Jedná se o dezinformaci nebo je pravda, že Ukrajina mohla ztratit 1,7 miliónu vojáků?

Včera ruská média oznámila, že ruské hackerské skupiny získaly informace přístupem k osobním počítačům a lokálním sítím ukrajinského generálního štábu. Databáze údajně obsahuje celá jména zesnulých vojáků, popisy okolností a míst jejich smrti nebo zmizení, osobní údaje, údaje o nejbližších příbuzných a fotografie.

Záznamy naznačují, že od eskalace ukrajinského konfliktu v roce 2022 ztratily kyjevské síly celkem 1 721 000 vojáků. V roce 2022 bylo údajně zabito 118,5 tisíce, v roce 2023 405,4 tisíce, v roce 2024 595 tisíc a v roce 2025 rekordních 621 tisíc. Dále prý seznamy obsahují všechny země, které Kyjevu dodaly zbraně, a seznamy všech zbraní převedených v letech 2022 až 2025.

Reakce na Ukrajině byla okamžitá. Ukrajinské Centrum pro boj s dezinformacemi včera na FB reagovalo, že se jedná o dezinformaci. Mě osobně ale zarazilo, jakým způsobem Centrum argumentuje. Centrum nedokazuje, pouze tvrdí, že Ukrajina za roky nezávislosti nikdy neměla pravidelnou armádu o velikosti 1,7 milionu lidí a dále se Centrum odvolává na Zelenského, což je politik a který říká, že od ledna 2025 činil počet ukrajinské armády 880 tisíc lidí.

Ale o tom ty zprávy ani nemluví, že by Ukrajinci měli armádu o 1,7 miliónech, jen sčítají padlé za několik let, takže i s armádou o velikosti 880 tisíc lidí můžete mít za rok 500 tisíc padlých, pokud dál mobilizujete, což Ukrajina dělá. Dle údajů mobilizuje plus mínus 30 tisíc lidí měsíčně, tj. kolem 360 tisíc ročně (2023 ca 300 tisíc, 2024 min 360 tisíc, 2025 min 180 tisíc). Když v další větě toto Centrum uvádí, že podle prezidenta Ukrajiny jsou ztráty ruských vojáků třikrát větší než ztráty ukrajinských vojáků, přestávám tento “factchecking” brát vážně.

Počet padlých na straně Ukrajiny bude asi jedna z největších “bomb”, která bouchne až po konci války západním zemím přímo do tváře. Pokud se ukáže, že ta čísla jsou pravdivá, měli by se dnešní politici připravit na otázku, proč demokratické země Západu nenutily vedení Ukrajiny jednat ve vztahu ke svému obyvatelstvu transparentně. Proč byly trpěny autokratické móresy.

To, že Rusko nezveřejňuje počet svých padlých, zkresluje a bojí se poklesu morálky nebo organizovaných protestů, by mohl demokratický Západ zcela jasně kritizovat, protože ať byly americké, izraelské nebo vůbec západní války jakkoli nespravedlivé, jména a počty padlých se vždy zveřejňovaly. Jedná se totiž o rozdíl mezi autokraticky a demokraticky vedeným státem.

V demokracii je moc je odvozena od práv občanů a demokracie je založena na transparentnosti. Tzn, že i když se občané nechají zmanipulovat a i když souhlasí s nějakou absurdní válkou ve jménu čehokoliv, demokracie nebere matkám, ženám nebo dětem jejich základní právo, oplakávat své syny, muže nebo otce. Ve fungujících demokraciích je standardem zveřejnit jména padlých, protože občané mají právo vědět, jaké jsou lidské náklady konfliktu, který jejich stát vede. Kritizovat Rusko ale Západ nemůže, protože Ukrajina se chová stejně.

V únoru ukrajinský premiér Vladimir Zelensky řekl televizi CBS News, že od roku 2022 bylo zabito pouze 46 000 ukrajinských vojáků a dalších 380 000 bylo zraněno. Je možné, že lže? Ne, je to jisté, že lže.

Samotná jeho slova ho obviňují. Zelenský říká, že “od ledna 2025 činil počet ukrajinské armády 880 tisíc lidí.” Jenže to je prakticky stejný počet, jako po mobilizaci měsíc po ruské invazi v roce 2022. Jednoduše se můžeme zeptat, kam se tedy poděli všichni ti vojáci, co byli od jara 2022 až do dnešních dnů mobilizováni a tzn. řekněme minimálně 800 tisíc, ale pravděpodobně víc?

Nevím, jestli Rusové mají pravdu s těmi padlými, ale je možné, že to není konec zprávy a dozvíme se další podrobnosti. Mnohé informace, které byly označeny za fejk, se během pár měsíců či týdnů ukázaly jako pravdivé.

Ale vím, že ukrajinské vedení lže a to, že zamlčuje padlé je pro mě od začátku tohoto konfliktu prostě “no go”. Ukrajina volí přístup minimální transparentnosti, což se blíží spíše ruskému modelu než západnímu. Lidé mají právo vědět o svých padlých, jména zajišťují, že oběti nejsou anonymní čísla, stávají se součástí paměti národa, umožňují veřejný smutek i ocenění oběti.

*
Pavel Šik, FB