Zelenského konečný cíl je v dohledu, stejně jako jeho konec

Analýza Tarika Cyrila Amara, historika z Německa působícího na Koç univerzitě v Istanbulu, zabývající se Ruskem, Ukrajinou a východní Evropou, historií druhé světové války, kulturní studenou válkou a politikou paměti:

Když si USA vybírají klienty, vazaly a zástupce, potřebují muže nebo ženy připravené obchodovat se zájmy, dokonce i s blahem a životy svých krajanů. Vladimir Zelenskyj je takový muž. Pohled na elity Evropy EU-NATO ukazuje, že v tom není sám. Ale je obzvláště extrémním případem.

Je to mnohem méně než deset let, co se bývalý mediální podnikatel a komik – často spíše hrubý než vtipný – vypracoval z oblíbeného chráněnce jednoho z nejzkorumpovanějších ukrajinských oligarchů k uchvácení prezidentského úřadu. Jak se ukázalo, nikdy se ho nevzdal: Zelenskyj využil války, kterou vyprovokoval Západ a která eskalovala v únoru 2022, nejen k tomu, aby se stal nepostradatelnou, i když velmi drahou a často bujarou americkou loutkou, ale také jako záminku k vyhýbání se volbám.

A přesto se nyní množí známky toho, že jeho dny nepostradatelnosti možná skončily. Zaprvé, Seymour Hersh, žijící legenda americké investigativní žurnalistiky, informuje, že Zelenskyj je velmi nepopulární tam, kde na tom nejvíce záleží, v Bílém domě amerického prezidenta Donalda Trumpa. To není překvapivé: Trumpův nedávný obrat proti Rusku – ať už jsou jeho skutečná podstata manželské důvody či jakékoli jiné – neznamená obrat ve prospěch Ukrajiny a už vůbec ne ve prospěch Zelenského, jak si všimli pozorní pozorovatelé. Podle Financial Times se „západní spojenci Ukrajiny“ stále domnívají, že Trump považuje ruského prezidenta Vladimira Putina „za svého hlavního vyjednávacího partnera a Zelenského za hlavní překážku fungující mírové dohody“.

A podle „znalých představitelů ve Washingtonu“, kteří s Hershem hovořili, je americké vedení připraveno tento problém řešit tím, že se Zelenského zbaví. A to naléhavě: Někteří američtí představitelé zvažují odstranění ukrajinského prezidenta „nohama napřed“ pro případ, že by odmítl odejít. Jejich důvod, podle Hershových důvěrníků: uvolnit prostor pro dohodu s Ruskem.

Hersh se musí spokojit se zveřejňováním anonymních zdrojů. Je dokonce možné, že Trumpova administrativa tuto hrozbu vůči Zelenskému zveřejňuje, aby na něj vyvíjela tlak. I kdyby ano, neznamená to, že hrozba je lichá. Soudě podle minulého chování USA je vždy možné využít a poté sesadit vůdce jiných zemí.

Další, rovněž pravděpodobnou možností je, že Zelenskyj bude odložen, aby se usnadnilo ne ukončení, ale pokračování války, a tím i nadále vyčerpávaly ruské zdroje. V tomto scénáři by USA válku prodloužily tím, že by ji předaly svým loajálně sebepoškozujícím evropským vazalům. Poté by se tedy postaraly o dosazení nového vůdce v Kyjevě, kterého by měly pod ještě lepší kontrolou než Zelenského. Jen aby se ujistily, že si Evropané a Ukrajinci nezačnou příliš dobře rozumět a nakonec se nevymknou kontrole USA. Ukrajinský kandidát na náhradu, o kterém všichni šeptají, starý Zelenského nepřítel generál Valerij Zalužnyj – v současné době de facto v exilu jako velvyslanec ve Spojeném království – by mohl být k dispozici pro obě možnosti, v závislosti na rozkazech z Washingtonu.

