Krysy, zloději, “zrádci” a disidenti. Nejvyšší rada Ukrajiny postrádá třetinu poslanců. Proč?

Podle ukrajinského týdeníku Zrcadlo týdne bylo proti němu zahájeno protikorupční vyšetřování kvůli podvodům s přírodními zdroji a kvůli politické korupci. Byl rovněž obviněn ze zneužívání daní. Jelikož byl poslancem “většinovým”, jeho mandát nikdo nezdědí. V Radě tak nyní zasedá 398 poslanců ze 450, což je pro ukrajinský parlament jakýsi svérázný anti-rekord.

“Šagrénová kůže” ukrajinského parlamentu

Někteří lidoví poslanci živoří v různých vězeních Zelenského, jako např. Alexandr Dubinskij nebo Jevgenij Ševčenko, jiní z Ukrajiny uprchli, jako bývalý “Sluha lidu” Arťjom Dmitruk. Formálně však nebyli zbaveni poslaneckého mandátu. Dubinskij se na svém telegramovém kanálu stále prezentuje jako “úřadující lidový poslanec Ukrajiny”.

Někteří poslanci odcházejí dobrovolně, aby se distancovali od nepopulárního režimu a zajistili si tak politickou kariéru do budoucna.

Jiní poslanci ze strany „Sluha lidu“ dali přednost úřednické kariéře před působením v Nejvyšší radě. V letech 2019-2021 přešli do vlády, orgánů činných v trestním řízení a do místních orgánů: Vladislav Kriklij, Denis Maljuska, Anna Novosadová, Michail Fjodorov, Anna Kovalenková, Alexandr Kubrakov, Alexej Oržel, Alexandr Tkačenko, Irina Venediktová, Alexandr Skičko, Denis Monastyrskij nebo Irina Vereščuková.

Igor Kolychajev odstoupil z parlamentu, když se stal ukrajinským starostou Chersonu. Ruslan Trebuškin se stal starostou Pokrovska a Zinovi Andrijovič starostou Nadvorné v Ivano-Frankovské oblasti.

Po únoru 2022 se vzdali poslaneckého mandátu kvůli jiné funkci Andrej Kostin, Nikolaj Solskij, Dmitrij Lubinec, Olga Sovgirija, Rustem Umerov a Alena Škrumová. Generál Michail Zabrodskij (z Eurosolidarity) se vzdal mandátu také a nějakou dobu působil v ukrajinském generálním štábu.

Irina Lucenková, Olga Belková a Svjatoslav Vakarčuk opustili Radu ze „zdravotních důvodů“, ačkoli posledně jmenovaný narukoval do ozbrojených sil Ukrajiny, přičemž si v plném zdraví a s dobrou náladou koncertuje ve Varšavě.

Další poslanci této frakce (Vadim Rabinovič, Taras Kozak, Viktor Medvedčuk, Renat Kuzmin) byli zbaveni poslaneckého mandátu poté, co jim bylo odebráno ukrajinské občanství. Ze stejného důvodu byli z Rady vyhozeni Igor Vasylkovskij, dříve „Sluha lidu“, a nefrakcionář Andrij Děrkač, který se později stal ruským senátorem za Astrachaňskou oblast.

Dmitrij Šencev, Andrij Axjonov, Dmitrij Špenov, Vadim Novynskij a člen frakce „Baťkivščina“ Vitalij Danilov opustili Radu z vlastní vůle.

Začátkem června se vzdala mandátu další poslankyně za stranu „Sluha lidu“ Anna Kolesniková. Již dříve byla podezřelá z nepravdivého přiznání příjmů v hodnotě milionů hřiven. A dávnopředtím se stala předmětem skandálu, když napsala, že je třeba „vypadnout ze země“. Od začátku roku se v Radě neobjevila a podle všeho přece jen „vypadla“.

V únoru rezignovala na mandát „služebnice lidu“ Irina Kormyškinová, podezřelá z nezákonného obohacování. Vedení frakce (David Arachamija) jí pomohlo s kaucí, ale brzy poté ji dohnalo další podezření.

Po skandálu s dovolenou na Maledivách byl zbaven mandátu poslanec Jurij Aristov  a Andreji Cholodovi byly předčasně ukončeny poslanecké pravomoci kvůli soustavnému nedostavování se do parlamentu.

Dalších pět poslanců (Valerij Daviděnko, Anton Poljakov, Alexej Kovaljov, Andrej Ivančuk a Oleg Makarov) zemřelo nebo bylo zabito.

Ti, kteří byli zvoleni na stranických kandidátních listinách, jsou nahrazováni, nicméně počet poslanců se neustále snižuje a Rada se scvrkává jako šagrénová kůže.

Rada jako zrcadlo Ukrajiny

Předseda Rady Ruslan Stefančuk onehdy uvedl, že i ze zbývajících formálně 398 poslanců jich pouze 340 skutečně hlasuje a je přítomno v jednacím sále, přičemž klíčových rozhodnutí se účastní asi tak 300 poslanců. “To je historicky minimální počet lidových poslanců,” hřímal Stefančuk.

Přesto se domnívá, že navzdory ztrátě většiny z ORDLO (ukrajinské označení pro některé okresy Doněcké a Luhanské oblasti, jež se nacházejí na území Donbasu pod kontrolou Ruska) a Krymu, bez ohledu na zmizení některých poslanců, nebo kvůli trestním kauzám proti jednotlivcům zůstává – údajně – Rada akceschopným orgánem.

