Když se trochu usadil prach z nedělního nočního bombardování íránských jaderných středisek americkými neviditelnými bombardéry B2, které z oblohy spouštěly bomby velikosti autobusu a ještě k tomu nadzvukovou rychlostí, opadla i úvodní triumfální atmosféra. Co bylo zničeno – a co zůstalo? A mělo být vůbec něco totálně zničeno? ¨
Podle íránského webu Amwaj.media byla vláda v Teheránu předem varována a mohla učinit opatření, aby zmírnila škody. Rozhodnutí v Bílém domě padlo ve středu a krátce na to satelity zaznamenaly těžká nákladní auta u íránského klíčového podzemního střediska Fordow, jak tam zasypávají vchody. Pokud jde o samotný obohacený uran, ten byl podle dalších zdrojů převezen jinam.
„Vysoce postavený íránský politický zdroj pod podmínkou anonymity potvrdil, že Trumpova administrativa 21. června sdělila, že neusiluje o totální konfrontaci a hodlá zasáhnout pouze jaderná zařízení Fordow, Isfahan a Natanz. Zprávu prý předala třetí strana. Důležité je, že vysoce postavený zdroj rovněž potvrdil, že cílové objekty byly evakuovány a “většina” íránských zásob obohaceného uranu se nachází na bezpečných místech.“
Mělo jít tedy jen o jednorázový zásah spíše pro politické než vojenské cíle. Proto údajně íránská obrana útočníky „neviděla“. Míru škod naznačuje zjištění Mezinárodní agentury pro jadernou energii, že vybombardovaná místa nevykazují žádnou zvýšenou radioaktivitu.
Jako obyčejně, bombardování bylo spuštěno na základě izraelského varování, že Írán je schopen vyrobit jadernou bombu během několika týdnů. Také toto tvrzení bylo v rozporu se zjištěními MAAE, která při svých kontrolách zjistila porušení dřívějších dohod, ale nikoliv známky přípravy jaderné bomby. Ve stejném smyslu se vyjádřila Tulsi Gabbardová, šéfka amerických tajných služeb, které však Trump suše sdělil, že on to ví lépe.
Ve skutečnosti nešlo ani tak o bombu, kterou íránský duchovní vůdce Chameneí – podobně jako jeho předchůdce Chomejní – vytrvale odmítá. Jde o schopnost vyrábět vlastní palivo do jaderných reaktorů. Donald Trump se už dlouho pozastavuje nad zbytečností íránského mírového jaderného programu, „když má Írán tolik ropy a plynu“. A když už tu jadernou energetiku musí mít, ať si palivo kupuje, třeba od Američanů…
Zasypané vchody do jaderných center, ať už v důsledku amerického bombardování nebo předchozích íránských preventivních opatření, znemožňují další kontrolu MAAE. Těžko kontrolovat něco, kam se nikdo nedostane. Ale v budoucnu možná žádné kontrolory MAAE nebudou ani vpuštěny do země, protože íránský parlament si odhlasoval odstoupení od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Nemá poslední slovo, ale mnohé to naznačuje.
Vance před několika dny podle agentury Reuters “prohlásil, že Spojené státy by se neměly přímo angažovat, a naznačil, že Izraelci se chystají zatáhnout jeho zemi do války”.
V obou případech měl pravdu, píše Aris Roussinos, komentátor alternativního deníku UnHerd, v příspěvku o tom, jak si Netanjahu zahrál s Trumpovou kartou. Přidává k tomu poznámku amerického odborníka na mezinárodní vztahy Stephena Wertheima, že Izrael “jednal ani ne tak proto, aby předešel íránské bombě, jako spíše proto, aby předešel americké diplomacii”, a to se mu naprosto podařilo.
Něco podobného řekl íránský ministr zahraničí Abbás Aragčí, který spěchal do Moskvy pro podporu: “Minulý týden jsme jednali s USA, a Izrael se rozhodl tuto diplomacii zničit. Tento týden jsme jednali s E3/EU, a USA se rozhodly tuto diplomacii zničit. Jaký závěr byste z toho vyvodili?”
Příspěvek v listu UnHeard stojí za přečtení. Vyznívá trochu pesimističtěji, že to jedním náletem nejspíš skončilo. Možná spíš začalo, a na tu bombu taky dojde:
Netanjahu si zahrál s Trumpovou kartou
https://unherd.com/2025/06/netanyahu-has-played-his-trump-card/
Ještě před více než týdnem dával prezident Trump najevo jak svůj nesouhlas s Netanjahuovým rozhodnutím zahájit válku proti Íránu, tak přání, aby se do ní Amerika nezapojovala. Šlo o charakteristicky trumpovskou politiku zdrženlivosti, která je ústředním bodem jeho předvolební kampaně a kterou podporuje jeho základna, jež je hluboce rozčarována nákladnou sérií prohraných amerických válek na Blízkém východě.
Ve svém přelomovém projevu v Rijádu z minulého měsíce Trump pokáral neokonzervativní ideology a liberální intervencionisty:
“Nakonec takzvaní ‘budovatelé národů’ mnohem více národů zničili, než jich vybudovali, a zasahovali do složitých společností, kterým sami nerozuměli.”
Jeho voliči s ním souhlasí: méně než čtvrtina republikánských voličů podporuje americké zapojení do Netanjahuovy války proti Íránu, zatímco jejími nejsilnějšími zastánci jsou neokonzervativní Never-Trump, kteří posledních deset let sami Trumpa označují za diktátora, kterého je třeba svrhnout.
Pak ale navzdory tomu všemu Izrael zabil hlavního vyjednavače Íránu se Spojenými státy a anti intervencionismus politiky America First rázem ustoupil do pozadí. Trump z důvodů, které zůstanou předmětem spekulací, náhle změnil názor.
Bombardováním íránských jaderných zařízení Trump naplnil Netanjahuovo desetileté přání. Zároveň však Netanjahua alespoň dočasně zachránil před krátkodobým problémem, který si sám způsobil.
Izraelský vůdce zahájil válku bez jasně definovaného cíle proti vzdálené, větší a lidnatější mocnosti, jejíž terén ji činí bezpečnou před pozemní invazí. Díky kombinaci působivých zpravodajských operací v terénu a dálkových leteckých úderů Izrael dosáhl konkrétních úspěchů při likvidaci íránského vojenského vedení a snížení jeho schopnosti odpalovat balistické střely na Izrael. Neznamená to však, že zcela oslabil jeho kapacitu.
Noční údery íránských balistických raket proti Izraeli jsou zatím nejúčinnější, protože Izrael vyčerpal své zásoby protiraketových střel. Nyní se děje několikrát denně to, co bylo až do loňského roku téměř nepředstavitelné – Írán udeřil přímo na Izrael, na jeho nejcitlivější a nejchráněnější místa.
Prosby izraelského vedení o přímou americkou účast, které Trump zpočátku odmítal, byly uznáním skutečnosti, že Netanjahu zahájil konflikt, který Izrael nemůže dokončit sám. V tomto ohledu byl izraelský postup, jak poznamenala odbornice na mezinárodní vztahy Emma Ashfordová, ” jasným případem takového pokusu o vtažení spojence do pasti, jaký jsme znali jen z teorie mezinárodních vztahů”.
Vlákání americké válečné moci do tohoto konfliktu má pro Izrael zásadní význam. Jak poznamenává významný vojenský letecký odborník Richard Pape, Izrael se pokouší o něco, co se ještě nikdy úspěšně nepodařilo: svrhnout režim pouze pomocí vzdušných sil. Ačkoli všechno je jednou poprvé, jak Pape poznamenává, „pravděpodobnějším výsledkem přílišné důvěry Izraele v jeho technologicky vyspělé zbraně bude větší odhodlání Íránu, nebezpečnější Írán, nyní vyzbrojený jadernými zbraněmi”.
Bez ohledu na to, zda se Írán rozhodne přímo odpovědět Spojeným státům a riskovat tak totální válku, kterou si nemůže dovolit, je téměř jisté, že nyní ustoupí od jakéhokoli vnějšího monitorování svého jaderného programu a od smysluplných diplomatických kontaktů s nevyzpytatelnou a prokazatelně nedůvěryhodnou velmocí.
Jak řekl íránský ministr zahraničí Abbás Aragčí, který spěchal do Moskvy pro podporu: “Minulý týden jsme jednali s USA, a Izrael se rozhodl tuto diplomacii zničit. Tento týden jsme jednali s E3/EU, a USA se rozhodly tuto diplomacii zničit. Jaký závěr byste z toho vyvodili?”
Opatrný postarší íránský nejvyšší vůdce Chameneí, který se dlouho bránil získání jaderných zbraní, už není ohrožován jen izraelskými útočníky, ale také mladšími a radikálnějšími elementy uvnitř vlastního režimu. Zjišťuje, že diplomacie je pro Írán nejen neplodná, ale přímo škodlivá, a že opatrnost při získávání jaderných zbrojních kapacit je katastrofální strategií.
V krátkodobém horizontu může být přímá odpověď na americké údery mimo možnosti Íránu, který se snaží odrazit mnohostranný útok Izraele. Avšak bez ohledu na to, zda (jak tvrdí zdroje íránského režimu) Spojené státy před údery varovaly předem, a bez ohledu na to, zda se Íránu podařilo jaderné materiály z míst útoku předem odstranit, v dlouhodobém horizontu bude logika událostí tlačit Írán, stejně jako regionální rivaly Izraele, jako je Turecko, k co nejrychlejšímu a nejskrytějšímu získání jaderných zbrojních kapacit mimo mezinárodní dohled.
Íránský režim není sám, kdo je postaven před těžko stravitelné alternativy. Podobně je na tom jeho americký protějšek, který nyní naléhá na návrat k jaderným jednáním, zmařeným izraelským bombardováním. Tvrzení viceprezidenta JD Vance, že “nejsme ve válce s Íránem, jsme ve válce s íránským jaderným programem”, lze chápat jako deeskalační pokus dlouholetého kritika amerického intervencionismu na Blízkém východě, který chce udržet íránskou reakci v symbolických mezích a vrátit se na cestu vyjednávání.
Vance před několika dny podle agentury Reuters “prohlásil, že Spojené státy by se neměly přímo angažovat, a naznačil, že Izraelci se chystají zatáhnout jeho zemi do války”.
V obou případech měl pravdu. Jak poznamenává americký odborník na mezinárodní vztahy Stephen Wertheim, Izrael “jednal ani ne tak proto, aby předešel íránské bombě, jako spíše proto, aby předešel americké diplomacii”, a to se mu naprosto podařilo.
Tím, že Trumpova administrativa prosazuje postup, který pravděpodobně urychlí íránský jaderný zbrojní program a zároveň odstraní mezinárodní dohled, překročila Rubikon, který se předchozí administrativy snažily obejít. Zastánci změny režimu nyní budou vymýšlet důkazy, že jednorázové údery byly méně účinné, než se doufalo, a budou nabízet nové naléhavé cíle k bombardování. Amerika bude nyní nucena opakovaně vojensky zasahovat, aby “kosila stébla” íránského jaderného programu. Bude se opírat o zpravodajské informace, které budou nutně nejasné, spekulativní a politicky sporné, a to i mezi americkou populistickou pravicí, která je stále více konspirativní a protiintervenční.
Jak jistě chápe Vance, který je znalcem a produktem disidentské pravice, na populistické pravici se schyluje k nebezpečnému odporu vůči americkým Židům obecně a vůči Izraeli zvlášť, a to ve mnohem větší míře než na propalestinské levici, která dosud pohlcovala jejich pozornost.
Ale pro Izrael a jeho spřátelené lobbisty ve Washingtonu je to problém na jindy: teď jsou spokojení s tím, že ti, kdo byli zdrženliví a hájili America First!, jsou pokořeni, a že neokonzervativci a stoupenci Never-Trump mají důvod k jásotu.
A mají k tomu všechny důvody: tím, že anti intervencionistickou Trumpovu administrativu zatáhli proti její vlastní, opakovaně vyjádřené vůli do dlouhodobé vojenské konfrontace proti Íránu,
Netanjahuův hazard s vysokými sázkami opět zvítězil. Izraelský strongman, kterému doma hrozí obvinění z korupce a v zahraničí zatykač na válečné zločiny, je nejvlivnějším aktérem americké zahraniční politiky. Je ještě vlivnější než americký viceprezident. Možná nedokáže v Teheránu nastolit nový poddajný režim, ale podřídit si Washington bylo mnohem snazší.
Avšak stejně jako v případě Íránu, dlouhodobé důsledky událostí tohoto týdne, které si prorazí cestu americkou politickou vřavou, mohou být pro Tel Aviv a jeho washingtonské zastánce mnohem méně příjemné než krátkodobé zisky.
Když Izrael trumfoval s Trumpem ve prospěch krátkodobých cílů, zbyly mu na příští roky jenom slabší karty, uzavírá britský komentátor Aris Roussinos.
Tolik tedy UnHeard o Trumpovi v pasti Netanjahua a o boji s jadernou hrozbou tím, že se zvýší.
*
Zbyněk Fiala, Vaše Věc
Na snímku americký “neviditelný” bombardér B-2 vypouští protibunkrovou pumu Bunker Buster o váze 12,5 t, ktgerou Američané použili i proti ve skalách zahloubených íránských provozech na obohacování uranu.
Minule jsem jsem říkal, že roste blok proti USA, což je zřejmé snad většině lidí. Nové je však to, že Čína se postavila otevřeně za Irán (jako Rusko) a Iránci jsou z toho nadšeni ! Je tam velká dohoda s Iránem, nevíme co obsahuje, ale USA a Izrael to nepotěšilo. Tady může dojít k proxy-střetu… Číst vice »