Jedni se radují, druzí tuší…

Ukrajinci částečně přešli na partyzánský způsob boje a hluboko ve vnitrozemí zaútočili pomocí dronů vypuštěných z kamionů na vojenské cíle. Zároveň narušili civilní dopravní infrastrukturu na ruském výsostném území a způsobili smrt více civilistů. To vše těsně před plánovanou schůzkou mezi ruskou a ukrajinskou reprezentací v Istanbulu.

Někdo to vše považuje za součást války mezi těmito zeměmi a nevnímá rozdíl mezi tím, jak postupují Rusové a Ukrajinci. Plno liberálů má dokonce radost z toho, co se Ukrajincům  „povedlo“. Škody jsou obrovské, daleko více to však jejich část světa vnímá jako facku uštědřenou Zelenským Putinovi. Ti více chápaví se místo plácání radostí do stehen zamýšlejí nad tím, co přijde nyní. Zdrženlivost Vladimíra Putina má jistě své hranice. Zelenskyj se sice hrdě hlásí k vlastnímu vedení záškodnické akce, zároveň vzápětí začal žadonit o další zbraně a protiletadlové systémy. Vážnost situace je mnohem větší, než nakolik si připouští liberálové u nás. Ruské ozbrojené síly dosud šetřily ukrajinské civilisty a zaměřovaly se výhradně na vojenské cíle. Pokud se to změní, exodus z Ukrajiny nabere otáčky, zároveň se její nebe rozzáří světlem motorů raket, které svou úderností straší Západ.

Istanbulské jednání nepřineslo nic dramaticky pozitivního. Představy Ruské federace a Ukrajiny se zásadně liší, ještě spíše bychom je mohly nazvat protichůdnými. Kyjev spoléhá na podporu ze strany NATO a na tlak Donalda Trumpa. Moskva je v případu spojenectví s Čínou a se státy majícími k Západu odpor, také při vnímání kvality vlastní výzbroje zdatným soupeřem. Dokonce natolik, že britský premiér Starmer vyhlásil přechod k jakémusi předválečnému režimu směřujícímu k dozbrojení své armády a zvýšení konkurenceschopnosti, a to i v oblasti jaderných zbraní. Bude-li na to vše mít čas, to je otázka. Směřování ke 3.světové válce je naprostým hazardem s existencí lidstva. Naivní představy ideologů typu Merze, Starmera či Leyenové pletoucích si válečnou vřavu s počítačovou hrou mohou být pro Evropu i svět tím posledním, co lidstvo zaznamenalo před svým zničením.

Patříte-li tedy k radujícím se z partyzánského přepadu letišť a mostů v Rusku, možná budete o pár dní později nadávat na to, co se bude dít. Jsou-li však Vaše sympatie na straně Ruska, protože chápete, proč se vše toto děje, asi očekáváte, jaká odpověď z Moskvy přijde. Britové žijí na ostrovech, takže jistě vědí o mocném Poseidonovi a dalších zbraních schopných zatopit oceánem jejich území. Němci jsou na dostřel ruských raket. Je tu někdo další, kdo by chtěl začít válku? Měl by si to rozmyslet. Turecko? Asi jsou tam soudní. Spojené státy? To by nebylo dobré, v podstatě s Ruskem sousedí a jistě nemohou čekat, že by si Rusové nechránili svůj východ. A jaderná přestřelka není už vůbec dobrý nápad. Vůbec pro nikoho. Nebyl by to film s dobrým koncem.

V této těžké době, kdy v Rumunsku došlo k manipulaci s volbami, v Německu se k moci dostal potomek nacistů Merz a ve Francii justiční maškarádou eliminovali riziko zvolení novou francouzskou prezidentkou Marinu LePen, v Polsku zvítězil opoziční kandidát, konzervativec a odpůrce diskuse o přijetí Ukrajiny do NATO Nawrocki. To je dobrá zpráva pro naději, horší pro morální bláto v podobě bitcoinovou kauzou načatou koalici SPOLU. Ukazuje se, že liberálům minimálně ve Východní a Střední Evropě zvoní hrana. Přidat se k Polsku, Maďarsku a Slovensku aspoň v některých směrech je možné, je však třeba se odstřihnout od dosavadní vlády v České republice. Naděje pořád žije, i když nelze čekat rychlé změny. Tedy pokud nebudou Rusové vyprovokováni k drsnější reakci, než si zatím dokážou všichni představit.

*

Jindřich Kulhavý