Jan Schneider: Wiesenthalova chmurná předtucha

A pointou toho všeho bude vítězství jen malinko upraveného původního nacistického narativu, že vlastně Hitler chtěl chránit Evropu před komunismem, ztělesněným Sovětským svazem: Nyní tito nacističtí pohrobci budou zase „chránit Evropu“ prostě a jednoduše před Ruskem.

Děje se tak pozvolna, salámovou metodou, anebo vařením žáby, či podáním prstu ďáblovi – jak je ctěná libost, výsledek je stejný.

Nejprve začali aktivisté plundrovat archívy se zápalem, který si v ničem nezadal s tím svazáckým po Únoru 1948. Přitom – podobně jako tehdy – pečlivě dbali na to, aby jejich angažované výklady dějin nebyly konfrontovány s dobovým a globálním kontextem.

K této pseudohistorické, lépe řečeno propagandistické metodě pravila filozofka Tereza Matějčková na samotným premiérem Fialou pořádané konferenci Bezpečná budoucnost (proto to nemůže být ani nepravda, ani fejk, ani desinformace), že „fragmentované a dekontextualizované informace mohou být jako takové samy o sobě pravdivé, ale jelikož jsou neúplné a vytržené z kontextu, působí desinformačně“.

V další fázi ti morálně ohební už pochopili, co se od nich chce, totiž aby veřejně deklarovali, že „správně chápou, jak to bylo“. Tím znovu začala normalizace, podobně jako po Srpnu 1968.

Poté se aktivovali zákonodárci a začali pojem komunismu zatěžovat trestněprávními skutkovými podstatami. A tak uzákonili komunismus na roveň nacismu.

„Lágry, vraždy, totalita. Takže proč bychom měli k těm dvěma stejně zločinným ideologiím přistupovat různě?“ komentoval návrh poslanec Šimon Heller (KDU-ČSL), aniž by se třeba jen docela málo zastyděl nad historickým podílem lidovců na činnosti Národní fronty, v níž byli sdruženi právě s protagonisty té „zločinné ideologie“.

Prvnizpravy.cz – Jan Schneider: Popírají poslanci holokaust?

Taktéž Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) uvítal „rovnoprávné“ postavení obou totalitních ideologií, nacismu i komunismu, čímž prý bylo odstraněno „zřetelně nespravedlivé rozlišování mezi dvěma zločinnými totalitními ideologiemi 20. století,“ jak se nechal slyšet snaživý náměstek ředitele ÚSTR Kamil Nedvědický, aniž by ho hanba fackovala.

Ladislav Kudrna, ředitel ÚSTRu, pak projevil svou ideologickou vykovanost: „Je nejvyšší čas, aby český právní řád přestal přehlížet zločiny komunistické ideologie a postavil je na roveň těm nacistickým.“

Tak nastala další fáze, kdy za pouhou podporu a propagaci komunistického hnutí (vůdčí ideologie země, která z největší míry zbavila svět nacismu) lze uložit trest odnětí svobody v délce od jednoho do pěti let.

Tím se ale navrhovatelé a zákonodárci dopustili trestného činu popírání holokaustu, protože jestliže se za komunismu holokaust neodehrál, těží z této idiotské zákonné formulace nacismus, neboť z ní se lze domnívat, že se holokaust neodehrál ani za nacismu, když si je s komunismem co do zločinů roven. Co vy na to, nejvyšší státní zástupkyně Bradáčová, snese to vaše právnické i lidské svědomí?

Jenže tím to neskončilo

Neuvěřitelný zjev na postu ministra zahraničních věcí, na obrtlíku všemožně otočný Lipavský, se oficiálně odmítl zabývat skutečností, že v pobaltských státech, tedy členech Evropské unie, dodnes pořádají oslavné pochody veteránů z SS (Lotyšsko), pojmenovávají po nich ulice či oslavují je na pamětních deskách (Alfons Rebane), v jejich parlamentech jsou poslanci, souzení za popírání holokaustu (Remigijus Žemaitaitis). Je to podle Lipánka prý vnitřní věc těchto („shodou okolností“ silně rusofobních) zemí – ale běda, když se v zemích, které Lipánek nemá rád, zkřiví někomu vlásek na hlavě! To pak jdou skrupule stranou, a Lipánek, příležitostně srandovně oděn v neprůstřelnou vestu, vyváží lidská práva, ať se to komu líbí čili nic!

To, že někteří devianti oslavují banderovce, které náš Vojenský historický ústav označuje za bandity a teroristy, našim hnědnuvším politikům ani trestněprávním orgánům nevadí. Se zlou by se ale potázali, kdyby cosi se podobně zachovali v sousedním Polsku! To by mohlo skončit přesdržkudáním, což by ale byla pro většinu národa velká satisfakce. Poláci totiž Ukrajincům banderovce připomenou, až se jim to bude nejméně hodit, čekali už dost dlouho, a příhodný okamžik jistě přijde. Smutná je ale pravda, že jejich motivem bude pomsta za zavražděné Poláky, nikoliv Čechoslováky či dokonce Židy.

V nedávném soudním procesu s Josefem Skálou, Jurajem Václavíkem a již nebožtíkem Václavem Kapalem, kteří se „odvážili“ zpochybňovat oficiální verzi Katyňského masakru, neboť jsou dědici toho nejpodstatnějšího z evropské tradice, totiž filosofie, jejímž základem je pochybnost, nebyl jako důkaz obhajoby připuštěn autentický deník Josepha Goebbelse, který obsahuje zmínku o nacistické manipulaci s tímto případem. Ti tři pochybovači byli odsouzeni a Goebbelsova lež tak opět zvítězila.

Ale to není konec. Nedlouho tomu, co v Chorvatsku vystoupil na mamutím koncertu zpěvák Marko Perković aka Thompson, a předvedl nacistický pozdrav „Za vlast – Připravte se!“, který je připomínkou ustašovského režimu, což po něm opakovalo mnoho tisíc návštěvníků. Zkoušky jeho vystoupení je zúčastnil chorvatský premiér Andrej Plenković se svou rodinou, což signalizovalo podporu sympatizantům Ustaše.

A největší faul nakonec: Přestože je používání ustašovského pozdravu v Chorvatsku přestupkem, soudy rozhodly, že Perković – Thompson jej může používat jako součást svého vystoupení!!!

Tento europohyb do hnusné hnědé žumpy je dlouhodobý a odehrává se téměř všude. Stačí se podívat na seznam, zveřejněný na webu Forward. Zejména na Ukrajině bude třeba provést důkladnou denacifikaci, protože podle ukrajinského webu Antikor prohlásil Alexandr Alferov, nový ředitel Institutu národní paměti, doslova toto:

Není možné srovnávat Putina a Hitlera, protože ten druhý byl vzděláván a „vychován ve vysoké kultuře“. „Jak můžete srovnávat člověka, který získal německé vzdělání, byl umělcem, byl vychován na filozofii a vysoké kultuře Německa, s těmito lidmi? V žádném případě. To jsou nesrovnatelní lidé.“ Také vyjádřil názor, že je nemožné srovnávat národy nacistického Německa a moderního Ruska: „Jak můžete srovnávat německý lid, vychovaný v duchu zákona a poslušnosti, se silnou křesťanskou etikou – protestantskou nebo katolickou – s lidmi žijícími na Východě, se skřety? Ti mají své vlastní jméno – Rusové, samozřejmě.“

Temná předtucha Simona Wiesenthala se začíná naplňovat, protože odcházejí pamětníci válečných hrůz a hlavně holokaustu, a vesla se chopili angažovaní šílenci, kteří přepisují dějiny tím nejhanebnějším způsobem.

*

Jan Schneider, První Zprávy