Referendum hrozí už svou existencí…

Přátelé, počítejte se mnou: Podpis grýndýlu, zpřísnění emisních norem u aut, podpis migračního paktu, čtvrtina státního rozpočtu výdaje na zbrojení, militarizace, příprava na válku, do toho podpora eutanázie, deindustrializace a ještě emisní povolenky pro domácnosti, které i podle majnstrýmových expertů zdraží život na vesnicích k neunesení … Vláda je prorostlá organizovaným zločinem, přičemž Péťa dělá do zpronevěr, Vítek do vražd, Řehka si píše seznamy smrti, Piráti tomu svítili a teď mají žaludek jít mezi lidi a tvrdit, že bojují proti korupci…

Nemáte pocit, že těch prokletí naší matičky vlasti je už nějak moc.

Ve Španělsku si už jeden (naštěstí krátký) blackoutek užili, dodnes se tam hádají, kdo za to může, ale už předem vědí, že za to nemohou ty hodné zelené obnovitelné zdroje. Evropská unie chce bojovat zároveň s Ruskem i s uhlíkem, Američané z toho vlastně mají radost, protože oni už tuhle blbou válku na hrbu nemají a Německo si vzpomnělo na časy, kdy mělo hentu vedoucí úlohu v Evropě. Do toho se začaly vypouště balónky, že íránská jaderná zařízení jsou na zničení konvečními bombami příliš hluboko a chtělo by to nějakou atomovčičku… samozřejmě tu západní, hodnotnou atomovku.

Takhle nějak by začínal hollywoodský katastrofický film o Evropě. Dokonalá bouře. Všechno se potká v jedné chvíli, všechny negativní faktory se navzájem znásobí, úřady o nebezpečí sice vědí, ale bagatelizují ho, protože to má negativní vliv na volební preference i na zavedené kšefty, lidé sice už pociťují otřesy a jsou svědky divných věcí, ale mají svých starostí dost, tak je jednodušší nad tím mávnout rukou…

A mezi tím běhá pár nevyspalých přetížených amatérů, jejichž varování nikdo neposlouchá. Zpravidla proto, že varovali už dříve a nic se nestalo…

Zatím je to krásná klasická zápletka, kdy hlavní hrdina, který má i spoustu problémů sám se sebou, vidí něco, co druzí nevidí a tak se připravuje na něco, na co se připravit nedá. Ve filmu by pak přišla ta bouře, všem by došlo že hlavní klaďas měl od začátku pravdu a on by odněkud z rukávu vysypal řešení, ke kterému by se všichni přidali a nakonec by to dobře dopadlo. Je vlastně úplně jedno, jestli by to byl film o příletu mimozemšťanů, dopadu meteoritu, výbuchu sopky nebo příchodu hurikánu. Hlavní hrdina prostě najde nějaké překvapivě jednoduché řešení, které se dá použít, i když vás už lavina zavalila.

Bohužel, tohle je přesně ta část filmu, která se v realitě nesplní. Když přijde katastrofa, většinou se nenajde zapomenuté skladiště s potravinami. Nenajde se bytelný sklep, kam se schováte před tornádem a není k dispozici nějaký trik, díky kterému se loď udrží snadno na vlnách. Navíc, když se ukáže, že jste měli pravdu, lidi vás pak za to nenávidí ještě víc.

Ve filmovém trháku by vypadalo blbě, kdyby hlavní hrdina přišel s banální radou… Musíme prostě brzdit, co to dá, i když se to moc nedá. Musíme před bouří zavřít všechna okna a dveře, zajistit, co se zajistit lze a při požáru prostě musíme vynosit a zachránit co nejvíc věcí co to jde. Pak už prostě jen můžeme zatnout zuby a zkusit to přežít. Když přijde pokyn „zachraň se, kdo můžeš,“ většina lidí už se právě zachránit nemůže.

Přesto, je to to jediné, co teď můžeme s našimi politickými jezdci apokalypsy dělat. Zkoušet všechny zákonné cestičky, jak zabránit těm emisním povolenkám, zkoušet ústavní soud i když je tam Baxa, zkoušet kličky, zkoušet se přidat k Maďarům a Polákům, zkoušet jim to v Dojčlandu vysvětlit, prosit, hrozit, bouřit se… prostě zkusit všechno.

A když to nevyjde, připravit se na střet. I když jsme na kratší straně páky, i když nemáme v rukou skoro žádné nástroje.

Karel Havlíček z ANO stále vylučuje jakékoliv referendum o Evropské unii a o NATO, protože  obojí je přece základem naší prosperity i bezpečnosti. Ale ono se to začíná stávat i základem naší zkázy. Nemá smysl mluvit o trzích pro naše podniky, když emisní povolenky pro domácnosti zničí celý venkov. Je to dokonalá bouře, kterou evropští byrokraté v tom lepším případě jen dopouštějí a v tom horším to dělají plánovitě.

Stát je poslední instituce, která není v rukou liberalů. Je to ta poslední věc, kterou předchozí vlády ještě nevyprodaly. Je tam pořád ještě to křehké právo veta, pořád ještě máme napsáno v ústavě, že jsme suverénní stát a kupodivu, pořád se ještě našlo osmdesát tisíc párů, které si loni pořídily dítě. I když jsme kolonie…

Zbyla nám už jen politika neposlušnosti. Měli bychom se na ni chystat. Referendum totiž hrozí jen svou přítomností. Až bude Karel Havlíček vyjednávat v Bruselu, vysloveně potřebuje jako argument, že když páni papaláši nepovolí, tak bude referendum a může dojít na odchod. Když budou trvat na emisních povolenkách pro domácnost, tak ztratí celou Českou republiku… a Slovensko… a Maďarsko… atd. Všichni mluví ohledně povolenek o nutnosti tvrdého střetu s Bruselí. Tak si proboha vyndejte hlavy ze zadnic a připravte si pro ten střet půdu. Proto chceme referendum o EU i o NATO. Protože když tam chcete zůstat, protože je milujete jako Danuše Nerudová, tak není žádný důvod, aby vám ustoupili.

Omlouvám se za tu banalitu, pokud máte někdo lepší recept, sem s ním. Ale bohužel, v této zemi teď není zaděláno na zázrak. Z Blaníku žádné vojsko nevyjede, žádná česká SpaceX nám rozpočet nenaplní, pořád ještě nestavíme žádný nový reaktor a nový Tatíček Masaryk zatím nedorazil. Naše legie neovládají Transsibiřskou magistrálu a nejspíš neovládají ani pražské Hlavní nádraží.

Žádný zázračný recept v tomto filmu nebude. Jen odvaha k neposlušnosti a ochota se bouřit. Není to nic moc, protože průmysl prodrbali v devadesátkách, vlastní kapitál prodrbali po roce 2000 a Lipánek teď prodrbal i poslední zbytky prestiže. Jestli se nevzmůžeme ani na to referendum, tak si rozpuštění ve šťastné evropské rodině zasloužíme a budeme následovat osud Lužických Srbů.

I o tom budou volby.

*

Daniel Sterzik – Vidlák