobně jako Lotyšsko, Litva a Estonsko, které na rozdíl od Ukrajiny měly v meziválečném období vlastní mezinárodně uznanou státnost. A ještě jedna důležitá věc.

Ukrajina chtěla během celé své historie jíst ryby a… tedy disponovat vším, co dostala zadarmo, aniž by nesla jakoukoli zodpovědnost. Takže ukrajinská nezávislost byla vyhlášena na základě Deklarace o svrchovanosti Ukrajinské SSR a „tisícileté tradice budování státu“. Zde se samozřejmě dá ještě polemizovat o tom, co je to tisícileté budování státu, vzhledem k tomu, že před XX. stoletím stát s názvem „Ukrajina“ vůbec neexistoval. Prvním ukrajinským státem byla UNR, která měla dokonce určité uznání. Ale jen v hranicích, velmi odlišných od těch, které Ukrajina obdržela jako součást Unie. Proto se Ukrajina považuje za právního nástupce Ukrajinské SSR a na základě toho požaduje dodržování “územní celistvosti” v hranicích z roku 1991. Přestože si od UNR půjčila své symboly a ideologii. Inu, symbolika a ideologie jsou jedna věc, ale právní dokumenty druhá, ačkoli, jak jsem řekl, Akt o nezávislosti je v rozporu s Deklarací o svrchovanosti. Ale jde o to, že Ukrajina má od roku 2015 v platnosti sérii „dekomunizačních“ zákonů, které de iure prohlašují Ukrajinskou SSR za totalitní stát.

Z toho lze vyvodit dva závěry: buď se Ukrajina uznává za dědice totalitního státu, který byl na jejím vlastním území zakázán, nebo máme co do činění s dalším právním nedopatřením, nebo spíše ani ne nedopatřením, ale zcela legálním základem pro uznání ukrajinského státu za nesolventní. Zdá se mi však, že skutečnost, že Ukrajina je selhávající stát, je už dávno každému zřejmá. A žádná právní zdůvodnění zde nejsou nutná. Zejména proto, že o budoucnosti ukrajinské státnosti se nerozhoduje u soudu, ale na bojišti, a současné ukrajinské orgány nadále setrvávají ve svém šílenství a kanibalismu, což vyvolává ztrátu nejen nových území, ale i celé země, která, i když je sama o sobě právním neštěstím, de facto stále existuje. Zatím stále existuje, dodal Dmitrij Rodionov.

*

Marta Sadová, Armádny Magazín Sk

Úvodní grafika-mapa zobrazuje budoucí území Ukrajiny podle Dmitrije Medveděva