Rostislav Iščenko: Válka ve Vietnamu bude Spojeným státům připadat jako kytička fialek, pokud selže blesková válka proti Íránu

Pokud se podaří Trumpa přesvědčit, že válku lze ukončit do dvou nebo tří týdnů, USA na Írán udeří. Pokud se však podaří Trumpovi vysvětlit, že válka pro něj bude katastrofou, nevstoupí do ní. Není však jisté, zda se o tom nechá přesvědčit. V příštích několika týdnech zůstává pravděpodobnost zapojení USA do války velmi vysoká,

konstatoval Rostislav Iščenko, publicista tiskové agentury Rossija Segodňa, v rozhovoru pro Ukraina.ru.

– Rostislave Vladimiroviči, k čemu je Trumpovi tak drsná konfrontace s Íránem?

– Trump si není jistý, zda to potřebuje. Samozřejmě, klackem se ohání hlasitě, bohužel, je velmi pravděpodobné, že se bude muset zapojit. Původní předpoklad Spojených států byl, že si Izrael poradí sám. Trump začal mávat klackem až v okamžiku, kdy mu bylo řečeno, že Izrael si sám neporadí a že je třeba ho nějakým způsobem podpořit.

V mžiku se pokusil Írán zastrašit: „Okamžitě se vzdejte, nebo na vás zaútočíme.“ Nefungovalo to. Musel se tedy rozhodnout, zda zaútočí, nebo ne. Ale sám říká: „Vlastně si nejsem jistý, zda se nám podaří proniknout s našimi výbornými raketami přes ty hnusné íránské hory a zasáhnout jejich jadernou elektrárnu“. Nějak to nedává smysl, máme bombardovat nebo ne?

Vypršelo 48 hodin, které dal Trump Íránu, ale skutečná válka USA s Íránem zatím nezačala. Ano, Spojené státy soustředily na Blízkém východě silné letecké uskupení, ale na vyřazení Íránu to pravděpodobně stačit nebude. Jaké ztráty utrpí toto uskupení a jaké ztráty utrpí americké základny v arabských státech, to je velmi diskutabilní.

Lidé, kteří vyzývají k bombardování a zastřelení někoho, totiž neberou v úvahu jeden důležitý problém: „A co když se nepřítel nevzdá, co budeme dělat potom?“. Američané si nyní kladou stejnou otázku. Vést vleklou válku na Blízkém východě a utrpět ztráty se Trumpovi nevyplatí. Navíc je to nebezpečné, protože Rusko a Čína oficiálně varují před nebezpečím jaderné války. Stojí to za takové riziko?

Předpokládejme, že Spojené státy budou do války zataženy, ale nepoužijí proti Íránu jaderné zbraně. Podařilo by se jim odradit Izrael od použití jaderných zbraní proti Íránu? A co udělají, pokud Izrael jaderné zbraně proti Íránu použije a následně někdo zase použije jaderné zbraně proti Izraeli nebo základnám USA?

A hlavně: co udělají, pokud se Írán nepodaří zlomit ani za šest měsíců? A bude vyrábět své rakety. Něco mu přivezou z Ruska, Číny a KLDR. Bude odpalovat a odpalovat rakety na Izrael a americké základny. Jak dlouho to izraelské obyvatelstvo vydrží? A pokud Izrael náhle požádá o mír, zůstanou USA na boj s Íránem samy?

Pokud Írán prohlásí, že nyní bude definitivně vyrábět jaderné zbraně, přičemž USA a Izrael budou nuceny přestat bojovat, bude to pro ně morální a politická katastrofa.

Existuje mnoho ano i ne, zda by se měly Spojené státy zapojit do války. Existuje však také mnoho ano i ne kolem problému, zda se do války nezapojit. A pokud se Izrael pod íránskými údery zlomí, na koho se budou USA na Blízkém východě spoléhat? Nebyl by to začátek konce Izraele jako státu, protože pak by se na něj arabské země vrhly?

Všechny tyto otázky vyvstaly právě proto, že Spojené státy a Izrael počítaly s bleskovým útokem.

Nicméně šance na bleskovou válku stále existuje. Pokud však uplynou dva nebo tři týdny a Írán vydrží, otázka „Co dělat?“ se stane velmi aktuální, až akutní.

