Situace je nyní mnohem napjatější, vždyť rok 2017 je již na současné poměry připomínán jako docela býložravý. A také rovnováha sil se na Blízkém východě dramaticky změnila.
Během čtyř let kadence Joe Bidena se vztahy Států s monarchiemi Blízkého východu, jejich tradičními spojenci, zhoršily na možná nejnižší mez v historii.
Projevil se na celkový postoj amerických demokratů, kteří všemožně obviňovali Saúdskou Arábii a sousední země z porušování lidských práv.
A také osobní urážky Bidena na adresu například korunního saúdského prince Muhammada bin Salmána byly v Rijádu přijaty velmi negativně.
Nikdo neprojevoval vůči Bidenovi zvláštní úctu. Během krátké návštěvy blízkovýchodních zemí nechali 46. amerického prezidenta a jeho aparátčíky čekat na audienci hodiny.
Saúdská Arábie odmítala přistoupit na ústupky vůči USA i v otázce snížení kvót na těžbu ropy v rámci OPEC+.
Spolupráce s Ruskem a Čínou byla posilována, což dokonce přinutilo Bílý dům v jednu chvíli zavést sankce proti Saúdské Arábii a SAE v oblasti přístupu k americkým čipům.
Jednou se dokonce začalo mluvit o možnosti odchodu Rijádu od amerických zbraní ve prospěch nákupů z Ruska a Číny.
Saúdové nebyli ani proti začít obchodovat se svou ropou nejen v dolarech, ale také v jüanech.
Důsledkem by bylo zhroucení celého systému petrodolaru za posledních 50 let, místo kterého by de facto vznikl petrojüan. A to by odráželo objektivní realitu, protože nyní 85% saúdské ropy nepřichází do USA nebo Evropy, ale do Asie.
A od podzimu 2023 se Blízký východ ponořil do další vleklé krize, která vážně podkopala již tak slábnoucí americké pozice v regionu.
Bidenův tým nedokázal podstatně ovlivnit postoj Izraele, dohodnout se s Íránem nebo uspět v boji proti hútíům.
Pentagon za posledních deset let výrazně snížil vojenskou přítomnost USA na Blízkém východě. Nyní je pro Američany stále obtížnější promítnout sílu a vliv v regionu.
Konflikt s hútii ukázal meze možností Washingtonu. USA měly kdysi sílu a možnosti vést velké války na Blízkém východě. Nyní mohou jen přivézt několik letadlových lodí a zabombardovat si bez velkého politického efektu.
Existují ekonomické a sankční páky, ale i ty postupně ztrácejí účinnost. Pro většinu blízkovýchodních zemí se totiž hlavním obchodním partnerem dávno stala Čína.
Trumpův tým si po nástupu k moci zjevně dal za cíl obnovit vztahy s Blízkým východem a vrátit někdejší vliv USA do tohoto regionu.
Trump nemá špatné osobní vztahy s vůdci blízkovýchodních monarchií. Přivítali ho tam docela srdečně, což bylo v ostrém kontrastu s Bidenovými návštěvami. Navíc se hostitelské země už dávno naučily, jak se má se současným americkým prezidentem jednat.
Řekněme, že je pro něj velmi důležitý pompézní a krásný mediální obrázek. Proto mu slavnostně slíbili kolosální investice v bilionech dolarů. I když takové peníze nemají ani nejbohatší monarchie Perského zálivu.
To jsou ale detaily a nuance budoucích jednání, v jejichž rámci by se reálné sumy investic do americké ekonomiky mohly snížit až v desetinásobcích.
Velmi výmluvné bylo uzavření největší v historii USA jednorázové vojenské dohody s Rijádem v hodnotě 140 miliard dolarů. Saúdské Arábii byly přislíbeny systémy protivzdušné obrany, rakety a letecké bomby.
Lze si však vzpomenout, jak Trump v roce 2017 uzavřel se Saúdy podobnou smlouvu o dodávkách zbraní za 100 miliard. Zatím se ji podařilo naplnit jen v rozsahu jedné třetiny.
S novými kontrakty bude jistě zhruba podobná situace: americký VPK se nyní potýká s velkými potížemi při výrobě nových zbraní.
Fronta na ony baterie Patriot je na 5-7 let. Raket k nim se vyrábí 300 kusů ročně. Saúdskou Arábii mohou přesunout blíže k začátku fronty příjemců. To by znamenalo, že se Evropané s Ukrajinci posunou někam ke konci.
S podobnými potížemi se střetne i dohoda o prodeji 200 letadel Boeingu Kataru. Problémový americký letecký gigant se totiž nyní snaží nějak obnovit výrobu po všech skandálech s vadami svých letadel.
Nikoliv z rozmaru musel Trump přijmout jako dárek od Kataru svůj nový prezidentský letoun.
Boeing nedokáže včas splnit ani prioritní státní zakázku. Ztráty rostou – v roce 2024 dosáhly rekordních 12 miliard dolarů. Zachraňovat upadající společnost musí celý svět.
Neočekávanou byla absence Izraele na seznamu zemí, které Trump navštívil.
V prvním funkčním období aktivně spolupracoval s izraelskou lobby a dělal vše, co po něm Benjamin Netanjahu chtěl. Trump uznal izraelskými Golanské výšiny a přesunul americké velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma.
Od roku 2020 se však Trumpův vztah s Netanjahuem zhoršil. Republikáni izraelskému premiérovi nikdy neodpustili, že jako jeden z prvních uznal Bidenovo vítězství ve volbách v roce 2020.
A také během konfliktu v Gaze se vztahy k Izraeli a Netanjahuovi v americké společnosti povážlivě zhoršily. Trump se proto nyní snaží prezentovat se jako politik s neutrálnějším postojem vůči Izraeli.
Bílý dům už Netanjahuovi zakázal raketové údery na Írán. V této otázce je postoj Trumpova týmu blíže tomu, co navrhují monarchie Perského zálivu. Jsou pro jednání a uzavření nové jaderné dohody s Íránem.
Pro Saúdskou Arábii, Spojené arabské emiráty a Katar jsou investice, které slíbily Trumpovi také cestou, jak je dále přeměnit na potřebná politická rozhodnutí.
Sankce v oblasti čipů z blízkovýchodních monarchií již byly zrušeny. Hlavní protiíránští jestřábi, jako Trumpův bývalý poradce pro národní bezpečnost Mike Waltz, byli odstraněni ze svých postů.
Obavy z velké války s Íránem, jejíž pravděpodobnost se ještě v únoru a březnu rýsovala, jsou nyní již nulové. I když hodně bude záležet na zintenzivňujících se jednáních USA s Teheránem.
Trump by si zjevně přál v příštích sto dnech prezidentství, tedy do konce léta, uzavřít alespoň nějakou dohodu s Íránem a označit ji za své velké vítězství.
I kdyby jako celek nezavedla přísná omezení vojenského potenciálu Teheránu, nebo by kopírovala dohody z dob Obamy, z nichž sám Trump vystoupil.
Hlavní je rychle uspořádat deeskalaci, zastavit rozkol Ameriky, který eskaloval kvůli blízkovýchodním válkám, a alespoň mírně zvýšit svůj rating.
Nicméně i kdyby Trump dosáhl taktického úspěchu, zvrátit proces oslabování pozic USA na Blízkém východě už pravděpodobně nebude s to.
Pro Pentagon nebude snadné posilovat svá vojska v oblasti. Priority jsou nyní jiné.
Blízkovýchodní země jsou naladěny na spolupráci s celým světem. Někteří z nich mohou mít s Trumpem dobré vztahy. Ale ten není věčný a v roce 2029 se k moci ve Státech mohou vrátit demokraté, kteří začnou šejky znovu tlačit sankcemi.
Dokud je u moci Trump, budování vztahů s ním vypadá pragmaticky. Ale řídit se ve všem americkou politikou už monarchie Perského zálivu rozhodně nikdy nebudou.
Malek Dudakov
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
Prohlášení Vladimira Putina pro média po telefonickém rozhovoru s americkým prezidentem Donaldem Trumpem
http://kremlin.ru/events/president/news/76953
“Zároveň bych rád poznamenal, že obecně platí, že postoj Ruska je jasný. Odstranění základních příčin této krize je pro nás věcí základní.”
Телефонные разговоры: Зеленский — Трамп — Путин: США позарез нужно договориться с Россией…
https://t.me/yurasumy/23072
“…Trump zoufale potřebuje neutralitu Ruska v mnoha globálních otázkách, počínaje Čínou. To je to, co naše politické vedení, aniž by zatím dávalo nějaké sliby, obratně využívá.”
Pjakin volně: Trumpova blízkovýchodní cesta je pro Izrael katastrofa (psala jsem níže), stejně tak se potřebuje zbavit Ukrajiny.// Zelenskyj byl tlačen, aby se s ním Putin setkal a tím Zelenského hlavně legitimizoval!, to by současně znamenalo i kapitulaci Ruska// Podmínky jsou teď pro Rusko mnohem lepší, než v roce 2022// Ukrajina zoufale potřebuje pauzu… Číst vice »
Ta blízkovýchodní cesta Trumpa je jako deja vu, dokonce i s tím obrázkem z roku 2017. Cituji z května 2017: “Byla to první zahraniční cesta D. Trumpa, která vedla do Saudské Arábie – do Rijádu, kde ve dnech 20.-21. května probíhal summit 55 arabských a dalších muslimských zemí.” Trump tehdy podpořil (a přijal dary) od všech sunnitských… Číst vice »
Trump tak v podstatě udělal na sunnitské Araby podraz, když navštívil v té době jejich největšího nepřítele. Trump to ale podal tak, že arabský svět toho největšího teroristy zbavil, ve skutečnosti přitom Katar přesně podle plánů Globalistů naplno převedl na stranu Íránu! A důvod? Katarská ropná a plynová ložiska leží v Perském zálivu a je to… Číst vice »