Ve jménu “vítězství demokracie” obětujeme i demokracii

převzato z FB

Ještě jeden upřímný komentář ke včerejším volbám v Rumunsku.

Nikdo z nás neví, jestli by v původních zrušených volbách vyhrál Georgescu. Je docela možné, že by v druhém kole vyhrála Elena Lasconi, která byla v těsném závěsu a ve druhém kole by zmobilizovala všechny síly proti Georgescovi, ty samé síly, které nyní možná zmobilizoval Dan.

Jenže volby byly zrušeny a dodnes nebyl rumunské veřejnosti dodán důkaz pro konspirace rozvědek o vměšování Ruska. Ani nemohl být, dle investigace rumunských novinářů kampaň nehradili Rusové, ale jedna z vládních stran.

Nyní jsme slyšeli svědectví o skutečném vměšování od Pavla Durova. Na lince Paříž – Bukurešť se okamžitě žhavily dráty a tak o necelé dvě hodiny později ministerstvo zahraničí Rumunska přispěchalo s opětným tvrzením o ruském vměšování a francouzské ministerstvo zahraničí takřka paralelně tvrzení Durova označilo za “nepodložené” a za dezinformaci. Francouzské ministerstvo připomnělo, že Francie stála po boku Rumunska při jeho vstupu do Evropské unie a stála na straně rumunské bezpečnosti, když pět dní po zahájení ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 vyslala své vojáky. Prý lhát o Francii, urážet ji, znamená tuto historii porušit. To je velice silná munice na obyčejný post jednoho “nerda”.

Volby jsou nyní platné. Vyhrál ten správný proevropský kandidát, který další dodávky zbraní na Ukrajinu neohrozí a riziko, že by se Rumunsko zařadilo po boku Maďarska a Slovenska do řady “enfant terrible” evropských států je zažehnáno.

Je možné, že Dan vyhrál zcela oprávněně. Jenže skrze zrušené volby, zákaz Georgesca a nyní prohlášení Durova, které se ztratí v záplavě denních zpráv, ztratila možná skoro polovina Rumunů důvěru v demokracii. Stálo to za to? Nepřinese to do budoucna další radikalizaci? A kdo za to může? Určitě ne Simion, Georgescu a ani Durov.

Vládnoucí politici, společně s vojenskými a zpravodajskými propagandisty, rozeštvali společnost prohlášeními o vnějším nepříteli. Podle mého byly na počátku fráze o tom, že “Ukrajina bojuje za všechny demokracie” nebo že je to “střet světla s temnotou” nebo že “na Ukrajině se bojuje za všechny Evropany.” Podobné výmysly nás dostaly do situace, kdy jsou ve jménu tzv. vítězství všechny prostředky povoleny.

Kdo nesouhlasí s jedinou správnou politikou, kdo není 300 procenty na straně tzv. světla, kdo polemizuje o vítězství za každou cenu, ten pracuje jasně pro nepřítele, který je všude. Pro masu rozvědkami a politiky zfanatizovaných spoluobčanů se tak každá kritika, pochybnosti nebo jiný pohled, které jsou v demokracii standardní, okamžitě jeví jako spolupráce s nepřítelem. Tohle myšlení – buď volíš světlo nebo Putina – myšlení v černé nebo bílé je ale v prudkém rozporu s demokracií, která tohle rozdělení nezná a v mnohých z nás to vyvolává úzkost kvůli podobnosti s fašistickými režimy.

Postavil se narativ, že buď vítězství nad Ruskem nebo konec demokracie. Jde o všechno slyšíme z volebních hesel. A když jde o všechno, je všechno dovoleno jinak prý demokracie skončí. Žádná země ve válce ale není demokratická. Využije všechny prostředky i ty nedemokratické, protože je účel světí a naši evropští politici nám bohužel tvrdí, že ve válce jsme. Je tak zřejmě v zájmu vyššího dobra dovoleno zasáhnout i do základního kamene toho nejvzácnějšího, co máme, do svobodných voleb a vůle lidu.

Demokracie neskončí, když Rus vyhraje. Naši fanatici ji předem kvůli vítězství raději sami “ohnou”. Vlastně by se dalo říct, že Rusko už v Evropě vyhrálo, když toho docílilo. A pravděpodobně za to – v rozporu s tvrzeními – nemuselo zaplatit ani rubl. Práci za něj odvedli naše rozvědky a naši vlastní “demokrati”.