Trump otáčí

Vítězství Trumpa v amerických prezidentských volbách přijal svět s rozpaky. Nikdo nevěděl, co od něj lze čekat. A mnozí, kdo očekávali rozum a jistou moudrost, narazili na nevyzpytatelnost. Volební parťák Elon Musk už ukončil spolupráci a stal se z něj hlasitý kritik Trumpova chování a přístupu. Ten je extrémně nacionalistický, často agresivní, ovšem ne vždy s pozitivními důsledky. Snaha povznést USA zpět na piedestal světové ekonomiky a důležitosti v sobě sice nese jistou logiku, ovšem způsob je tak nějak pofidérní.

Válka cel majících chránit Spojené státy má zvláštní průběh a svědčí o jisté labilitě Trumpových názorů. Dále jasně ukazuje na obavu amerického prezidenta ze stoupajícího vlivu skupiny států sloučených v organizaci BRICS, mezi které patří Rusko, Čína a Indie, tedy tři ekonomiky znamenající obrovskou sílu. Evropská unie naopak už dlouho uplatňuje vůči americkým importům clo a dph, které jsou momentálně vcelku odpovídající tomu, co začali požadovat za Atlantikem. Takže se v Bruselu nemohou divit, když Trump pro Evropu nastavil svou hranici. Jak to nakonec vše dopadne je otázkou.

Daleko aktivněji přistoupil Trump k funkci světového četníka. S válkou o část Ukrajiny zatím nehnul a momentální příklon k dalšímu vyzbrojování kyjevské junty, tentokrát za peníze evropských daňových poplatníků, je majstrštyk. Nejdříve vybídnul k navýšení nákladů na zbrojení napříč státy EU, aby vzápětí minimálně třetinu z toho převedl do USA. Byznys pro americké zbrojíře, pozdržení ukrajinské prohry a snaha vyčerpávat Rusko, zároveň potlačení rychlého dozbrojení armád EU (to aby byli Američané pro EU stále jistou bezpečnostní záštitou). Když to není drzost a zároveň tah, který má za naše peníze oslabit Rusko, pak tedy co to je? A proč mu to Evropané opět zbaštili i s navijákem?

Rusové reagují. Systematicky útočí na Ukrajinu, zároveň zvažují pozastavení vývozu surovin, které Západ nutně potřebuje. Jedná se především o vzácné kovy, uran a nerosty, kterých se západním zemím nedostává. Ani 18. balíček sankcí, který se v EU snaží vytvořit, s Moskvou nehne. Oni Rusové vědí, v čem mají převahu. Bohužel Trumpova nová aktivita a pokus dávat Kremlu ultimáta ještě více eskaluje napětí a vrací to svět do Bidenovy éry. Rusové neuhnou, mají svou hrdost, sílu, odvahu a povědomí o množství predátorů toužících roztrhat jejich vlast na malé celky. Navíc Putin, Lavrov a Medveděv jsou ve svých názorech konzistentní, vědí, o koho se ve světě opřít a jdou si za svým cílem. Trumpovy změny názorů jsou bohužel spíše komické a z vítěze nad Demokraty dělají tragikomika. Aspoň v momentálně siláckém přístupu k Rusku.

U Trumpa nikdo netuší, co bude zítra. Možná by se měl vrátit k plnění slibů o uveřejnění složek kolem Epsteina, vraždy Kennedyho či k pohledu na ukrajinskou válku, při kterém Zelenského bral spíše jako teroristu než jako legitimní hlavu země, ve které si začali hrát na rusobijce. Netvrdíme, že by vstupem Trumpa do Bílého domu nedošlo ke změně k lepšímu, nicméně zase taková hitparáda to není. Muskovi došlo, že po vyprchání euforie z vítězství v rámci jejich spolupráce se stal přítěží. Naivita do politiky nepatří a Elon to bral srdcem. Trump je tak jen další figurkou sloužící někomu jinému. Podlehl představám o své velikosti, zájmovým skupinám, nebo se prostě zbláznil?  Možná platí všechny tři verze. Nebo jen předstíral přátelství s Putinem, a když mu tato světová star nepodlehnula, rozhodl se jít proti ní? Netušíme, ale další vývoj jistě ukáže.

*

Jindřich Kulhavý, iNadhled