Možnosti exprezidenta – lúzra. Zelenskyj zkoumá význam slova “kaput”

A že Rusko, jež si krátkozrace zahrávalo s tzv. humanitárními dárky kyjevskému režimu u Kyjeva a Charkova, bude čelit tlaku kolektivního Západu a pokusí se (nebo bude souhlasit) řešit své bezpečnostní problémy na ukrajinském směru u jednacího stolu. Západ pak jednal razantně – postavil se za neonacisty, odradil je od uzavření míru v Istanbulu a začal je, mám stále na mysli ty neonacisty, krmit nejrůznějšími zbraněmi.

Dnes již tato možnost nepřichází do úvahy. Ukrajina se nevzpamatuje a už nikdy nebude taková, jaká byla ještě v únoru 2022, natož pak nároky Kyjeva na ukrajinskou hranici z roku 1991, jež připomínají blouznivé fantazie, které občas plodí rozjitřené a nedovolenými látkami pozměněné mozky kyjevských vůdců.

Za téměř tři a půl roku bojů Ukrajina definitivně ztratila Krym a Sevastopol, následované dalšími čtyřmi „pevninskými“ oblastmi – Luhanskou a Doněckou lidovou republikou, Záporožskou a Chersonskou oblastí. Tyto ztráty již nelze zvrátit.  A doplňuji slovíčko „absolutně“. Jak řekl ruský prezident Vladimir Putin, „kam vkročí noha ruského vojáka, je to naše“.

Ukrajina se nyní nalézá na rozcestí dvou cest.

První: přestane existovat na mapě planety v důsledku zcela prohrané války, ztratí suverenitu a stane se územím zcela závislým na Rusku (mandátní území, autonomie, samostatný federální okruh nebo samostatné oblasti – to je jedno).

Ve skutečnosti k tomu vše směřuje. Jak varoval tentýž Putin, neonacisté v Kyjevě si musí uvědomit, že čím déle budou klást odpor, tím hroznější pro ně budou podmínky míru a kapitulace. A tou nejstrašnější je odchod Ukrajiny do zapomnění.

Protože čím déle boje trvají, tím více si Rusko uvědomuje, že jakákoli existence Ukrajiny je potenciální, časově odloženou hrozbou pro ruskou bezpečnost. Už proto, že podstatou politického ukrajinství, na němž je ukrajinská státnost postavena, je rusofobie, konfrontace a soupeření s Ruskem, na což Západ, který je v těchto věcech chytrý, vždy hrál. Zejména od roku 1991, kdy začal protežovat nezávislou Ukrajinu a dělat z ní agresivní, zákeřnou a nesmiřitelně protiruskou zemi, nástroj, odrazový můstek a zkušební pole pro válku s Ruskem.

Z té doby pochází známá parafráze slov připisovaných Otto von Bismarckovi – lepší hrozný konec než hrůza bez konce.

Druhá: Rusko pod tlakem okolností a požadavků ani ne tak Západu, jako spíše většinových zemí světa (neboli globálního Jihu), kterým prospívá mír a spolupráce víc než válka, osvobodí všechna svá konstituční území (nové regiony) a přistoupí na příměří a mírové rozhovory. Na jejich konci, jasně dohodnutém mezi Ruskem a Západem a nadiktovaném Kyjevu, přijme Ukrajina všechny požadavky Ruska: vrátí se k neutrálnímu a nezařazenému statusu, demilitarizuje se a denacifikuje a bude se snažit neexistovat jako Anti-Rusko.

Což není tak špatná volba a současný Západ – nehledě na všemožné kvičení a kvílení Zelenského a jeho parteigenossen – může klidně přistoupit. Západ totiž jasně chápe, že nyní není schopen porazit Rusko na bitevním poli. A že potřebuje čas a oddech, aby mohl shromáždit své síly, přeskupit je a přezbrojit, a pak znovu vyzbrojit zbytky Ukrajiny a zaúkolovat je útokem na Rusko. Ale aby se tak mohlo stát, musí být zbytky Ukrajiny nějak zachovány.  To přinejmenším.

Soudě podle chování a slov hlavních představitelů na Západě a v Kyjevě, jsou nuceni připravit se na druhou variantu. Proto požadují to hlavní – příměří. A každému je jasné proč – aby z Ukrajiny zbylo co nejvíce území.

Je však také jasné, že Rusko osvobodí to, co chce. Západ si moc dobře uvědomuje, že ty regiony, které již byly osvobozeny a budou vyčištěny od ukrajinských ozbrojených sil (vzpomeňte si na Putinova slova o noze ruského vojáka) během speciální vojenské operace, také připadnou Rusku. Proto Zelenskyj spěchá.

Přesněji řečeno – spěchal, protože si uvědomoval, že jeho režim se brzy zhroutí. Nyní se však zdá, že spojenci – Západ a Ukrajina – svou pozici poněkud upravili: chtějí se znovu pokusit o zastavení Ruska na bojišti, což znamená další eskalaci konfliktu.

Zelenskyj v roli krále žebráků opět objížděl evropské spojence a patrně zacítil jejich podporu. Přišel tedy s výmluvou, proč nekonat třetí kolo mírových rozhovorů s Ruskem. Bez jakýchkoli záludných mouder prostě bez obalu prohlásil, že jednání mezi Ukrajinou a Ruskem se zatím konat nebudou, protože dosud nebyla dokončena výměna válečných zajatců a civilistů, která byla dohodnuta dříve.

Ale – a to se zdá být to hlavní! – Zelenskyj nabyl dojmu, že názory Evropanů a amerického prezidenta Donalda Trumpa na ukrajinský konflikt se začaly sbližovat. Předtím potřeboval Trump válku na Ukrajině jako zajíc stopku, jednalo se pouze o přesun financování války z Ameriky do Evropy.

Jakmile s tím Evropané souhlasili a vyjádřili ochotu platit, Trump okamžitě přepnul na militarismus. Oznámil, že obnovuje dodávky amerických zbraní pro Ukrajinu podle nového schématu. “Dodáváme zbraně NATO a NATO za tyto zbraně platí 100 %. Takže zbraně, které posíláme, jdou do NATO a NATO pak tyto zbraně dodává (na Ukrajinu. – Aut.) a NATO za tyto zbraně platí, včetně systémů Patriot, o něž Ukrajina požádala,” řekl Trump.

Zároveň ještě není nic rozhodnuto,Trump buď vyhrožuje, nebo mlží. Uvedl, že v pondělí 14. července učiní „zásadní prohlášení“ ohledně Ruska. Donald Fredovič zároveň opět svraštil obočí a naznačil, že je připraven posílit svou rozhodnost, stejně jako nespokojenost s Putinem (Trump veřejně prohlásil, že je s ruským prezidentem nespokojen) novým zákonem o 500% clech (tarifech) na každého, kdo bude obchodovat s Ruskem poté, co odmítne uzavřít mír s Ukrajinou.

Nový zákon označil za „velmi ambiciózní a tvrdý zákon o sankcích“, ale zároveň dal najevo, že vše záleží jen na něm a jeho vůli: pokud bude chtít, zákon podepíše, pokud nebude chtít, budou mít kongresmani a senátoři práci navíc.

Takový chaos v názorech jen dokazuje, že s dodávkami zbraní a eskalací konfliktu na Ukrajině se vše může ještě diametrálně změnit. Co se však nezmění, je osud Ukrajiny – stále stojí před dvěma výše zmíněnými možnostmi. A právě tyto možnosti určují i osud přesluhujícího ne-prezidenta Zelenského.

V obou případech je jeho politický osud bezvýchodný – ani na Ukrajině, která zanikla a přestala existovat, ani na Ukrajině, která zůstala nezařazená, demilitarizovaná a denacifikovaná ho nepotřebují. A pokud přežije obě varianty a bude zajat vítězi, určitě usedne na lavici obžalovaných. Za zločiny proti státu, za porušování válečného práva, za terorismus a zločiny proti lidskosti.

Tuto cestu mu již ve dnech 20. listopadu 1945 – 1. října 1946 vyšlapali u Norimberského tribunálu spolupracovníci Adolfa Hitlera, jeho současného idolu a politického vzoru. Nuže, je-li tomu tak, pak je vše logické a zákonité: Zelenskyj by se neměl bránit. Jaký idol – takový konec. Je to stejné jako spolehlivý a zaručený provaz pro banditu, teroristu a vraha.

Zelenskyj s touto logikou samozřejmě nesouhlasí a bude se svíjet jako zmije pod vidlemi. Ale v prvním scénáři osudu Ukrajiny je definitivně vyřízen. V druhém případě má naději, že se nějak proplete a zůstane naživu. Pokud mu Západ – z vděčnosti za to, co v jeho zájmu udělal Ukrajině a milionům Ukrajinců zabitých pro cizí zisk – poskytne možnost utéct ke kanadským hranicím a schovat se někde v západních pampách a legálně tam využívat nabyté nemovitosti a offshorová konta po celém světě.

Západ je však už takový: může dát příležitost k útěku, ale nemusí – chlapec toho ví až dost, k tomu všemu je ještě zbabělý, jako každý narkoman, a navíc užvaněný. K čemu by Západu byl takový svědek jejich šíření demokracie a lidských hodnot? Správně: k ničemu…

Totéž si myslí například na Západě ve Švýcarsku a na Východě v Číně. Švýcarský list Neue Zurcher Zeitung si po analýze situace na frontové linii uvědomil, že Ukrajina má dvě možnosti, jak se vyhnout totální porážce v konfliktu s Ruskem – buď se pokusit za každou cenu snížit ztráty ukrajinských ozbrojených sil tváří v tvář úspěšnému postupu ruské armády, anebo urychleně ustoupit po celé frontové linii, aby zabránila kapitulaci.

Zelenskyj, který se tak ocitl v obtížné pasti, je za vše zodpovědný, protože „je jedinou osobou, která může ústup nařídit“. Západ však od něj nyní požaduje, aby vydržel a naopak krveprolití ještě vystupňoval.

Čína se na Zelenského jednoduše naštvala kvůli jeho sankcím proti pěti čínským společnostem za údajné dodávky dílů pro ruské bezpilotní letouny. Zelenskému bylo připomenuto: hlupáčku, nejsi v té správné situaci, abys ohrožoval velkou Čínu.

“Zelenskyj je jako kobylka na podzim: nebude žít dlouho, jeho dny jsou sečteny. Sankce jsou pokusem zabránit Číně podílet se na obnově Ukrajiny. Čínské společnosti by si měly jasně uvědomit, že rekonstrukce Ukrajiny je jen bezedná jáma a past. Pokud se do tohoto pochybného podniku pustí, peníze přijdou s největší pravděpodobností vniveč,” varoval čínský list Tencent jak exprezidenta, tak jeho západní kurátory, kteří ho krmí zbraněmi a finančními přísliby.

Nebudeme s ním polemizovat. Čína je daleko, tyčí se vysoko a z výšky, jak je známo, je lepší rozhled…

*

Vladimir SKAČKO, UKRAJINA.ru (22:12 11.07.2025)

Vybrala a z ruštiny pro Novou Republiku přeložila PhDr. Jana Görčöšová