Trump je ve slepé uličce. Čím dříve podpoří Izrael, tím větší má šanci zlomit Írán. Přece jen je těžší bojovat s ne zcela obnovenou protivzdušnou obranou a vojenským vedením, než když bude Írán opět plně funkční. Na druhou stranu však existuje velké nebezpečí internacionalizace konfliktu. A USA budou potom čelit velmi nepříjemné perspektivě. Ve srovnání s ní jim bude Vietnam připadat jako kytička fialek.

Ani Trumpův tým není v této otázce jednotný. Jeho značná část je proti válce, ale druhá stejně značná část je pro ni. A co je nejdůležitější, velká část americké veřejnosti je proti válce s Íránem. A pokud je válka nepopulární, je třeba mít záruky, že rychle skončí. Trump žádné takové záruky nemá.

Pokud se ho podaří přesvědčit, že válku lze ukončit do dvou nebo tří týdnů, USA na Írán udeří. Pokud se Trumpa podaří přesvědčit, že válka pro něj bude katastrofou, nevstoupí do ní. Není však jisté, zda se o tom nechá přesvědčit. V příštích několika týdnech zůstává pravděpodobnost zásahu USA do války velmi vysoká. Pokud k ní nedojde, přestane mít zapojení Spojených států smysl.

Nebudu tvrdit, že poté bude možné vydechnout. Ale s každým dnem po 21. dni íránsko-izraelské války bude pravděpodobnost zásahu USA nižší a nižší a nižší. Zatím je však stále velmi vysoká.

– Jak ovlivňuje posun vektoru pozornosti Spojených států ukrajinský konflikt? Opravdu se podpora Ukrajiny ze strany Západu snížila?

– Na Ukrajinu to nemá žádný vliv. Navzdory tomu, že USA poslaly do Izraele 20 000 protiletadlových raket, Ukrajina bude bojovat tak dlouho, dokud nebude fronta definitivně prolomena. Podpora Evropy a USA se sice sníží, ale bude zachována. To znamená, že strategický princip vítězství na bojišti bude zachován. Varianta dohody s Ukrajinou zatím nefunguje a pravděpodobně ani fungovat nebude.

Ukrajina bojuje především na úkor vlastních lidských ztrát, tedy nejen proto, že jí Západ dodává zbraně. Dokonce má nahromaděno určité množství zbraní a spotřebního materiálu, protože na začátku roku ukrajinské vládní orgány prohlásily, že pokud bude pomoc přerušena, může z nahromaděného materiálu bojovat ještě půl roku.

Od té doby již půl roku uplynulo, ale Ukrajina dostává pomoc i nadále. Vzhledem k již vzpomínanému nahromaděnému materiálu může bojovat až do prosince, pokud se fronta nezhroutí. Myslíte, že v takové situaci začnou ukrajinští představitelé jednat? Pro ně jevýhodnější uprchnout do zahraničí a sedět tam jako exilová vláda.

Ať tak či onak, pravděpodobnost, že vše se rozhodne na bojišti, nadále převažuje. I kdyby začalo deset dalších válek, do nichž bude zapojen Západ, na Ukrajině se nic nezmění, protože tam bojuje režim. A tento režim nutí Ukrajinu, aby bojovala do posledního Ukrajince. A nehodlá to zabalit.

– Mnozí tvrdí, že bychom měli jednat jako Izrael, což by znamenalo udeřit proti klíčovým státním strukturám. Neztratily by v takovém případě mocenské orgány podporu uvnitř země?

– Ne, neztratily. Naopak by se na nějakou dobu ještě zvýšila. A dosáhlo by se toho samého jako v případě Izraele – tedy ničeho.  Ano, Izrael zabil určitý počet íránských generálů.  Íránci zajali na oplátku téměř stovku agentů Mossadu a pověsili je. Nevím, kolik cenných agentů mezi nimi bylo. Ale těžko lze hovořit o nějakém přínosu pro Mossad. Ano, tehdy se jim podařilo ochromit íránskou protivzdušnou obranu, ale teď na ně útočí íránské rakety.

Otázka přežití Izraele je v plném rozběhu. Je jasné, že Ukrajina nemůže Rusku způsobit srovnatelné škody. Ale bunkr, v němž sedí Zelenskyj, se teprve musí najít. Například Syrského rozhodně nikdo tak nechrání, a přitom je to jeden z mála ukrajinských generálů, který umí víceméně bojovat. Všichni ostatní se odhodlají leda tak k lokálním útokům. Přitom zabití Syrského by určitě podkopalo potenciál ukrajinské armády. Ale není to tak, že by psal dopisy do Kremlu. „Pošlete tam raketu, budu na takovém a onakém místě v tom či onom čase.“ Proto ve většině válek nikdo nezabíjel nepřátelské velitele.

