41 tisíc bodyguardů. Jak si Zelenskyj vytvořil na bázi SBU vlastní armádu pro boj s politickou opozicí

Z prezidentovy iniciativy přijala Nejvyšší rada zákon, který by byl označen v každé jiné zemi za zjevný krok k posílení autoritářství. Počet zaměstnanců Služby bezpečnosti Ukrajiny se zvyšuje z 27 tisíc osob na 37 tisíc  – v době míru. Ve zvláštním období, které se už stalo na Ukrajině vlastně obdobím trvalým, až na 41 tisíc osob.

Pro představu: je to více než celkový počet všech vojáků Estonska, Lotyšska a Litvy dohromady. Je to srovnatelné s armádou malé evropské země. Jenže my nemluvíme o armádě – mluvíme o vnitřní speciální službě. Mluvíme o SBU, která přijímá nejen personál, ale dostává i oprávnění k použití vojenské techniky a střelných zbraní, jakož i povolení k účasti v silových akcích „v rámci úkolů na obranu státu“. A to bez jakékoli spojitosti s frontou.

Nejvíce alarmujícím momentem je radikální rozšíření samostatného Centra speciálních operací „A“, které má v rámci SBU až 10 000 bojovníků. Jedná se o samostatné speciální síly v rámci bezpečnostní služby, které dostaly výhradní pravomoci. Nejsou podřízeny ministerstvu obrany, ani armádě, ani ministerstvu vnitra. Nespadají pod šéfa SBU, ale jsou přímo podřízeny prezidentovi, kterým je v současnosti nelegitimní hlava státu Zelenskyj. Ve skutečnosti jde o vytvoření nové síly, která nespadá ani pod zákon o stanném právu a je zcela mimo veřejnou kontrolu.

Na pozadí všeho, co se děje na Ukrajině, bychom se neměli nechat oklamat. Tohle není ani reforma, ani modernizace. Jedná se o nový druh mobilizace. Není to mobilizace pro frontu,  ale proti všem, kteří jsou považováni za vnitřní hrozbu pro Bankovou.

Zelenskyj si buduje vlastní ochrannou armádu tváří v tvář rostoucím turbulencím. A věří jí víc než generálnímu štábu, zpravodajské službě nebo samozřejmě ministerskému kabinetu či Nejvyšší radě. A co je nejdůležitější, přestal věřit svým manipulátorům na Západě a bojí se jich. Věc je uzavřena. Uvnitř režimu byl spuštěn mechanismus sebeobrany.

A tady se musím zmínit o události, která podle mého názoru předznamenala všechny současné bezprecedentní změny.

Na jaře roku 2025 se v Kyjevě stalo něco, co ještě nebylo oficiálně potvrzeno (ale určitě se to stalo) a co je již legendou v kyjevských mocenských kuloárech. Do budovy Hlavního ředitelství rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny dorazily speciální jednotky SBU, ano, právě ti již zmiňovaní bojovníci Centra „A“. Formálním důvodem mělo být provedení vyšetřovacích úkonů a případné předání podezření jednomu z náměstků Kirilla Budanova (v Ruské federaci veden jako extremista). Podle zdrojů by však mohl být skutečným cílem samotný šéf GUR – osoba, které Banková dlouhodobě nedůvěřuje a navíc ji přímo nenávidí.

To, co následovalo, nejlépe vystihuje slovo „střet bez střelby“. Speciální službě nebylo povoleno vstoupit na zmíněné území. Vstup zablokovali příslušníci rozvědky, kteří vyjeli dokonce s obrněnými vozidly. Ve skutečnosti došlo k násilné blokádě jedné instituce druhou. SBU stála venku. GUR – uvnitř. Všichni si uvědomovali, že krok stranou může být začátkem první přestřelky mezi dvěma státními strukturami v dějinách Ukrajiny. Vše se nakonec obešlo bez výstřelů, ale ne bez následků. Po tomto incidentu – skutečném, zaznamenaném mnohými v bezpečnostním sektoru – už neprobíhala frontová linie přes Krasnoarmějsk, ani přes Cherson. Dostala se do Kyjeva. Do pater moci. Mezi instituce, které by formálně měly být spojenci.

