Agresivní pomatenci

Stále častěji je nám podsouváno, že válka z Ruskou federací bude nezbytná. Liberálové šíří fantasmagorie o oprávněné obavě z ruského útoku na Západní Evropu. Přitom nelze vůbec srovnávat SVO na Ukrajině s čímkoliv jiným. Ukrajinská anabáze má svou historii počínající slibem o nerozšiřování NATO tehdy ještě sovětskému vedení a Gorbačovovi, dále přes Minské dohody až po Majdan, upálení Rusů v Oděse a následném násilí ve východní části páchaném na rusky hovořícím obyvatelstvu.

Přestože nepotřebný ministr pro evropské záležitosti Dvořák tvrdí, že Gorbačov žádný příslib výměnou za uvolnění rukou postsocialistickým zemím nedostal, ve skutečnosti tento zarytý liberál prostě lže. Ostatně úplně stejně, jako absolutní většina západních politiků reprezentujících státy EU, Velkou Británii či USA. Dvořák je produktem stejné sféry, ze které vzešli Leyenová, Timmermans, Rutte, Fiala a zbytek vládní koalice. Jediné, v čem se liší, je míra ochoty sloužit a úroveň, které dosáhli. A například Fiala olizuje Leyenové kotníky. Jen proto, aby se udržel u koryta a bez ohledu na zemi, která ho omylem nominovala do svého čela.

Samotné Rusko se po rozpadu Sovětského svazu v době Jelcina k prosperitě příliš neblížilo. Vladimír Putin převzal zemi, která měla blíže k rozpadu než k návratu zpět do ztracených pozic před rozkladem Varšavské smlouvy. Nicméně právě Putin systematickou prací vrátil Ruské federaci lesk, bohatství a respekt. Přiznejme si, že rychlost, se kterou dokázal spojit řadu zemí do obchodně politického sdružení BRICS, v němž už není dolar prioritní platidlo, vyděsila i americké bankéře, obchodníky i politiky. Zároveň ustál 17 sankčních balíčků a vyvrátil všechny lži o neschopnosti ruské armády dosáhnout cílů dopředu Západu představených. Momentální obrovská převaha i přes vyprázdnění vojenských skladů většiny zemí NATO ve prospěch kyjevského žebráka a nyní již jen samozvaného prezidenta-diktátora Zelenského vzbuzuje na Západu hysterii. Ruský vojenský průmysl překvapuje svou efektivitou. A to jsme ještě neměli moc možností vidět vše, co Rusové mají k dispozici a co ještě vyvíjí.

Válka na Ukrajině má tedy své příčiny. Naopak logiku naprosto postrádá tvrzení, že Rusové budou po Ukrajině a do dvou let chtít pokračovat v cestě na Západ. Rutte dokonce jejich postup slučuje s útokem Číny na svůj Taiwan. Zcela upřímně. Když by Čína chtěla Taiwan obsadit, zvládnula by to pravděpodobně do týdne. Co by však Rusové hledali v Západní a Střední Evropě? Tedy tam, kde liberálové už provedli destrukci všeho, co tu mělo hodnotu. Navíc nemáme nic, co by Rusové ve velkém neměli. Je třeba si uvědomit, že se nám spíše smějí. Migrace, gender, zadlužování, zapírání historie, sebedestrukční Green Deal, to vše musí být pro jen trochu inteligentní lidi skutečně úsměvné. Vážněji už v Kremlu musí brát snahu Západu protahovat ukrajinskou krizi a uvažování liberálů směřující k razantnímu zbrojení a vytváření škod dopadajících na Rusko a jeho spojence. Přesto Rusové, nebudou-li k tomu přinuceni či vyprovokováni, nemají jediný důvod útočit na Západ. Což neznamená, že jim ho Merz, Rutte, Leyenová a pár dalších nemohou dát.

Je evidentní, že úplně mimo realitu žijící západní politici a generálové vůbec netuší, s čím si zahrávají. Vladimír Putin udělal vše nejen pro ekonomickou jistotu Ruska, ale stejně tak se podílel o zvýšení obranyschopnosti a výzbroje. Možná ani netušíme, čím disponuje, jisté ale je, že Rusové války neprohrávají. Největším nebezpečím pro nás jsou tedy naši politici. A všichni ti, kteří by chtěli s Ruskem válčit. Jsou to ignoranti, štváči a blázni. A my je nesmíme poslouchat a ani jim sloužit. Jim je úplně jedno, že by za zvrhlé představy umíraly naše děti. To nesmíme dopustit. Je čas se jich zbavit.

*

Jindřich Kulhavý, iNadhled