Opravdu jsou na tom personálně tak bídně?

Vysoká politika v regionálním měřítku v rámci České republiky kopíruje částečně tu eurounijní. Jestliže je v čele nejvyššího evropského orgánu Evropské komise porodní bába mající za sebou likvidaci německého Ministerstva obrany, něco naznačuje, že je cosi v nepořádku. Před ní ve stejně vysokých funkcích úřadu byl alkoholik, pohybuje se tam zelený fanatik, nás tam zastupovala pro změnu souzená politička.

I v Evropském parlamentu se najdou lidé, jejichž odbornost i minulost mají své stíny. Stále častěji se zabývám tím, jak je možné, že za Českou republiku hovoří Zdechovský stavící sám sebe do pozice jednoho z dvacet nejvýznamnějších europoslanců. Naprosto nedůvěryhodný a prospěchářský kariérista ochotný udělat cokoliv pro vlastní upřednostnění dělá ostudu. (Europoslancem Ivanem Davidem shledán i jako notoriský lhář -pozn.red.N.R. -vd-) Sám se prezentuje jako rusobijec schopný ihned nastoupit na frontu, ve skutečnosti je to klasický zmetek, kterých je v politice zástup. Není jediným, který hovoří za český národ, přestože s kvalitou jeho mandátu to je tak nějak na štíru. Podobně lze vnímat Niedermayera, fanatického eurohujera, Gregorovou, jejíž názory jdoucí ruku v ruce s nepříliš vysokou inteligencí jsou prostě ostudou.

Jistě, můžete cosi říkat o právu na vlastní názor, který může být jiný než můj, nicméně hledáte-li někoho, kdo by mohl být skutečným přínosem pro naší zemi, pak hledat bude těžké. Europoslanci za vládní koalici a ANO plní agendu v souladu s představou, že bez Evropské unie a NATO bychom nemohli existovat. Pravdou je, že 35 let budování provázanosti s německou ekonomikou nás vyšachovalo z možnosti vrátit se k většinové samostatnosti. Prodali jsme fabriky, půdu, vodu, přestali vyvíjet vlastní průmysl. Odstřihnuli nás nejen od levnějších přírodních zdrojů z Ruska, zároveň jsme si zavřeli dveře na velký ruský a běloruský trh. I levicová ekonomka profesorka Švihlíková připouští, že odchod z EU by byl extrémně bolestný a podobně hovoří jiná kritička EU Šichtařová. Otázkou zůstává, zda-li je tedy lepší čekat, až se eurounijní projekt zhroutí, nebo udělat prostě zásadní krok. Jednou z možností je vrátit se k ideám Visegrádské čtyřky a na ní budovat budoucí základ pro nový hospodářský útvar.

Představa, že nás budou v Bruselu zastupovat skutečně schopní a morálně vyspělí zástupci, by musela vycházet z vnitropolitické situace. Jenže podíváme-li se na kvalitu našich domácích politiků, pak ani pravděpodobnost, že by do Bruselu směřovali ti nejlepší z nich, není dostačující. Jestliže jsou do našich vlád kooptováni amatéři neschopní vést svá ministerstva, nelze čekat zázraky. O profesorovi politologie v čele vlády, elektrikáři na Ministerstvu financí (ona ani Alena Schillerová není žádný cifršpión) a ministryních obrany, které v posledních letech působí jako sloni v porcelánu, bychom mohli psát dokola. Současná vláda je vůbec unikát a dle toho její hospodaření také vypadá. V reálu lze konstatovat, že jsou vysoké politické funkce přidělovány podle toho, kdo a kde dokáže co nejvíce peněz odklonit. Případně nasměrovat ministerstvo tak, aby plnilo očekávané úkoly. Rakušan na „vnitru“ je toho příkladem. Pytle na mrtvoly a v jednom z nich Vladimír Putin je něčím, co si inteligentní představitel státu nemůže vůbec dovolit.

Ministr zahraničí elév Lipavský je dalším unikátem. Nezkušený a nedostudovaný diplomat nám dělá spíše ostudu a doslova škodí zahraniční politice. Nově se nedostatek kvalitních kádrů projevil při výměně Pavla Blažka. Ministerstvo spravedlnosti bylo nabídnuto nedostudované právničce. Je to hezká a veselá holka, ale v oblasti práva blafuje již mnoho let a rozhodně nepatří k právnickým esům. Ptáme se tedy, jak asi vnímají skuteční odborníci a mistři svého oboru ty, kteří jim mají velet, aniž by měli odbornou kvalifikaci na nejvyšší úrovni. V politice se rozdávají funkce a trafiky nikoliv podle schopností. Stát zdaleka nevedou ti nejlepší a dle toho to také vypadá.

*

Jindřich Kulhavý