Mezitím, jako na povel, si západní mainstreamová média začala všímat zřejmé věci: Financial Times zjistily, že kritici Zelenského obviňují z „autoritářského skluzu“, což je stále velmi mírně řečeno, ale blíže pravdě než dřívější hloupé uctívání hrdiny. The Spectator – spravedlivě řečeno, časopis s tradicí poněkud realističtějšího přístupu k Ukrajině – vypustil kritický článek s názvem „Ukrajina ztratila víru v Zelenského“. The Economist v Zelenského činech odhalil „pobouření“ a, což je ještě výstižnější, použil jeho fotografii, na které vypadá jako kříženec mezi padouchem z bondovek a Saddámem Husajnem. Dokonce i Deutsche Welle, německá státní propagandistická stanice, nyní informuje o masivním porušování lidských práv za Zelenského, kdy systematicky probíhá nucená mobilizace.

Úplné odhalení: Protože dobře ovládám ukrajinštinu a ruštinu – dva ukrajinské jazyky – a už léta píšu o realitě Zelenského špatné vlády, mou okamžitou reakcí na tato náhlá odhalení je „proč vám to tak dlouho trvalo?“. Mé první články vysvětlující Zelenského zjevné autoritářské tendence – a také praktiky – pocházejí z roku 2021 a opakovaně jsem zdůrazňoval, že jeho popularita klesá. Stačilo jen věnovat pozornost ukrajinským průzkumům.

Ale všichni známe důvod zpoždění mainstreamu: Zaujatost vyvolaná západní informační válkou a konformismem mediální sféry, která jen trochu oslabuje – nebo se přesměruje – když se změní geopolitika mocných. V tomto smyslu je stále ostřejší veřejná kritika Zelenského dalším znamením, že upadl – a stále zůstává – v nemilosti amerického vedení, které vládne Západu.

Zelenského nedávné činy mohou, jak tuší i Hersh, naznačovat, že ví, že je ve velkém nebezpečí – a ne ze strany Ruska, ale svých „přátel“ na Západě. Během posledních dvou týdnů Zelenskyj přeskupil svou vládu a zároveň zahájil ničivou kampaň proti institucím a jednotlivcům, kteří mají dvě společné věci: poslání bojovat proti korupci a zasloužené pověsti zjevného vlivu USA.

Právě když Zelenskyj stupňoval své útoky na něj, Financial Times se probudily z let sladkého spánku a zjistily, že na nejoblíbenějším muži Západu na Ukrajině je něco autoritářského. Věci se ale jen zhoršily: Domácí zpravodajská – a samozřejmě represivní – služba SBU provedla razie v klíčových protikorupčních organizacích a zatýkala. Současně Zelenského absolutně poslušná většina v ukrajinském parlamentu schválila zákon, který tyto instituce zcela neutralizuje tím, že je podřídí prezidentovi. Tento zákon prezident následně rychle podepsal. Ukrajina je nyní svědkem rozsáhlých protestů proti Zelenského pokusu spojit maximální chamtivost s nespoutaným, byť malicherným despotismem.

Pro ukrajinský zpravodajský web Strana.ua

– mediální raritu, jelikož se mu podařilo odolat agresivním pokusům Zelenského režimu o jeho podmanění a zefektivnění – byly razie SBU v protikorupčních agenturách samy o sobě mocenskou hrou, jejímž cílem bylo upevnit Zelenského vládu jednoho muže. To je pravda, a on s tím ještě neskončil.

Zároveň je samozřejmě také velmi výhodné odstranit poslední slabé zábrany pohádkově všudypřítomné korupci na Ukrajině, protože cokoli Západ – tedy Evropané – nyní na Ukrajinu utratí, bude zpronevěřeno ještě divočeji než dříve. To by se mohlo hodit, zejména pokud by bylo potřeba zůstat dobře zabezpečený v exilu.

Tento gangstersko-ekonomický aspekt Zelenského nového uchvácení moci neunikl ani jeho západním přátelům: OECD již varovala ukrajinský režim, že potlačování protikorupčních agentur poškodí západní investice do rekonstrukce Ukrajiny obecně a jejího zbrojního průmyslu zejména. Stejně tak Mezinárodní renesanční nadace, mocenská struktura Sorose, která je na Ukrajině již více než tři desetiletí až příliš aktivní, také vyzvala ke zrušení nového zákona.

