Zakažte všechny ty internety!!! Nebo aspoň New York Times!

Když mi padl zrak na článek z New York Times, který vám za malou chvilku předložím, nešlo si nevzpomenout na slavný výrok jisté Věry Pohlové z roku 1997, tehdy 72 leté důchodkyně:

Já bych všechny ty internety zakázala!

Myslím si, že evropské kolektivně západní papalášstvo má nejvyšší čas učinit to též. V zájmu vlastního přežití.

A když ne internet celý, protože kde by nám pak zjevovali, jak jsou geniální a jak se o nás starají, tak v rámci boje s Trumpem zakázat alespoň New York Times, protože vydal naprosto paličský článek ohledně evropského závazku bezuzdně zbrojit a zbrojit. Čímž podvrací a rozvrací naši v Haagu tak těžce a draze nabytou transatlantickou jednotu! A dokonce si dovoluje v podstatě urážet celou kolektivně západní evropskou elitu! Považte -New York Times! Zakázat!

Europe Is Making a Big Mistake

podle překladače

Evropa dělá velkou chybu

Když odjíždíte vlakem z Bruselu, továrna Audi je jednou z prvních věcí, které uvidíte. Toto místo, tvořené šedými obdélníkovými budovami, bylo dlouho jedním z největších belgických produkčních míst automobilů. Elegantní a produktivní, bylo to příhodné symbol pro hlavní město Evropy. Začátkem letošního roku však podlehlo průmyslové krizi, která zasáhla kontinent, a bylo bez okolků uzavřeno. Na jeho kdysi neposkvrněných zdech jsou již viditelné skvrny graffiti.

V posledních měsících se příběh továrny Audi stal příběhem Evropy. Oběma se nedaří a hrozí, že je smete nová geoekonomická vlna století. V Bruselu byla reakce na tuto tíživou situaci stejně tak v souladu s dobou – v rámci širší vojenské modernizace by se podle ministrů měla bývalá automobilka proměnit ve výrobce zbraní. Takové oživení by podle zastánců pomohlo strategické autonomii Evropy a vytvořilo by 3 000 nových pracovních míst.

V celé Evropě se tvůrci politik shodují na stejné strategii a doufají, že zabijí dvě mouchy jednou ranou. Na jedné straně by zvýšené vojenské výdaje učinily Evropu bezpečnou před Ruskem a nezávislou na Americe, čímž by si konečně zajistily status supervelmoci. Na druhé straně by to oživilo chřadnoucí evropský průmyslový sektor, který je pod tlakem čínské konkurence a rostoucích cen energií. Argumentuje se, že investování peněz do armády je způsob, jak bojovat s dvojitou krizí geopolitické zranitelnosti a ekonomické neduhy.

Tyto naděje se pravděpodobně ukážou jako klamné. Evropský militarizační tlak, který trpí problémy jak s rozsahem, tak s efektivitou, pravděpodobně sam o sobě nebude fungovat. Skrývá však větší nebezpečí než selhání. Zaměřením se na obranu na úkor všeho ostatního riskuje, že Evropskou unii neposune vpřed, ale vzad. Spíše než velký pokrok by se závratné znovuzbrojování mohlo snadno stát historickou chybou.

Nový evropský přístup se obvykle nazývá starším názvem: vojenský keynesiánství. Původně se tento koncept vztahoval na tendenci vlád z poloviny století čelit hospodářským poklesům zvyšováním vojenských výdajů – kombinace, kterou údajně poprvé zavedli nacisté ve 30. letech 20. století a poté ji ve 40. letech 20. století globalizovali Američané. V poslední době se tento termín používá pro válečnou ekonomiku prezidenta Vladimira Putina v Rusku.