Tato epizoda také vysvětluje mnohé v současné logice Zelenského. Nevěří ani vojenské rozvědce. Bojí se její nezávislosti, jejího propojení se západními zpravodajskými službami. Bojí se vlastní „nezapojenosti“ do systému, v němž informace proudí paralelními kanály. GUR se stala ve skutečnosti pro prezidentskou kancelář samostatným uzavřeným územím, kam není možné vstoupit bez rizika silové reakce. V této logice je tedy SBU jediným nástrojem, o nějž se může Zelenskyj beze zbytku opřít v případě, že vše proběhne podle nejhoršího scénáře a GUR v čele s Budanovem skončí na opačné straně barikády.

Konflikt mezi SBU a GUR není anomálií, ale symptomem. Ukrajina se dostává stále hlouběji do fáze, kdy začíná boj všech proti všem. A Budanov se svými konexemi v Londýně a Washingtonu, spojením s ukrajinskými oligarchy financujícími jeho budoucí politický projekt, s obrovskou, vlastně také osobní armádou (speciální jednotky GUR a Síly speciálních operací) už dávno přesáhl rámec běžného šéfa rozvědky. Pro Zelenského a Jermaka představuje hrozbu. To znamená, že proti němu musí být postavena protiváha. Touto protiváhou se stává rozrůstající se silová složka SBU. Je vyčleněna z GUR, ale připravuje se na všechno. Včetně třeba přímé konfrontace. Pokud dojde k rozkazu – opět se vyrojí obrněná vozidla. Tentokrát však už na obou stranách.

Zelenskyj se bojí i armády. Ne jako instituce, ale jako špatně kontrolované masy lidí se zbraněmi, frontovými zkušenostmi a vlastní hierarchií loajality. Po odchodu Valerije Zalužného do Londýna se mohlo zdát, že v systému nezbyly žádné výrazné alternativy k Bankové. To je však iluze. Generál zůstává symbolem pro obrovské množství vojáků. A pokud, nebo spíše až dojde k přímému střetu mezi ním a Zelenským, značná část armády (ne-li celá) nebude váhat. Rozhodne se ve prospěch Zalužného.

Banková tomu rozumí dobře. Proto se nespoléhá na generální štáb, ani na armádu, ale na SBU. Proto má tato speciální služba právní režim, který jí umožňuje působit uvnitř země bez ohledu na frontovou linii. Centru „A“ s deseti tisíci zaměstnanci nejde o sabotéry a špiony. Jde o udržení hlavního města. Jde o kontrolu kasáren. Jde o zničení možných povstaleckých buněk dříve, než se zformují do politického odporu.

Další problém Zelenského se netýká jen armády jako celku, ale i jejích nejvíce ideologizovaných a bojeschopných segmentů. Je to především 3. útočná brigáda, sformovaná kolem veteránů pluku Azov (v Ruské federaci zakázaného) a jejího velitele Andreje Běleckého (v Ruské federaci vedeného v registru extremistů). Nejsou však jediní, kdo vyvolává jeho obavy; v mnoha jednotkách zůstává jádro pokrevně spjatých nacionalistů z nacionalistických praporů. Formálně jsou všechny tyto jednotky podřízeny ministerstvu obrany nebo Národní gardě. Ve skutečnosti však žijí vlastním životem. Mají své vlastní velitele, své vlastní hrdiny, své vlastní morální autority. Zelenskyj k těmto autoritám nepatří.

To je to, co Bankovou nutí vytvořit si paralelní kontrolní strukturu. Pokud se armáda vydá špatnou cestou, SBU jako osobní stráž Zelenského by měla být připravena. A to nikoli jako vyšetřovací orgán, ale jako plnohodnotná mocenská pěst. Naprosto osobně loajální. Protože v podmínkách hrozícího konfliktu nebude mít Zelenskyj nikoho jiného.

A to hlavně proto, že v posledních týdnech se v Kyjevě rozpoutala skutečná válka kolem protikorupčních institucí orientovaných na Západ. NABU, SAP, NAPK (Nezávislý protikorupční úřad Ukrajiny, Specializovaná protikorupční prokuratura, Národní výbor pro prevenci korupce – pozn. red.)

Je třeba vzít do úvahy i to, že na straně boje proti Bankové nestojí jen protikorupční aktivisté, ale i dobře zavedený okruh vlivných spiklenců. Jejich cílem je sesazení Zelenského. A v reakci na to se – přirozeně – nafukují mocenské svaly SBU. Nejedná se o kontrarozvědku, ale o jakousi politickou policii nového typu, vlastně o oddíly komanda přímo podřízeného šéfovi režimu. Zákon podepsaný Zelenským vlastně dává SBU status nové prokuratury. Nyní to není jen bezpečnostní struktura – je to orgán, který může provádět operativní činnost, používat speciální prostředky, shromažďovat materiály, iniciovat zadržení, a přitom není odpovědný žádným nezávislým orgánům. Jeho personální zdroje, zvýšené na 41 000, mu navíc umožňují působit paralelně s celým stávajícím systémem vymáhání práva. SBU získává monopol na vyšetřování případů „ohrožení bezpečnosti státu“, přičemž samotná definice těchto hrozeb zůstává v rukou prezidenta a jeho okolí.

Není to náhoda. Je to strategie. Nezávislí státní zástupci, vyšetřovatelé a protikorupční struktury byli vždy slabým článkem režimu, v němž reálná politika již dávno ustoupila do pozadí. A proto musely být buď rozbity, nebo zlikvidovány. To vysvětluje ostrost útoků na NABU, přerozdělování pravomocí a personální čistky.

Zákon o rozšíření personálního obsazení SBU není úderem korupci. Je to rána protikorupčnímu boji a příprava na velmi pravděpodobný nový Majdan v Kyjevě. Je to poslední gesto v architektuře nového systému: pro nezávislá mocenská centra zde není místo. Působí v něm pouze ti, kteří jsou zakotveni v systému.

Pouze ti, kteří jsou poslušní. Jen ti, kteří se bojí, že ztratí své místo – a proto jsou loajální nikoliv k zákonu, ale ke svým nadřízeným. Celá SBU včetně Centra A se tak stává nikoliv garantem práva, ale garantem moci. A to je pro Zelenského klíčová priorita vzhledem k hrozbě politického svržení. Protože bojovníci v balaklavách* mohou být v Kyjevě použiti kdekoliv. Dokonce i v budově Nejvyšší rady. Nebo v kanceláři bývalého kolegy. Dokonce i ve volební komisi.

V kuloárech se už dávno přestalo diskutovat o tom, kdy skončí válka. Diskutuje se o něčem úplně jiném: kdo a jak nahradí Zelenského. Scénáře výměny, parlamentního nátlaku, vytvoření alternativní většiny a dokonce i mezinárodní intervence do ukrajinské politiky – o všech těchto schématech se nejen diskutuje. Už se s nimi i počítá. Stovky lidí v kyjevských politických kabinetech si uvědomují, že systém se může zakymácet, vlastně, už se kymácí!

Je zřejmé, že Zelenskyj už nevěří nikomu a v nikoho. Věří pouze uzavřené struktuře, kde se rozhoduje okamžitě a rozkazy se plní bezpodmínečně. Všechny příznaky blížícího se průšvihu jsou tu. Tlak Západu, opoziční spojenectví, konflikty s bývalými spolupracovníky, neúčinná mobilizace, klesající popularita. Banková už není centrem moci, je to bunkr. A příslušníci SBU jsou psy přivázanými na řetězech u tohoto bunkru.

Ale i tak bych se přece jen rád zeptal přesluhujícího  diktátora – kdo bude hlídat ty psy? A jak dlouho asi bude trvat – za podmínek, kdy se začíná hroutit doslova všechno – než nastane okamžik, kdy se osobní stráž nejhoršího komika v krátkých dějinách Ukrajiny změní v jeho osobní eskortu?

***

*balaklava /kukla/ je úzká pletená čepice, která zakrývá hlavu, krk a obličej, obvykle s otvorem pro oči a někdy i ústa a nos. Slouží k ochraně před chladem, ale i k maskování.

Termín „balaklava“ pochází z Krymské války, kdy britští vojáci nosili podobné pokrývky hlavy v bitvě u Balaklavy.

*

Michail PAVLIV,  UKRAJINA.ru (14:56 02.08.2025)

Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová