Obrovský zájem diváků o jednotlivé díly Jurského světa měl svůj klad v poznání, jak mnoho se příroda mění. Kde je velociraptorům konec. Před jeho ostrými drápy nás chrání časová mezera 66 milionů let. Když na Turnovsku, v jeho vápencových skalách, narazíte na otisk trilobita, tak si ani nedovedete představit jeho skutečnou 3D podobu, protože nás dělí časová mezera více než 500 milionů let a nikdo o trilobitech dobrodružný film nenatočil. Světe div se – zhruba ve stejné době vznikl ostrorep (který se trilobitu docela podobá) a ten přežil do dnešní doby! Že by za to mohla nějaká zelená neziskovka?
Vymřeli hrůzoptáci, šavlozubí dravci, pták moa, mamuti a dokonce úspěšný hominid Paranthropus boisei. Když najdete ve vytěžené hlíně mosteckého dolu otisk vavřínu, musí vám, na rozdíl od Ursuly von der Leyen, dojít že se příroda mění a kdo, nebo něco se té změně nepřizpůsobí, prostě vyhyne.
Evropská komise po měsících vyjednávání oficiálně navrhla další cíl snižování skleníkových plynů, a to na úrovni minus 90 procent pro rok 2040. Výkop navazuje na stávající plán minus 55 procent pro rok 2030.
Česko – ani žádná jiná skepticky naladěná země – nebude mít samo o sobě možnost nové cíle pro 2040 zablokovat. Podle pravidel EU by se o této věci mělo rozhodovat takzvanou kvalifikovanou většinou, kdy stačí souhlas 15 ze 27 členských států, které zároveň zastupují 65 procent unijní populace. Naše současné ekonomické a spotřební vzorce neodpovídají tomu, co může planeta nabídnout, a poškozují životní prostředí a přírodu. My i naše hospodářství jsme plně závislí na fungujícím životním prostředí a ekosystémech. Budoucnost Evropy závisí na zdravé planetě.
Lidská činnost způsobuje zvýšení průměrné globální teploty, což má dopad na klimatické vzorce. Častější a silnější extrémní povětrnostní jevy mají ničivý dopad na životy i hospodářství
– nám tlumočí opět o něco silnější Ursula von der Leyen, když přežila pokus o odvolání, stanovisko své komise. Zájmeno svůj jsem použil úmyslně, protože Ursula von der Leyen se všemožně snaží, aby o směrování EU a následné opatření mohla rozhodovat komise, jejíž hlavou je. Nikoliv tedy presidenti či předsedové vlád členských zemí, ale ikona moci, Zlaté tele v čele Evropy.
Její touha po moci je daleko nebezpečnější než nějaké maily s hlavou Pfizeru
Zatímco demokracie klade důraz na kontinuální debatu, která má za úkol přiblížit se co možná nejblíže k návrhu optimálního řešení; ti, kterým toto tříbení vědomí překáží v uskutečňování jejich parciálních zájmů říkají
„Basta fidli – konec vrzání, začíná koncert.“
Ať se jedná – jako v tomto příkladu – o Evropskou komisi nebo v naší každodennosti o „vládu“ Petra Fialy, který se hrdlí svojí schopností vždy stát na správné straně, či Volodymíra Zelenského, který úzký zájem etnické homogenity Ukrajiny vyvažuje mrtvými spoluobčany. Neostýchají se použít jakýkoliv prostředek, aby je nikdo nevyhodil ze sedla.
Nepodezřívám Ursulu von der Leyen z jí prezentovaných myšlenek, stejně jako nepodezřívám Petra Fialu z autorství principů jeho vlády. Jak Ursule, tak Fialovi totiž chybí fantazie, která je nezbytná proto, aby manažer mohl čelit houfu svých poradců a říct: „Tohle už ne!“ Dokladem je tvrdošíjné trvání von der Leyen na zhoubné zelené politice, Fialův nákup v supermarketu sousední země nebo igelitové chrániče vyleštěných holinek před vstupem do stáje Jurečkova bratra.
Hovoříme-li o konkrétních politicích, často květnatě zmiňujeme jejich postavení slovním obratem v jakém patře té, které politiky se nachází. Bereme hierarchizaci tak, jak nám velela tradice několika set předchozích let. Rovnost, hrdé vyústění francouzské revoluce
– všichni jsme občané –
se prosadila jenom v oblasti teorie. Jsme vedeni k tomu, že hierarchizace společnosti je něco normálního, od přírody. To je omyl, který má původ v dávné historii, patrně v dělbě práce. Závislost jednoho na druhém pak vedla k tomu, že ten první se jevil jako méněcenný.
Což přežilo do dnešních dnů jako dělení na úspěšné a losery.
V rámci jednoty člověka s přírodou je člověk tím, kdo přináší změnu. Z hlediska té jednoty ovšem každá změna je zlem, neboť narušuje harmonii společenství života. Jenže právě změna, respektive proud změn charakterizují vývoj člověka až po moderní průmyslovou společnost. Tady se střetává postoj hájící jednotu člověka s přírodou (oslava Boha, který se nazývá život) s vírou v pokrok
To co probíhá nyní a do čeho jsme vtažení nekompetentní vrchností jak státu, tak i Evropy, je militarizace světa, růst vojenského napětí a omezování občanských práv. Jde o likvidaci posledních zbytků demokracie jako takové a to nikoliv islámskými teroristy, ale tak zvanými bezpečnostními opatřeními a atmosférou strachu.
A právě ten strach je dalším ze zdrojů autoritářských – až fašistických – nálad ve společnosti. Revitalizace totalitních ideologií je aktuální především kvůli několika příznačným faktům současné společnosti.
Z nichž nejdůležitější je ztráta humanitních ideálů a víry v pokrok.
Oháníme se zakladatelem našeho státu a kálíme na humanismus. Místo toho se oháníme falešnými lidskými právy, která s humanitními ideály souvisí jenom názvem. Od fundamentální jednoty člověka a přírody až k protichůdnému stanovisku, kde vede nadřazená hodnota přírody a někde na spodní příčce člověk – viz shora – a na druhé straně člověk jako jakási rakovina přírody, kterou lze léčit jenom radikálním zmenšením lidské populace. Obě tato stanoviska vedou k požadavku klasické totality, jak ji známe ze čtyřicátých let minulého století
Asi nejvýmluvnějším příkladem jsou emisní povolenky, jejichž účelem je systematicky zdražovat využívání energií a jejich zdrojů tak, aby se stalo finančně neúnosným. Každý, kdo s nimi souhlasí je vlastně kardinálním nepřítelem svých spoluobčanů. To proto, že vývoj člověka a jeho odtržené pozice od přírody je způsobené ovládnutím energie. S dostatkem energie můžeme dělat všechno: Těžit, vyrábět, recyklovat, hydroponicky pěstovat, vyrábět umělou magnetosféru, podporovat biosféru, přežívat pod povrchem světů. Bez dostatku energie se můžeme tak maximálně modlit, aby nám na předzahradce vzešly brambory. Málokdo si uvědomuje, že jen dostatek snadno dostupné energie nám dovoluje mít efektivní zemědělství a dost hnojiv na to, abychom vůbec mohli přežít v současných počtech. Pokud o dostupnou energii přijdeme a kombajny nebudou moc sklidit úrodu, protože je zrovna zataženo a ony nejsou nabité, jsme jednoduše v pytli.
Celá tahle praštěnost zvyšuje ceny energií a fakticky funguje jako daň uvalená na koncového zákazníka. Přináší zdražení energií nejen pro domácnosti, ale doslova pro všechny, což je absolutní katastrofa. Zatímco při zhoršení dostupnosti některých surovin dochází k cenové kaskádě, kdy se růst cen vstupů propisuje postupně dodavatelským řetězcem až na konec, ceny energií zasahují celou ekonomiku najednou – a způsobují zdražování ve všech stupních současně, což masivně táhne ceny nahoru a ve finále způsobuje inflaci.
Zvýšení cen energií navíc způsobuje, že energeticky náročnější provozy neustojí zvýšení cen, zkrachují a to způsobuje nezaměstnanost, což při růstu cen vede doslova k lidským tragédiím. Všechno stoupá najednou, lidi nemají volné peníze, nemůžou kupovat produkty, snižují spotřebu, to snižuje ziskovost firem a vede to k propouštění a ke krachům – prostě si nabíháme do regulérní krize.
Je na čase přestat poslouchat blázny – a začít hledat technická řešení. Místo praštěných dotací a povolenek a podobných pitomostí je čas investovat do řešení, která dávají dlouhodobý smysl technicky, fyzikálně, ekonomicky i surovinově. Místo drahé a pošahané zelené propagandy hledat řešení, která dávají smysl pro celý svět, ne jen pro pár elit, které chtějí mít samy ze sebe dobrý pocit a které si v případě krize nechají ten mobilní reaktor připojit ke své vile. Tihle lidé klidně přiletí tryskáčem, aby vám vykládali o vaší uhlíkové stopě, ale sami nikdy nic nevymyslí, nevyřeší a nic nepřinesou.
A to jenom proto, že si jedna „neziskovka“ usmyslela přesvědčit veřejnost, že klima Země se dá lidskými prostředky zásadně ovlivnit. Jenom je třeba radikálně omezit ty ošklivé emise CO2. Jednodušší část lidské společnosti takové prohlášení vzala s nadšením. Je to určitě pravda, do bazénu se přece také nemá močit! Ursula von der Leyen se zalykala vzrušením…
Budeme konat DOBRO!
Jenom je třeba to vzít pořádně do ruky. Hle – jak vzniká totalita. Dobroser je zjev, který koná dobro za každou cenu bez ohledu na to, komu může takové „dobro“ reálně ublížit, a to i když by to mohlo ublížit úplně všem. Hlavně je schopen taková „dobra“ logicky, ale většinou demagogicky zdůvodnit. Ano, mluvím o Greenpeace, kteří v druhé polovině minulého století objevili, že je daleko snazší manipulovat veřejnost chytlavými tématy než na chatrných člunech chránit velryby. Tak se Greenpeace začalo zaměřovat spíš na mediální prezentaci svých aktivit než na skutečné řešení problémů životního prostředí – jak poznamenal Patrick Moore. v polovině 80. let… byli jsme uneseni extrémní levicí, která v podstatě přeměnila Greenpeace z vědecké organizace na organizaci založenou na senzacechtivosti, dezinformacích a strachu. Transparenty na těžko dostupných místech, lidské řetězy bránící těžké technice apod. Ještě mám v paměti, jak ke konci osmdesátých let prohlašovali, že je důležité vyčistit svět od chloru. Sice se to chytlo a někde začali pitnou vodu dezinfikovat ozónem místo chlorem (jeden jed nahradili druhým), ale odbornou veřejnost zlomili teprve „klimatickou krizí.“
Předpovědi OSN ohledně klimatické krize nejsou založeny na fyzických důkazech, ale na složitých počítačových modelech. Drtivá většina vědců, ekonomů, politiků a široké veřejnosti jednoduše předpokládá, že modely Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC) jsou přesné. Jen velmi málo lidí má čas nebo dovednosti k analýze těchto modelů, natož k jejich zpochybnění. Přesto se našlo mnoho významných a vysoce uznávaných vědců, kteří přesně to udělali – tvrdili, že tvrzení OSN jsou nesprávná a že neexistuje žádná klimatická nouze. Jejich hlasy byly přehlušeny obrovským politickým a mediálním establishmentem globalizovaného „systému“, který je poháněn penězi. „Počítačové modely dělají systematické dramatické chyby… jsou všechny parametrizované… zfalšované… modely opravdu nefungují“ – Patrick J. Michaels, ředitel Cato Institute Center for the Study of Science
Někdy se mě svírá úzkostí hrdlo, když mě napadají zvláštní paralely. Tupá ochrana přírody, respektive stavu, ve kterém příroda právě teď je a která vůbec nebere v úvahu přirozený vývoj mě připomíná vztah k přírodě a ke zvířatům v nacistickém Německu, který byl považován za příkladný, když právě v tomto období vznikl na území Německa značný počet nových přírodních rezervací a rozsah městských parků se zvětšil na dvojnásobek. Prohlašovali o sobě, že jsou nerozlučně svázáni s přírodou, a tudíž své nepřátele považovali za bytosti, které jsou v rozporu s přírodou. Přírodu vnímali jako říši absolutního pořádku, jež je v protikladu vůči chaosu způsobeném civilizací. Nacisté obdivovali především přírodu drsnou a neúprosnou, v níž fungoval jasný řád a pevná hierarchie. Děsivým paradoxem je to, že v době, kdy byli v koncentračních táborech mučeni a zabíjeni lidé, přijalo právě nacistické Německo jedny z nejpřísnějších zákonů na ochranu zvířat, jaké tehdy vůbec na světě existovaly. Nacistické zákony na ochranu zvířat byly velmi detailně propracované a měly vysokou lékařskou a právní úroveň. Jak předsedkyně EK zvolna přebírá agendu Rady Evropy a tak hlasy prezidentů a předsedů vlád zvolna odsouvá k nevýznamnosti, jako by se rozhodla vládnout EU sama. A to mě zase připomíná události v Německu mezi lety 1932 a 1933, kdy Adolf Hitler Brüningovi odmítl kancléřství pokud je nebude provázet absolutní moc.
Vůbec bych se nedivil, kdyby Ursula von der Leyen použila proslulou větu:
„Dass die Vorsehung mich bestimmt hat, diese Handlung zu vollziehen, empfinde ich als die größte Gnade meines Lebens.“
(„Skutečnost, že si mě Prozřetelnost vybrala k provedení tohoto činu, považuji za největší milost mého života.“ – A. Hitler)
*
Leo K., Kosa Zostra
Na snímku Ursula von der Leyen v ukrajinské Buči jako herečka v propagandistickém podovody banderovců a britské MI6. Ona měla vždy blíž k totalitárním praktikám a banderovským vrahům než k demokracii.
