Kundera nebo ÚSTR

Další zdroj pokleslosti je nevymezení pojmů a kategorií, které se k hodnocenému jevu vztahují a nepodložení hodnocení analýzou. Současná česká intelektuální pokleslost se projevuje v umělé tzv. kauze Milana Kundery. Zdroj a pozadí vzniku této kauzy je ve vztahu Václava Havla a disidentů k Milanu Kunderovi. V kuloárech se ví, že příčinou nenávisti Václava Havla byla žárlivost na dílo a úspěchy Milana Kundery. Dokonce inicioval akci, která zabránila udělení Nobelovy ceny Milanu Kunderovi. Rozdíl v kvalitě díla je vidět v současné prezentaci. Po tom, co již není politický zájem na zviditelňování Václava Havla, jeho dílo se objevuje na veřejnosti velice sporadicky, zatímco M. Kundera je i po smrti uznávaným světovým autorem. Navíc je významnou osobností vrcholu českých dějin, šedesátých let. Podílel se na jejich utváření v kulturní, sociální a politické oblasti.

Snaha udělit Milanu Kunderovi státní vyznamenání oživila aféru, kterou před lety vyvolali havloidi prostřednictvím svého propagandisticko politického nástroje ÚSTRu. „Adam Hradilek publikoval článek, v němž na základě policejního záznamu tvrdil, že Kundera informoval SNB o Dvořáčkově přítomnosti na studentské koleji v Praze. Dvořáček, který uprchl z Československa v roce 1949 a vrátil se jako kurýr exilové zpravodajské služby, byl následně zatčen a odsouzen k 22 letům vězení. Policejní záznam z 14. března 1950 uvádí, že Kundera, tehdy student, ohlásil, že studentka Iva Militká řekla Miroslavu Dlaskovi o Dvořáčkově přítomnosti a uloženém kufru. Tento záznam však neobsahuje Kunderův podpis ani číslo průkazu totožnosti, což bylo v té době neobvyklé. Kundera obvinění razantně odmítl, označil je za „lež“ a prohlásil, že si na Dvořáčka ani Militkou nevzpomíná“.[1] K vcítění se do kontextu uvedené události a tehdejší společenské reality napomůže uvědomění si, že v padesátých letech existovaly jakési domovní knihy a každý, kdo někde přespal, a nebyl tam trvale hlášen, musel být v této knize uveden.

„Kunderův komplikovaný vztah s Českou republikou je dán také jeho distancováním se od disentu během exilu. Zatímco Václav Havel a další disidenti kritizovali komunistický režim z domova, Kundera se v emigraci vyhýbal politickým vyjádřením, což vedlo k napětí. Jeho manželka Věra Kunderová v roce 2019 popsala vztah mezi Kunderou a disentem jako „dramatický a oboustranně nepřátelský“.[2] Kritika Milana Kundery disidenty prokazuje jejich netoleranci a nedemokratičnost. Nehledě na to, že řada z disidentů, kteří ho kritizovali, byli agenti StB. Na rozdíl od většiny disidentů považuji Milana Kunderu za autentickou osobnost a mravně integrovaného člověka.

S největší pravděpodobností Milan Kundera Dvořáčka neudal. Věnujme se však širšímu kontextu této kauzy a promítnutí dvojího metru do této kauzy. Milan Kundera je naprosto zatracován za údajné, neprokázané „jedno udání“. Jaká je však obecná česká realita ve vztahu k tomuto problému. Po listopadu 1989 byl měsíce náměstkem ministra vnitra náčelník StB Aloiz Lorenz. Ministrem vnitra se stal agent vojenské kontrarozvědky Richard Sacher, který shromáždil svazky „listopadových“ politiků do Fondu Z, který zmizel. Fond byl vytvořen, protože většina těchto politiků byli agenty zpravodajských služeb a řada z nich byli dvojití agenti. Celou situaci měla StB pod kontrolou, protože listopadový převrat realizovala StB pod dohledem zahraničních zpravodajských služeb (Sak, 2019).

Politici a novináři, kteří dehonestují Milana Kunderu a současně adorují ne agenta, ale přímo profesionálního komunistického zpravodajce ve funkci prezidenta, jednoznačně prokazují hodnotové a názorové vakuum a mravní a duchovní vyprázdněnost.

Jako zločin je označováno, že M. Kundera udal agenta nasazeného proti komunistickému režimu. Upírání legality a legitimity předlistopadovému režimu se děje opakovaně. Je to však primitivní voluntaristická snaha popřít skutečnost a nahradit ji svým výplodem. Jedna věc je nesouhlasit s politikou státu a usilovat o politickou změnu, druhá věc konstruovat zcela falešnou minulost.

Československá státnost byla zničena západními státy (Francie, Velká Británie) Mnichovskou smlouvou a německou okupací. Během 2. světové války nejdříve Sovětským svazem, a následně západními státy, byla uznána československá státnost, která byla potvrzena poválečnými jednáními a smlouvami, na něž navazovaly vnitropolitické události, včetně voleb a legislativních aktů parlamentu.

Legalita poválečného Československa je zpochybňována, tvrzením že ve volbách bylo možné volit pouze KSČ. Není to zcela pravda, protože v rámci Národní fronty se voleb zúčastnily i další strany. Po válce nebyly obnoveny politické strany, které kolaborovaly s nacizmem a měly nacistický charakter.

V reálném světě bychom těžko hledali politický systém, který ideálně naplňuje učebnicový model. Příkladem mohou být USA. Kritikům české reality voleb vůbec nevadí systém USA, v němž voliči nevolí prezidenta, ale volitele, kteří nemusejí při volbě prezidenta respektovat výsledky hlasování ve svém státě. Zatím sice volitelé volební výsledky respektovali, to bylo ale proto, že nebyly ohroženy zájmy oligarchie, a nebylo nutné použít tuto záchranou politickou brzdu.

Socialistické Československo bylo součástí všech nadnárodních institucí, uzavíralo smlouvy s druhými státy a jeho legitimita nebyla mezinárodně nijak zpochybňována. Jak vypadá při věcném a objektivním pohledu udání agenta cizí zpravodajské služby? Neznám stát, kde by byly aktivity cizího zpravodajského agenta legitimní. Naopak každý občan je povinen spolupracovat při paralyzování zahraniční zpravodajské služby. USA má tuto povinnost začleněnou do svého Vlasteneckého zákona. Pozice Hradílka, Žáčka a dalších při komentování kauzy Milana Kundery má vlastizrádný charakter, protože vyžadují spolupráci s cizí zahraniční službou proti vlastní zemi.

Pavel Žáček a další, kteří zpochybňují legalitu socialistického Československa současně zpochybňují svou maturitu, vysokoškolské vzdělání a všechny další úřední akty. Jaký stát reprezentovali českoslovenští fotbalisté ve finále fotbalového mistroství světa v Chile? Za suverenitu jakého státu demonstrovali občané při napadení Československa vojsky Varšavské smlouvy?

Promítněme si kritický přístup vůči socialistickému Československu do současnosti. Současný režim sice nepáchá stejné chyby a zločiny jako režim minulý (politické procesy s trestem smrti), znamená to však, že je v pořádku? Lidská civilizace se proměňuje a s ní se mění chyby a zločiny vládnoucí elity. Současná česká společnost má ke 300 tisícům bezdomovců, milion občanů v pásmu chudoby a další milion na hranici chudoby, k milionu občanů je v exekuci, probíhá demografická genocida A vedle toho poslanci, kteří mají měsíční příjem ke 200 tisícům a stále si ho navyšují. Sto tisíc korun bonus manželce[3] prezidenta za to že je manželka, ke všem jejím dalším příjmům. Tito lidé bezdomovce a chudobu zřejmě za chybu systému považovat nebudou. Naopak prezident jim z obrazovky hlásá: „Máme se lépe, než si myslíme“.

Součástí dnešního systému je parazitování elit na společnosti způsoby legálními, ale i korupcí a krádeží. Jak doložil J. Tainter, J. v publikaci Kolapsy složitých společností (2009), nejčastější příčinou zániku složitých společností je neúměrné parazitování elit na společnosti. Do budoucna lze očekávat dvě možné cesty vývoje. Jedna cesta v důsledku nadměrného parazitování elit, a k tomu má sloužit i zbrojení, vede k zániku společnosti. Druhá cesta znamená obranu společnosti před parazitujícími elitami a záchranu. Potom by náš dnešek byl také nazýván jako zločinecká společnost.

[1] https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Babis-chce-ocenit-Milana-Kunderu-Zacek-pripomina-udani-776768.

[2] tamtéž

[3] U ní také nevadí, že je komunistická politická komisařka. Na tuto roli se připravovala na Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda.

Petr Sak

Na snímku z konce 60tých let – Milan Kundera 

*

Ne každý si v dnešní době může dovolit platit za média, proto náš obsah nezamykáme. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit redakci Nové Republiky již dnes:

1. nestojí za námi peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát;

2. obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;

3. již 11 let vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než takzvaná „média hlavního proudu“.

Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010

Do poznámky k transakci do výše 1000,- Kč prosíme uvést “dar“.

Přesahuje-li dar částku 1000,- Kč, je nutno s obdarovaným spolkem Nová Republika uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem, obrátíte-li se na nás prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz.

Vážíme si vaší podpory a děkujeme.

*