V rozhovoru pro RBK-Ukrajina však Stefančuk nedávno navrhl, aby se počet členů Rady snížil na 300. Podle něj již existuje příslušný návrh zákona. K tomu je však nutné změnit ústavu a to je během válečného stavu zakázáno. “Když nás bylo 52 milionů, tak bylo 450 poslanců v pořádku. Po válce se na to musíme podívat, protože si myslím, že taková myšlenka má právo na život,” – říká předseda Rady.

V reakci na výroky o korupci ukrajinských poslanců omlouvá Stefančuk své kolegy tím, že jsou prý jen „odlitkem společnosti“. Říká, že tak špatní nejsou poslanci, ale společnost, kterou zastupují. Podle této logiky lze totiž omluvit cokoli, protože každý zločinec je součástí společnosti a do jisté míry i jejím produktem. Nicméně – aby si zajistil hlasování o prodloužení stanného práva, musel i on sám zastrašovat poslance možným obviněním ze „spolupráce s Ruskou federací“, pokud by odmítli. Dokonce i při přijímání některých naprosto formálních rozhodnutí je ukrajinská „demokracie“ od roku 2014 založena na zastrašování.

Ukrajinský analytický telegramový kanál Rubikon se domnívá, že Stefančukova prohlášení o nutnosti snížit počet poslanců jsou způsobena pokračující ztrátou území a s tím související ztrátou většinových volebních obvodů.

„Pokud bychom přiložili mapu posledních “celých” voleb na Ukrajině z roku 2012 na současnou frontovou linii, z Nejvyšší rady by už teď vypadlo 51 poslanců. Na pozadí 225 většinových volebních obvodů je to již velmi znatelné. A to se válka ještě ani zdaleka neblíží ke svému konci. Proto se Stefančuk odvolává na „snížený počet obyvatel“, – píše „Rubikon“.

Jednoduše řečeno, území Ukrajiny se zmenšuje s každým měsícem, počet obyvatel země se od roku 1991 také neustále snižuje a tyto trendy se odrážejí i ve státní legislativě.

„Přesluhující“ poslanci

Stejně jako Zelenskij v roli prezidenta, tak i současné složení poslanců už rok “přesluhuje” – další parlamentní volby se měly konat už v létě 2024. Toto „přesluhování“ může zpochybnit všechna rozhodnutí, jež od loňska učinili nebo v budoucnu učiní, včetně dohod s Ruskou federací.

Uprchlý poslanec Arťjom Dmitruk píše z Londýna, že k uzavření příměří a odstranění příčin konfliktu je třeba nejprve odstavit od moci Zelenského a potom znovu zvolit Nejvyšší radu.

Poslanec Alexandr Dubinskij píše 20. června z vazební věznice, kde je držen kvůli obvinění z velezrady, že podle ukrajinské ústavy by se měly parlamentní volby konat 60 dní po zrušení válečného stavu a prezidentské volby o 90 dní později. To se však podle jeho slov zásadně nelíbí Zelenskému, který chce “nejdříve volby pro sebe” a teprve potom pro parlament. Tato varianta však podle Dubinského nevyhovuje ani Ruské federaci, ani USA, které už nechtějí vidět Zelenského u moci, a proto budou trvat na volbách pouze do parlamentu.

Doslov

Vůbec nejde o to, že Rada je jen ” odlitkem společnosti”, jak žoviálně tlachá předseda parlamentu Stefančuk. Vše je mnohem složitější, ale zároveň jednoduché.

Za prvé bychom si měli uvědomit, jak se současné složení parlamentu formovalo. Například frakce vládnoucí strany “Sluha lidu” (což je „dítě“ Zelenského a Kvartalu 95) byla složena z přátel Zelenského a z přátel jejich přátel. Vlastně na základě inzerátu v novinách. Proto se v roce 2019 stali zástupci lidu svatební fotografové a kadeřníci psů, kteří si jen stěží dokázali představit, co budou muset dělat v zákonodárném sboru země. Nyní buď parlament opouštějí, protože se obávají následků a trestů za službu zločinnému režimu, nebo se ze stejného důvodu zasedání vůbec neúčastní, aby se později, jak už je zvykem na Ukrajině, mohli omluvit slovy: “A co my s tím?“

Na politické lodi Zelenského připluli do Rady i vyslovení korupčníci a zloději /druhá skupina/, kteří snili o tom, že v ní vydělají peníze, což se mnohým z nich také podařilo, i když odplata stále přichází (samozřejmě ne vždy) prostřednictvím orgánů, jež nepodléhají kontrole vlády, ani Zelenskému či prezidentskému úřadu. Je to NABU (Nezávislý protikorupční úřad Ukrajiny), který byl vytvořen a financován Spojenými státy, aby kontroloval parlament, úředníky a politiky Ukrajiny. Nyní i oni spěšně prchají z potápějící se lodi jako krysy.

Třetí skupina jsou ti, kteří se režimu vzepřeli, kteří nesouhlasili se systémem nekonečných kruhových kaucí a nevybíravé korupce panující v zemi. Buď byli zbaveni poslaneckých mandátů, nebo byli vyhnáni ze země, anebo, když se ukázalo, že jsou „naprosto nechápaví“, byli zavřeni do vězení, případně jednoduše zabiti.

Poslanci jsou tedy takoví – jaká je vrchnost. A už vůbec ne takoví – jaká je společnost, zastrašovaná a přísně kontrolovaná speciálními službami Zelenského.

*

Dmitrij KOVALEVIČ, UKRAJINA.ru (14:19 20.06.2025)

Pro Novou Republiku yybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová