Neideologie…

Takhle nám to vysvětlili hned po Plyšáku, ne? Konečně už nebudeme žít pod žádnou ideologií. Vládnout nám budou odborníci, ve školách našim dětem nejenom nebudou vnucovat marxismus-leninismus, ale ani žádnou jinou ideologii, vyučovat se bude objektivně, média budou také objektivní a budou bedlivě sledovat, jestli nám někdo pod rouškou politiky nevnucuje nějakou víru a díky tomu během krátké doby doženeme Západ a jak řekla stará Škopková – v Evropě se neztratíme.

A my tomu uvěřili. Uvěřili jsme řečem o objektivní škole i o objektivních médiích, uvěřili jsme řečem o objektivní vědě, o pragmatismu, demokracii jako diskusi, uvěřili jsme, že to takhle bude lepší, předali jsme naše děti neziskovkám a sami jsme mysleli, že už existuje jen jedna jediná ideologie a tou je henten VOLNÝ TRH, který měří lidské potřeby a uspokojuje je za nejnižší ceny. Už není ideologie, soudruzi, už je jen pravda.

Byla to ta největší novodobá lež.

Pod rouškou objektivity nám tu novou ideologii začali ihned zavádět. Progresivismus, zelené náboženství, gender, multikulturalismus… a udělali to přesně stejně, jako to udělaly všechny předchozí režimy, kam paměť sahá. Udělali to přes děti a všechny mocenské nástroje, které byly k dispozici. Přes vzdělání, přes masmédia, přes neziskovky. Výsledek teď vidíte. Dětem přešívají pohlaví, vyhodil se z okna bilion korun za zelenou energii, která jako kdyby nebyla, děti se neučí číst psát a počítat, ale učí se klimatickou tíseň, ale zato necítí žádnou obavu z milionů muslimů, jejichž ideologie i víra je pevná jak skála.

Nechtěli jsme marxleninskou ideologii, chtěli jsme žít bez ideologie a tak nám západní Marxovi pohrobci importovali víru, proti které byl reálsocík normálním udržitelným rozvojem. Stát Jakešův a Husákův byl oproti současnému sociálnímu inženýrství naprosto funkční a do posledního svého dne chrlil byty, auta, i ledničky a vychovával doktory i zubaře. Dělal to tak dobře, že lidé měli klíče na cinkání a chtěli vlastně jen cestovat a dostupné západní zboží. Nepředstavovali si klausovskou inflaci, masovou nezaměstnanost, devastaci celých průmyslových oborů a pád třetiny spoluobčanů do chudoby.

V roce 89 jsme tak nějak zapomněli na jakoukoliv českou ideologii. Nevzali jsme si ani prvorepublikový ani obrozenecký étos. Nevzali jsme si ani husitskou ani legionářskou tradici. Všechny jsme nechali ležet na ulici a pak jsme jen sledovali, jak se do učebnic dostávají materiály, které zpochybňují všechno, co dělalo náš národ národem s jeho vrcholy i pády…. a strašně dlouho jsme s tím nic nedělali. Dovolili jsme, aby se nemluvilo o tom nejlepším z každé doby, ale o tom nejhorším. Dovolili jsme, že to nejlepší vlastně jako by ani nebylo.

Jak pojmenovat stav, kdy vám nadávají do proruských za to, že třímáte českou vlajku a vrcholem češství je pro ně vlajka ukrajinská?

Vidlákův étos je to nejlepší z každé doby. Přijímat naši minulost takovou, jaká byla. Dobrého se přidržet, ze špatného se poučit. Jsme možná jediný národ světa, který dokázal skutečně všeobecné zdravotnictví i školství. Jsme národ, který dokázal miliony lidí pozvednout z ratejny do bytu s tekoucí teplou vodou a splachovacím záchodem. Jsme národ, který se obrodil z plebsu, nikoliv z elit. Jsme národ, který daleko dotáhl svobodu a neméně daleko dotáhl i rovnost. Jsme národ, který svých výdobytků dosáhl bez vykořisťování kolonií a bez územních požadavků vůči svým sousedům. Jsme národ, který nikdy nešilhal po žádné vůdčí roli v Evropě. Jsme národ, který si svůj ostrov pokladů vždycky budoval doma na svém.

Tohle patří k nám do škol. Tohle patří do České televize. My totiž nemůžeme být bez ideí. Pokud nenaplníme veřejný prostor vlastními hodnotami za vlastní peníze, tak budou naplněny těmi evropskými za evropské peníze. Pokud nenaplníme srdce vlastní hrdostí, tak budou naplněna tou ukrajinskou. Pokud nenaplníme naši zemi Čechy, naplní ji Rakušan co nevidět syrskými inženýry a africkými chirurgy. Pokud nepřijmeme CELOU naši vlastní historii, budeme pořád pošilhávat po cizích vzorech.

Volby budou vlastně přesně o tomto. Jsme ještě národem? Najdeme ze své vlastní historie ještě dost sil na nové obrození? Dokážeme si všechno, co jsme za posledních třicet let vyprodali, získat zpátky? Nezemřela ještě vlast v našich srdcích? Nebo se už stalo? Nechali jsme tomu příliš dlouho volný průběh a evropské hodnoty, emisní povolenky a grýdnýl už prostě zvítězí, protože je třicet let lili dětem do hlav?

Jako národ jsme zatím nedokázali jen jednu jedinou věc… neosvobodili jsme se sami. Vždycky tomu někdo pomáhal, vždycky jsme za to někomu byli vděční. Dokážeme to sami lespoň tentokrát? Dokážeme se osvobodit od bruselské hlouposti, anglosaské perfidnosti, dokážeme sami zvrátit tu prodanou republiku? Dokážeme se sami zbavit zaprodaných a zkorumpovaných protektorů? Nebo budeme čekat, až to nějaká velmoc udělá za nás a pak nám řekne, jak to tady bude?

Náš národ vždycky nerad cedil krev. Ale vždycky uměl nelitovat práce. Je nás ještě dost na nový začátek? Je nás ještě dost na restart?

To uvidíme za tři měsíce.

*

Daniel Sterzik – Vidlák, Litterate