Narodil jsem se za války, na jejím konci. Zeman je starší o půl roku, Klaus o čtyři. Když jsem rozum bral, zemřel Stalin, pamatuji si jako dnes. Coby dvoutýdenního ženáče mě vyrvala Rudá armáda (plus ocasové) ze spárů kontrarevoluce. Sametovku jsem nezkousl dodnes a ten o čtyři roky starší měl za ekonomickou zransformaci jít sedět, stejně jako by měli jít za rozvracení republiky do lochu někteří členové Fialovy vlády, vedeni předsedou. Nepůjdou, vsaďme se. Rozpoložení světa pak asi nejlépe vystihuje fakt, že paní z titulku šéfuje britské konzervativní straně a jejím vzorem je Thatcherová.
Podivným úvodem jsem chtěl říci, že by mě už máloco mělo překvapit, ale není tomu tak.
Události nového tisíciletí mi (u nás i ve světě) – zum, zum – nejdou mi na rozum. Domnívám se, že jsme svědky i účastníky gigantické mutace lidského rodu, jeho degradace a degenerace, to v přímé součinnosti a zároveň kontradikci s gigantickým rozvojem vědy a techniky. Oheň a voda se zase jednou spojily (viz století páry) do výbušného guláše, který lidstvo patrně nestráví, nepřežije. Dobře mu tak.
Začal jsem v osobním tónu, budu tak i pokračovat. V adminu, v rozepsaných, mám 27 článků. To vzniklo tak, že si něco někde přečtu, řeknu si, že na tohle musím reagovat, otevřu nový článek, vytvořím titulek, ocituju, napíšu perex a jeden, dva odstavce, pak musím jít něco dělat nebo mi dojde pára, tak to uložím do rozepsaných – a za pár dnů zase znovu, und so weiter, und so weiter. Dvacet sedm rozepsaných. Pavel Kantorek nakreslil svého času obrázek, na kterém sedí na nemocniční posteli při vizitě pacient, na hlavě vysoké paroží v podobě jakéhosi kaktusu, a sekundář komentuje: „Tohle je zvláštní případ, on se bouchnul do hlavy, udělala se mu boule, a pak zase prásk do boule, bum do boule a bum do boule…“
Výše byl uveden hlavní důvod téhle prokrastinace jako bejk. Dalším, podružným, je, že mi to nejde jako dřív a pomalu už musím gůglovat i to, jak se jmenuje prezident (to s jistým odporem). Ale vedle toho – svět se změnil v šílené panoptikum, do kterého zapadají tak obskurní postavy, jako jsou vzpomenutý Pavel, Donald, Zelenáč, Lejnová, francouzský bisexuál a britský dobytek s otýpkou slámy na hlavě i uvnitř jako Hurvínci do loutkového divadla. Ostatně i další naši reprezentanti, premiér, ministr zahraničí, bohyně války, nebo čerstvě upečený německý kancléř, disponují nepřehlédnutelným spejblovitým zjevem i chováním. Americký dement a duševně nemocná Němka už naštěstí odklizeni do depozitáře.
Za této grýndýlovité situace, kdy nic není nemožné, Toyota, nedává komentování domácích i zahraničních událostí prakticky žádný smysl, protože není k dispozici odpovídající slovník a sprostá slova nestačí. Výsledkem pak je i ta sedmadvacítka a jeden článek za měsíc.
S pozdravem a omluvou
