Celní poker Donalda Trumpa. Evropská unie už složila karty, v BRICS se nadále vzdoruje

Od opětovného nástupu Donalda Trumpa na pozici prezidenta Spojených států nás český mediální mainstream zahrnuje zprávami, které mají vyvolat dojem, jakého neschopného ňoumu si v USA za prezidenta zvolili. Úplně není jasné, co k tomu naše novináře včetně těch veřejnoprávních vede, resp. jestli jsou skutečně tak naivní, že si myslí že z našich končin ovlivní tok amerických dějin. Prezident Donald Trump je zcela jistě nevyzpytatelný, nepříjemný, ale rozhodně ne neschopný chaot. To platí i v případě právě rozehraného celního pokeru o výši tarifů. Zatím můžeme pozorovat, že Donaldu Trumpovi se postupně daří přejednávat celní podmínky ve prospěch USA, naposledy slavil triumf při podpisu nové dohody s bruselskými byrokraty z EU. Zároveň se ve své politice zaměřuje i na země tzv. BRICS, z nichž některé Donaldu Trumpovi vzdorují.

Donald Trump má za sebou kariéru úspěšného obchodníka a podnikatele. Proto se od něj také tak nějak očekává, že ekonomika a státní finance budou jeho silnou parketou. Pozornost si v tomto ohledu získaly daňové škrty, které mimo jiné redukovaly peníze, putující do neziskového sektoru. Méně pozornosti se pak věnuje jeho obchodní politice, a zvláště pak v našich končinách, a pokud se o ní mluví, tak téměř výhradně očima ekonomů. Takový přístup je ale chybný, protože ekonomické hledisko je jen nedílnou součástí geopolitické hry, kterou Donald Trump ve světě rozehrál.

Na jaře tohoto roku proběhla nejenom médii, ale i světovými trhy panika, když Donald Trump oznámil plán na plošné zavedení nových celních tarifů. Americký prezident plán následně korigoval. Veřejnost i trhy pak spustili nově zaváděná cla víceméně ze zřetele, přestože boje o výše celních tarifů nadále pokračují. Můžeme se jen dohadovat, zda šlo o součást mediální strategie Donalda Trumpa, nebo jen o chaos. Faktem ale zůstává, že jarní šok z výše zaváděných cel byl jen předehrou k druhému kolu licitací o jejich výši, tentokrát už s každou zemí zvlášť. A v zásadě je možné konstatovat, že prezident Trump kráčí od úspěchu k úspěchu, ač ne vždy se jedná o úspěchy zásadní (jako třeba v případě dohody s Japonskem, nebo Čínou).

Pokud odhlédneme od ekonomického hlediska, geopoliticky se prezident Trump zaměřil především na země BRICS. Jeho výroky pak hovoří jednoznačně: “kterákoliv země, která se připojí k protiamerickým politikám zemí BRICS, bude dodatečně postižena 10 % celní přirážkou. Z této politiky nebude výjimek”, napsal na svou sociální síť Donald Trump začátkem července. Protiamerickými politikami pak myslí především snahu o ohrožení pozice amerického dolaru jako hlavní světové rezervní měny. Kromě biče nabídl i cukr: Indonésie postupně dosáhla dohody, kterými se celní tarify snižují z 32 % na 19 %, Vietnam si vyjednal 20% výši, Malajsie 25 %, Thajsko a Kambodža kolem 30 %. Čína si nakonec domluvila obchodní dohodu, která uvalí na čínské zboží namísto původních 145 % “pouhých” 30 %, resp. 10 % namísto 125 % z odvetných čínských opatření vůči americkému zboží. Všechny zmíněné země se zároveň zavázaly k nákupu amerických produktů za americké dolary, což je pro amerického prezidenta možná i ta důležitější část dohody. Z větších zemí se pak dohodě blíží Indie, v případě Ruska pak do hry vstupují i jiné okolnosti, jako je válka na Ukrajině. K dnešnímu datu tedy jediná velká země, která se Spojenými státy zatím o výši tarifů nezačala oficiálně jednat, zůstává Brazílie.

