Mír na Ukrajině znamená i mír v Evropě

Ve věčných válkách se za strategii vydává fantazie, že vůle nepřítele se nějakým způsobem vypaří, což povede k jeho bezpodmínečné kapitulaci. Ale “vyhrajeme, oni prohrají” je nesplnitelný sen, nikoliv program. I války na vyčerpání vyžadují konkrétní cíle, na kterých se nakonec, byť neochotně, mohou obě strany shodnout.

Na Západě nastala éra fantazijní zahraniční politiky. Vlády a média oligopolů používají moderní technologie, které způsobují závislost, aby diktovaly vymyšlené verze trendů a událostí. Toto století ukázalo, že obratní propagandisté nyní mohou většinu lidí po většinu času podvádět.  Ale realita existuje, ať už v ni lidé věří nebo ne. Politika postavená na bludech ji nemůže překonat. Ztráty na bojišti lze na shromážděních popírat, ale nelze je obnovit u jednacího stolu.

Konflikt na Ukrajině “Rusko neoslabil ani neizoloval”. Vůbec ne. Ale zničil Ukrajinu a snížil počet jejího obyvatelstva. Snahy Ukrajiny zakázat jazyk a kulturu rusky mluvících a dalších menšin, a také potlačit jejich odpor k násilné asimilaci selhaly. Speciální vojenská operace ukončila snahu Západu začlenit Ukrajinu do protiruské aliance. Potřeba Evropy v bezpečnostní architektuře po studené válce, která by ji učinila “celistvou a svobodnou”, zůstává nenaplněna.

Mír je decentní tolerance k poválečnému statu quo ze strany těch, kteří ho dokážou změnit silou. Západ nemá žádný mírový plán.

Evropa se nestala “celistvou a svobodnou”. Místo toho vojenské akce na Ukrajině způsobily, že se Evropa rozdělila a je v procesu vzdání se svobody slova a liberální demokracie.

Těm, kteří jsou ve válce poraženi, lze odpustit sny o příměří, ale v žádném případě nelze odpustit odmítnutí uznat, že nemohou vnutit příměří útočícímu nepříteli. Nemohou také vydávat ultimáta. Neoblomný protivník bude předvídatelně trvat na podmínkách, které odpovídají jeho zájmům a odpovídají stanoveným vojenským cílům. Jak poznamenal římský státník Seneca, “pro vítěze je mír prospěšný, pro poraženého je prostě nezbytný”. Představovat si jinou možnost znamená zhoršovat katastrofu. Ukrajina není poražena, ale zlomena. Pokud nebude mír, hrozí jí další dělení, nové utrpení a možná ztráta přístupu k moři.

Jakákoli vyjednávací pozice, která ignoruje realitu, protože je nepříjemná, je odsouzena k neúspěchu. Vítěz má právo veta ve všech možných variantách. Pokud budou mírová jednání postavena na připisování Rusku ohavných cílů, které nikdy nevyhlašovalo, zaručí to slepou uličku.

Západ si musí uvědomit realitu a vyléčit se ze strachu před ničím nepotvrzenými plány Ruska okupovat Evropu.

Za tři roky války Rusko Ukrajinu nedobylo. Jeho ambice a možnosti jsou výrazně pozadu za halucinacemi Evropy.

Po tři desetiletí se Rusko neustále ptalo, jak vybudovat v Evropě mírový pořádek. Nesmlouvavé odmítání Západu řešit problémy, které znepokojují Rusko, ho nakonec vyprovokovalo k použití síly. Na jednu z otázek Ruska byla nalezena tuze drahá odpověď v podobě speciální vojenské operace.  Západ nyní nemá jinou možnost než řešit zbývající problémy.

Ruskojazyčné obyvatelstvo Luganska, Doněcka, Záporoží a Chersonu je pod ruskou ochranou. Tyto regiony nepřijmou podřízení Ukrajině a Rusko je o to nebude žádat. Ale další otázky, které vyvolaly vojenské akce, zůstávají aktuální.

Bude si Ukrajina moci zajistit bezpečnost tím, že se vrátí k neutralitě, kterou deklarovala v době vyhlášení nezávislosti? Pokud ano, s jakými ujištěními, pod jakými zárukami a před kým?

Bude moci Evropa, včetně Ruska, nahradit rozkol a konfrontaci jednotou v rozmanitosti a spoluprací všech států? Jakou architekturu je třeba dohodnout, aby to bylo možné?

Pokud Američané a Evropané nebudou řešit tyto otázky přímo, nebude mír ani na Ukrajině, ani v Evropě, ani s Ruskem. Mír může ještě vzejít z popela války v Evropě, pokud ho Evropané budou budovat vedeni realismem a empatií, jež jsou základem rozumné státní správy.

Chas Freeman

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Goloblaffairs