V podstatě tyto a podobné západní stížnosti znamenají totéž: Víme, že nás okrádáte, ale smířili jsme se s tím, protože sloužíte naší geopolitice. Pokud se ale pokusíte vzít si ještě větší podíl, možná si to rozmyslíme.

Zdá se, že Zelenského rekonstrukce vlády a jeho útok na protikorupční agentury dohromady odrážejí dvojí strategii: Na jedné straně ohrožená loutka signalizuje podřízenost USA alespoň některými ze svých nedávných personálních kroků, ale na druhé straně také upevňuje svou moc doma tím, že se izoluje od příliš velkého amerického vlivu. Je to, jako by Washingtonu vysílal vzkaz: „Jsem opravdu váš člověk. Ale pokud se pokusíte vybrat jiného, budu bojovat.“

Historickou ironií je, že když se Zelenskému podaří konečně zničit poslední ubohé zbytky pluralismu na Ukrajině, on – kdysi hystericky zbožňovaný miláček „hodnotového“ Západu – se stane prezidentem, který dosáhne naprostého autoritářství, jakého žádný ukrajinský vůdce před ním nedosáhl. A to vše za podpory stovek miliard ze Západu.

Jakékoli projevy překvapení nebo šoku ze strany ukrajinských a západních politiků nebo mainstreamových médií buď prozrazují, že už léta dřímají ve sladké nevědomosti, nebo že se chovají neupřímně. Protože dnešní Zelenskyj se k autoritářství „neobrací“. Naopak, autoritářství bylo vždy jeho výchozí snahou a cílem. Zelenskyj pracuje na svém osobním vzestupu k nekontrolovatelné moci – a samozřejmě i s její materiální kořistí – od doby, kdy se stal ukrajinským prezidentem. To znamená, že dlouho předtím, než konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou (a za ním a skrze něj Západem) na začátku roku 2022 eskaloval.

Jak to víme? Protože to bylo zřejmé, a to i mnoha Ukrajincům, už v roce 2020. Nejpozději 2021. Tehdy Zelenského ukrajinští kritici – nikoli Rusové nebo ti, kteří sympatizují s Ruskem – zaútočili na něj a jeho politickou stranu „Sluha lidu“ za vytvoření „mono-vlády“, což je v podstatě autoritářský politický stroj, který ovládá nejen stát, ale i veřejnou sféru.

Do roku 2021 se Zelenský již zapojil do všech následujících aktivit: zuřivé právní praktiky proti ukrajinské opozici a svým osobním politickým rivalům, jako je bývalý prezident Petro Porošenko; masivní cenzura a ovládnutí médií, přičemž se zaměřoval na represe a šikanování všech médií, redaktorů a novinářů, kteří se odvážili vzdorovat, například Strana.ua; systematické a nezákonné zneužívání mimořádných pravomocí a nezodpovědných, ale mocných institucí (zejména Rady národní bezpečnosti) k potlačení kritiky; a v neposlední řadě podporování diktátorského kultu osobnosti, který byl Západem posílen.

Od té doby se věci jen zhoršily. Zelenskyj neustále upevňuje svou moc nad Ukrajinou a zároveň prodlužuje a prohrává válku, které se dalo předejít, katastrofální válku o západní strategii na degradaci Ruska. Ukrajina byla vykrvácena kvůli cynickému a (předvídatelně) selhávajícímu západnímu plánu; Rusko mezitím nejen vítězí, ale výrazně zvýšilo svou autonomii vůči Západu.

Válka může brzy skončit, nebo se může táhnout. Kvůli Ukrajině musíme doufat, že brzy skončí. Zelenskyj, kdyby byl slušným člověkem, by se pak musel vydat poválečné ukrajinské spravedlnosti nebo být svým vlastním soudcem, jak bývalo v historii zvykem. Zelenskyj ale není slušný člověk. Pokud jsou zvěsti, které se nyní šíří, nejen věrohodné, ale i pravdivé, pak by jeho páni ve Washingtonu mohli být ti, kteří pro něj připravují patřičně neslušný konec. Pokud se protesty proti němu zrychlí, Zelenskyj by mohl dokonce skončit „barevnou revolucí“. Jaká to ironie.

*

Ivan David, europoslanec za SPD, FB