V případě Brazílie se zcela jistě nejedná o neumětelství. Jedná se sice o rozvojovou zemi, ale také i o zemi s neuvěřitelným přírodním bohatstvím, která má v čele národního socialistu a bývalého odborového předáka, Luize Ignácio Lulu da Silvu. Ekonomické poměry Brazílie tak nejsou ani tolik o tom, kde na to vezmou, ale jak to udělají, protože jestli něco brazilské ekonomice skutečně chybí, je to kvalifikovaná pracovní síla, která by dokázala bohatství země uplatnit k dalšímu průmyslovému rozvoji. Prezident Lula také oproti svému předchůdci v prezidentském úřadu Jairu Bosonarovi zavedl politiku ekonomického odklonu od USA, s příklonem k jiným zemím, k Číně pak zvláště. Že to myslí vážně nakonec dal jasně najevo, když přesedlal z amerického prezidentského vozu do elektromobilu čínské výroby. Jinými slovy řečeno, prezident Lula se vzpírá oprašování letitého modelu, kdy USA lacino vyvážely ze zemí Jižní Ameriky suroviny a za drahé peníze pak prodávaly své výrobky zpět.

Brazílie z tohoto pohledu zaujala vůči USA odvážnou pozici, která se hned přesunula do roviny domácího politického boje. Například syn bývalého prezidenta Eduardo Bolsonaro se nechal slyšet, že není možné Donaldu Trumpovi vzdorovat a že pokud tak Brazílie učiní, bude s ní zacházeno “podobně, jako s Venezuelou”. Naopak ekonom a nositel nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman si ale myslí, že Brazílie nemá v při s USA mnoho co ztratit, protože USA jsou pro Brazílii po Číně a zemích Evropské Unie až obchodním partnerem číslo tři. Doporučuje tedy v případě uplatnění celních tarifů už od 1. srpna tohoto roku, jak hrozí prezident Trump, reagovat obdobnými odvetnými opatřeními. Z pohledu světové politiky bude tedy zajímavé sledovat, jak se spor Brazílie s USA bude nadále vyvíjet, a kdo nakonec ze své pozice sleví jako první.

Známé kissingerovské rčení říká, že velmoci nemají přátele, ale jen zájmy. Podobnou optikou je třeba nahlížet i na současný obchodní poker prezidenta Trumpa. Mnohým z nás je jeho prezidentství sympatické pro jeho postup vůči progresivistickým ideologiím, které se už v mnohých případech vzpírají zdravému rozumu. Zároveň si ale buďme vědomi, že prezident Trump není žádným Jánošíkem, který by světovým globalistickým elitám bral a chudému lidu dával. Tvrdě bojuje za zájmy své země. Tak by měl činit každý představitel skutečně suverénní země, tedy nikoliv hledat aplaus leckde od Kyjeva po Brusel, jen ne ve své domovině. Pokud by třeba český premiér Fiala nevěděl, kde se inspirovat a nechce chodit pro nápady do Bratislavy či Budapeště, může se podívat i do Brazílie. Uvidí, že ani rozvojová země nemusí před velmocí automaticky ohýbat hřbet. Podobně by se měla inspirovat i bruselská byrokracie, vedená von der Leyenovou. Při obraně domácích zájmů se nehledá pravda a spravedlnost, ale schopnost prosadit zájmy své země ve světovém řádu. A to byl také jeden z motivů vzniku Evropských společenství. Nikoliv implementace politik “rovnosti”.

Josef Nerušil, předseda SPD Praha a kandidát do Poslanecké sněmovny

* *

Zdroje:

* * *

Ne každý si v dnešní době může dovolit platit za média, proto náš obsah nezamykáme. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit redakci Nové Republiky již dnes:

1. nestojí za námi peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát;

2. obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;

3. již 11 let vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než takzvaná „média hlavního proudu“.

Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010,Do poznámky k transakci do výše 1000,- Kč prosíme uvést “dar“. Přesahuje-li dar částku 1000,- Kč, je nutno s obdarovaným spolkem Nová Republika uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem, obrátíte-li se na nás prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz.

Vážíme si vaší podpory a děkujeme.

Sdílet