Varování “jaderným bombardováním Londýna a Paříže” není první v historii lidstva. A i jeho letošní červnové opakovaní se kupodivu děje v podobných intencích jako v roce 1956. Tehdy Chruščov v reakci na vpád invazních armád Francie, Velké Británie a Izraele, jejichž vlády si pošetile usmyslely, že zabaví, čerstvě z koloniálního područí zrozenému Egyptu, jím znárodněný Suezský kanál, a velkou část jeho území, pohrozil smetením jejich hlavních měst ze světa jadernými bombami, a donutil tak Washington, aby proti agresorům okamžitě rázně zakročil, aby se sám vyhnul své likvidaci ve III. světové válce. Letos se situace takřka navlas opakuje. Velká Británie podle Kremlu ponoukla Kyjev, a dodala mu technologie i potřebné strategické informace, aby mohl úspěšně zaútočit na miniaturní část ruského odstrašujícího jaderného arsenálu, a vyzkoušet tak, jaká bude ruská odvetná reakce, a potenciálně, zda by nebylo možné Rusko opakováním těchto útoků jaderně odzbrojit, donutit ke kapitulaci, a rozparcelovat. A Washington dal opět veřejně najevo své hluboké znechucení těmito akcemi Kyjeva, Londýna, Paříže i Berlína, aby je stejně jako Londýn a Paříž v roce 1956, rychle donutil opustit jejich dětinské, a existenci celého světa maximálně nebezpečné současné eskalační avantýry.
Proč k těmto agresorským eskalačním avantýrám Londýna i Paříže po skončení II. světové války pravidelně dochází, je podle obecné vojensko-strategické teorie – Declining empire is exceptionally dangerous – celkem jasné. Bývalé Impérium zachvácené svým všeobecným úpadkem se takřka vždy pokusí obnovit své ztracené pozice rozpoutáním nějaké války. V roce 1956 napadly Francie a Británie mírumilovný Egypt, protože byly po druhé světové válce ekonomicky zruinovány, jejich koloniální panství se hroutila, a nedovedly se smířit se svým novým naprosto podřadným postavením vůči oběma tehdy jediným dominujícím mocnostem světa, USA a SSSR.
Pozorný pohled na dění posledních několika let ukazuje relevantně stejné události. Francie byla s podporou Ruska a za tichého souhlasu USA vypuzena povstalými národními rebely z Mali, Čadu, Burkiny Faso, Nigeru, i dalších afrických zemích, a musí se tak srovnávat s novou realitou, v níž už není možné odírat nově osvobozené africké země pomocí nadiktování extrémně levných cen jejich exportovaných surovin, a zároveň je donucovat nakupovat předražené zastaralé zbraně francouzské výroby, a preferovat nevýhodné francouzské investice na úkor jiných finančně spravedlivějších.
Úpadek Velké Británie je podobný. Ruský, čínský, arabský a indický kapitál vypuzují britské investice ze řady lukrativních obchodů po celém světě, a nedávná pošetilá rozhodnutí uvalovat pojišťovací sankce na ruskou stínovou ropnou flotilu jen tento proces urychlila i v posledním hájemství britského kapitálu, v monopolu na pojišťování námořní dopravy. Celá ekonomika tří bývalých hlavních velmocí světa Británie, Francie a Německa se od roku 2019 trvale hroutí děsivým tempem, a poslední území, která tyto mocnosti ještě dokáží ovládat, a rafinovaně vysávat pomocí mechanismu diktování jejich obyvatelům vysokých západních cen a současně bývalých nízkých čínských mezd , a mechanismů drancováním zisků a surovin, už představují pouze země východní EU, a Balkánu, a čeho se tyto bývalé mocnosti bojí nejvíc, je postup území BRICS ke hranicím Balkánu a východní EU, protože tamní drancovaní občané by si brzy mohli hromadně položit klíčovou otázku, proč jsou najednou Rusové, Bělorusové, Ukrajinci, Turci a Egypťané bohatší než my, a mají vyšší životní úroveň, a odpovědět si na ni rebelií ve stylu nedávných malijských, burkina-fasijských, nigerských a dalších rebelů, a nastal by totální úpadek Británie, Francie, i Německa, protože by jejich národy, ani elity už neměl, kdo živit.
Současné Rusko je nyní v diametrálně odlišném postavení od dnes prudce upadajících, kdysi světu bezkonkurenčně vládnoucích velmocí Francie, Británie a Německa. Z dějin světa je zřejmé, že Rusko nedominovalo světu nikdy krom krátkých period, první mezi vládou pozdní Kateřiny II. Veliké, až vládou ranného Alexandra I. Pavloviče. A druhé, (SSSR), od ropné krize 70 let minulého století, až před několik úplně posledních měsíců moci Brežněva.
Od nástupu mladého Putina Rusko konsolidovalo své hospodářství i strategickou světovou sílu, a díky surovinovým a energetickým zdrojům, a potravinovému bohatství Ruska, které nemají světovou obdobu, dokázalo udržovat svůj vojensko-strategicko-technologický komplex na úrovni, někdy i značně převyšující USA. Rusko má takové zdroje i technologie, že nepotřebuje územně expandovat, a současná územní expanze směrem na Ukrajinu ani nebyla s výjimkou historicky ruského Krymu plánovaná, a to dokládají i ruské podmínky Kyjevu těsně před invazí, a v prvním Istanbulu 2022. Rusko naopak v letech 2020 až 2025 účinně pomáhalo řadě afrických zemí se vymanit z podřadného koloniálního postavení vůči Francii, a zemím EU, a Británii obecně. A mělo přitom neuvěřitelnou tichou podporu Bidenova Washingtonu. Rusko na rozdíl od Británie, Francie a Německa není nyní upadající mocnost, ale mocnost, které je donucena se za použití krajních prostředků bránit potenciálně iracionálnímu chování a pravděpodobné invazi evropských upadajících mocností, tak jak ji popisuje teorie Declining empire is exceptionally dangerous, a tak jak se tyto mocnosti už v minulosti několikrát pravidelně chovaly. Zvláštní motivací Ruska je však “existence a řízený útlak” etnických Rusů na Ukrajině, a co je však velmi potenciálně nebezpečné do budoucna, podobný, ač mírnější útlak v Litvě, v Lotyšsku, i v Estonsku. Jde však o specifickou motivaci s jasným územním ohraničením, a jednoduchým řešením pro postižené země, které jsou členy NATO. Ruské národní elity, které od Putina pevně ovládají ruský stát, mají podobnou motivaci, jako americké a čínské elity, udržet celý svět ve stavu nikým neohrožované existence, a to protože všechny tři tyto supervelmoci nejsou v žádném případě ve stavu trvalého, ani nezvratného úpadku, jaký nyní postihl tři upadající bývalé světové velmoci Francii, Británii a Německo, a jejich elity se tak nemají čeho obávat, s výjimkou svého vlastního vzájemného, a upadajícími velmocemi vyprovokovaného, zničení v nechtěné jaderné válce.
Tři světové supervelmoci proto budou nejspíš při řešení současné krize na Ukrajině postupovat podobně jako Washington a Moskva rázně společně uklidily Suezskou krizi 1956. Naopak tři dnes světově prudce upadající velmoci Německo, Francie a Británie, budou společně usilovat o řešení Ukrajinské krize zcela v intencích záměrů Francie a Londýna v Suezské krizi 1956. Jestli tehdy chtěly opětovným násilným ovládnutím Egyptem znárodněného suezského průplavu získat zpět finanční a ekonomické zisky a geostrategické výhody, aby své ve II. světové válce ztracené super-velmocenské postavení obnovily, dnes sledují začleněním Ukrajiny do své podřízenosti to samé. Ukrajina je totiž klíčem pro jejich další postup na Kavkaz a do Střední Asie, a její surovinové, energetické, potravinové a levné pracovní zdroje jsou bezpodmínečně nutné k zastavení jejich velmocenského i ekonomického úpadku, i k dalšímu expanzivnímu tažení do bývalých jižních sovětských prostorů. Letošní ruské istanbulské mírové memorandum jasně ukazuje, že Kreml detailně chápe tyto další úmysly všech tří nyní upadajících mocností, a proto jako součást mírového řešení Ukrajinské krize vyžaduje přísný závazek NATO, že se do těchto bývalých jižních sovětských prostorů rozšiřovat nikdy nebude.
Ačkoli všechny tři supervelmoci nyní nemají nejmenší zájem, aby se třem bývalým velmocem podařilo dosáhnout svého cíle, a porazit Rusko a expandovat, jsou bohužel v diametrálně odlišném postavení oproti krizi 1956. Jestli za suezské krize 1956 neměly Francie a Anglie nejmenší šanci úspěšně vojensky významně napadnout SSSR, a musely kapitulovat, protože Washington je ve sporu s Chruščovem o Egypt odmítal, jak chránit, tak jim pomáhat, dnes je díky prudkému rozvoji technologií situace naprosto rozdílná. Kyjev ukázal, že drony mohou zasadit citelné údery strategickým silám Ruska, a že masivní překvapivý úder drony, tak může nepřítele dostat do kolen. Rusko proto bude na tyto útoky, nebo na potenciál těchto útoků reagovat, a jeho reakce budou muset být mimořádně tvrdé, aby agresory odradily. Válka na Ukrajině se totiž letos zvrhla ve válku, při níž si Londýn, Paříž a Berlín naivně myslí, že oni budou vyrábět a dodávat drony Ukrajině, a ta s nimi bude porážet a decimovat Rusko. A že Rusko bude v odvetě ničit pouze Ukrajinu. Kam až situace může zajít je jednoduché si představit. Nově vzniklá německá firma Helsing najala bývalého hlavouna NATO, francouzského vzdušného generála, (ekvivalent armádního generála), Denise Merciera, a letos v dubnu oznámila, že dodá brzy Ukrajině 10 000 nejsofistikovanějších AI zabijáckých dronů, aby odřízly veškeré ruské logistické přifrontové komunikace, a donutily Rusko ke kapitulaci podle Zelenského podmínek. Drony tento startup z roku 2022 hodlá dodat ve dvou zásilkách 4000 a 6000 kusů. Denis Mercier byl řečnícím hostem pražského bezpečnostního fóra Globsec v roce 2024. Ačkoli Drony firmy Helsing byly veřejně publikací Blomberg v dubnu letošního roku označeny za “extrémně předražené”, a už v roce 2022 řada analytiků tvrdila, že mzdové náklady firmy Helsing budou neúnosné, kdesi v jižním Německu se už tyto drony ve velkém vyrábějí. Protože podle ruského velvyslance v Londýně Kelina Rusku nezbývá než na další podobné útoky dronů reagovat, a protože ruská jaderná doktrína povoluje Putinovy provádět preventivní jaderné údery i na místa výroby a vývoje těchto dronů, ačkoli se nacházejí na území jiné země, než té, která s nimi na Rusko útočí, je pravděpodobné, že pokud drony Helsing nebudou předražené, ale účinné, přiletí do místa jejich výroby v jižním Německu jaderný Orešnik. Podobně může přiletět i do Francie, protože její ministr včera oznámil, že francouzská automobilka začne na Ukrajině financovat a organizovat výrobu dronů vypouštěných na Rusko. Místa v okolí továren na drony, tak nebudou zrovna dvakrát bezpečná, zdá se.
*
Michael Svatoš, MaP 2317