Prezidenti jsou chráněni ještě lépe. I k tomu, abyste pomocí zpravodajských informací zjistili, kde právě je, musíte odvést seriózní agenturní práci, riskovat spoustu agentů. Dejme tomu, Zelenskyj bude zabit a jeho místo zaujme předseda Rady Stefančuk. Myslíte, že válka skončí? Ne, bude se bojovat dál. Válku nevymyslel Zelenskyj. Zelenskyj byl dokonce proti válce, jestli si vzpomínáte. Jeho kabaret 95. kvartál byl tak přesvědčivý, protože byl proti válce. On sám ignoroval čtyři předvolání do armády. Ale všechno to skončilo, když se stal prezidentem.

Protože to nejsou oni, kdo bojuje, ale Ukrajina. Není to prezident, kdo sedí na frontě se samopalem v ruce. Tam sedí lidé, které pochytala rekrutační centra a násilím je poslala na frontu, a oni tam sedí se samopalem v ruce. Ano, dezertérů je už teď víc. To je hezké. Je víc i těch, kteří se vzdávají. To je také příjemné.  Okamžik zhroucení fronty se blíží. Pro nás je důležité zhroucení fronty, ne zhroucení Zelenského.

Po zavraždění /stávajících/ vůdců před očima celé země by to měli noví vůdci těžší, kdyby se chtěli s někým dohodnout. A my přece máme v plánu nějak jednat, nějak se dohodnout. Pro nás je důležité legitimizovat získaná území, ne všechny pozabíjet.

K tomu je třeba, aby to někdo z ukrajinské strany podepsal. A pokud to bude nevyhnutelné, oni nás rychle přesvědčí, že Zelenskyj je legitimní. To znamená, že jakmile dostaneme zprávu, že Rada bezpečnosti OSN je připravena potvrdit ukrajinsko-ruské dohody, Zelenskyj se i pro nás okamžitě stane legitimním. Putin už teď říká, prosím, bude-li to nutné, jsem připraven jednat i se Zelenským. Ale zároveň říká, že na Ukrajině je celý aparát nelegitimní, protože sám Zelenskij je nelegitimní.

Ano, celý aparát na Ukrajině je nezákonný, protože už Juščenko byl nezákonný. Od té doby tam nebyla jediná legitimní vláda.

Na tom však nezáleží, protože Rusko klade ještě další požadavky: schválení ukrajinsko-ruských dohod Radou bezpečnosti. Poté se stanou dokumentem s nejvyšším stupněm legitimity v celém systému mezinárodních vztahů. A nebude záležet na tom, zda byl ukrajinský prezident legitimní, nebo ne, protože legitimní je samotná Rada bezpečnosti, která má právo rozhodovat o územních otázkách. Problém legitimity je tedy možnéobejít. A pak nebude záležet ani na tom, kdo tyto dokumenty podepíše.

Zatím se však pro nás rýsuje ta horší varianta. Obsadíme celé území Ukrajiny a můžeme si s ním dělat, co chceme. Sebranka z Kyjeva uteče a bude tvrdit, že jsou exilovou vládou. A bastardi z Londýna, Berlína, Paříže a Washingtonu budou nadále tvrdit, jste agresoři, kteří se zmocnili území ukrajinského suverénního státu.

Musíme tedy konflikt zastavit a přejít do režimu normální mezinárodní spolupráce. Územní akvizice a problémy se Zelenským jsou pro nás druhořadé. Ruské vedení dospělo k závěru, že konflikt nebude možné ukončit bez likvidace Ukrajiny. Konflikt se Západem tedy nikam nezmizí. A to je náš hlavní problém, nikoli problém života či smrti Zelenského.

*

Rostislav IŠČENKO, Roman GNAŤJUK, Denis RUDOMJOTOV, UKRAJINA.ru (07:00 23.06.2025)

Vybrala a z ruštiny  pro Novou Repuliku přeložila PhDr. Jana Görčöšová

*

Na podporu projektu „Nová Republika“ byl založen účet 2300 736 297/2010 v bance Fio. Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a dále své jméno a datum narození. Při daru nad 1000 Kč vystavujeme darovací smlouvu (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání).

 Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.