Přesto zdaleka není jasné, zda si současné úsilí Evropy takový popis zaslouží. Kontinent se jednoduše vrací k úrovni vojenských výdajů před rokem 1989. Například na svém vrcholu v 60. letech 20. století dosáhly německé vojenské výdaje necelých 5 procent hrubého domácího produktu; cíl kancléře Friedricha Merze, oznámený minulý týden, je 3,5 procenta . Takové obnovení se stěží dá kvalifikovat jako velký skok vpřed – rozhodně neodpovídá konceptu „Zeitenwende“ neboli „bodu obratu“, který se používá k popisu změny přístupu.

Veřejný přínos strategie – tedy ta část s keynesiánstvím – zůstává stejně nejasný. Ačkoli Německo  zmírnilo svá pravidla pro dluh , evropští tvůrci politik se i nadále zdráhají zvyšovat rozpočtové deficity. Více peněz na armádu zatíží již tak napjaté rozpočty a ubere peníze ze sociálních programů, rozvoje infrastruktury a veřejných služeb. Místo vojenského keynesiánství je lepším srovnáním pro evropskou obrannou bonanzu reaganismus 80. let, kdy zvýšené vojenské výdaje šly ruku v ruce se sociálními škrty.

Koneckonců, to je logika belgických představitelů, kteří se zasazují o přeměnu továrny Audi na dodavatele zbraní. Hlavní zastánce tohoto plánu, ministr obrany Theo Francken, prohlásil, že stát, který se snaží snížit svůj deficit a zároveň zvýšit vojenské rozpočty, musí snížit výdaje na sociální zabezpečení. „Sociální zabezpečení je příliš zbytnělé,“ řekl . „Ubrat pár miliard z rozpočtu 200 miliard není nelidské, že ne?“ Vzhledem k tomu, jak rozsáhlá sociální nespokojenost živila rostoucí krajní pravici a ohrožovala evropskou soudržnost, je tento názor přinejlepším krátkozraký.

S tlakem na remilitarizaci je spojeno více problémů. Zaprvé, mnoho bývalých průmyslových odvětví získá osobní zájem na vedení válek v zahraničí – což je sotva tak spolehlivý zdroj zisku jako nákup aut spotřebiteli. A více peněz pro armádu nemusí nutně znamenat lepší výsledky. Jak poznamenává ekonom Adam Tooze , Evropané kolektivně vynakládají nemalé částky na své „zombie armády“ a na oplátku dostávají překvapivě málo, a to jak z hlediska pracovní síly, tak materiálu. Žádná evropská společnost se například neřadí mezi 10 nejlepších obranných společností podle obratu.

Pak je tu typicky evropský problém s koordinací. Vzhledem k tomu, že tanky a vybavení jsou již takhle drahé, náklady na kontinentální znovuzbrojení se znásobí decentralizovaným rozhodováním unie, v němž jednotlivé státy samostatně soupeří o zakázky. Záblesky takové neefektivity jsou viditelné v stagnujícím úsilí o výrobu granátů pro válku na Ukrajině. Kromě tohoto zmatku pravděpodobně první výplaty z evropské marnotratnosti půjdou americkým výrobcům, zatímco se evropské továrny rozjedou. Ironií osudu je, že prvními příjemci zbrojních zisků nebudou Evropané, ale Američané.

Tato logistická omezení by měla být zvážena spolu s kulturními limity remilitarizace v Evropě. V 90. letech britský novinář Anatol Lieven prohlásil, že každý, kdo si myslel, že se Evropa brzy dočká návratu pruské vojenské síly, „nikdy nebyl na německé diskotéce“. Takové mírumilovné postoje se v odcházejících desetiletích jen zvýšily. Mnoho evropských zemí zrušilo v roce 2000 brannou povinnost a stále se potýká s velkými obtížemi při propagaci vyhlídky na vojenskou službu svým voličům. V reakci na výzvy k obnovení mobilizace například jeden německý podcastový moderátor promluvil za mnohé: „Raději bych byl naživu, než mrtvý.“

Přesto jsou evropští politici odhodláni prosadit znovuzbrojování jako podmínku vstupu kontinentu do 21. století. Summit NATO z minulého týdne , na kterém se téměř všichni členové zavázali zvýšit vojenské výdaje v příštím desetiletí na 5 procent HDP – i když 1,5 procenta by mělo jít na obrannou infrastrukturu a výzkum – přinesl nepřeberné množství takových názorů. Počet válek po celém světě, včetně nedávné hrozby nové v Íránu, údajně podtrhuje potřebu, aby se Evropa opět stala bojujícím kontinentem. Tato strategie, tvrdí úředníci, kombinuje vojenskou nezávislost s obchodním oživením.

Ani jeden z těchto výsledků není pravděpodobný. Evropa se svým současným kurzem nesměřuje ani k vojenskému keynesiánství se sociální dividendou, ani k obranné strategii vhodné pro aspirující supervelmoc. Spíše riskuje, že dostane to nejhorší z obou světů: chabé ekonomické oživení bez dlouhodobých vyhlídek na růst a honosné výplaty obrannému sektoru, které by Evropě neumožnily vyrovnat se svým protějškům. Rychlá cesta do Bruselu, kde továrna Audi stále stojí prázdná, by měla návštěvníky o této pravdě přesvědčit.

***

Už chápete, proč by New York Times, minimálně v Evropě měli papaláši zakázat?! Vždyť on nepokrytě konstatuje přesně to, co ti, co jsou označováni za dezoláty, v tom lepším případě, či rovnou za svině, v tom běžnějším!!!!

Taková hrůza! Až sem už to Amerika, ta protitrumpovská, v které jsme se ještě před pár měsíci viděli, dopracovala!

To, že NYT považuje Trumpa za nezpůsobilého k čemukoli, zejména k vládnutí Spojeným státům, mne nepřekvapuje – v tom jsou konsekventní. Ale že si dovolí kritizovat ty nejoddanější nohsledy dementně senilního exprezidenta Bidena za to že chtějí posilovat za KAŽDOU CENU transatlantické vazby, tak to už je opravdu na pováženou! Otakar Foltýn by měl okamžitě zasáhnout. A sepsat pro redakci NYT ZÁVAZNÉ komunikační karty!

A pravdomluvier Fiala? Tak ten přece bleskově zasáhne – občan jeho Fialalandu má přece nárok na KORIGOVANÉ informace!!! Když už selhal i takový sloup liberální  demokratury jako je/byl New York Times!!!!

Ale je tu ještě jedna věc – zmínka o tom, že existují nápady, že by se bývalá automobilka Audi v Bruselu, kterou koncern VW pro neefektivitu a neprodeje tam vyrobených modelů uzavřel, mohla přebudovat na zbrojovku!!! Protože se přece bude masivně zbrojit!

Podobné nápady už nějaký létají i po německém internetu. Dokonce prý v samotném Wolfsburgu by to mohlo fungovat….. A pomoci koncernu opět na nohy. Zejména když čínská konkurence je čím dál drtivější a nejspíš ji evropské automobilky nepřežijí, tak zbraně… Prý je to ideální řešení, plné samých pozitiv a sociálních jistot!

Nevzniknou nové opuštění brownfieldy, nemusí s e stavět haly, sítě jsou vybudované a funkční, k dispozici je vydrezurovaný kvalifikovaný personál, organizační a i technické know -how i vyzkoušené dodavatelské řetězce umožňují v podstatě hned začít vyrábět, existuje špičkový systém kontroly kvality, nebudou žádní nezaměstnaní, prostě všechno tip ťop! Jo málem jsme zapomněl – lakovna bude potřebovat do budoucna objednávat jen jednu barvu… Krása, paráda, maximální efekt! Kdepak auta.. Ty jsou passé, ty necháme Číňanovi… My už jsme dál! Radši nebudu psát, kde….

*

Petr Vlk, Kosa Zostra