Ladislav Větvička: Stare ostravske rčeni: „Ojebali haviřa, nedali mu haliřa…”

To je ale tak asi všecko, co sem vam ze zeměpisně-lingvistycke chtěl povykladat.  Fčil se podivejme na konečne řešeni telekomunykačni otazky:

Každy dobry cestovatel vi, že byva vyhodne si v každe zemi pořidit mistni SIM  kartu,  bo jinak by vas ty kurvy telekomunykačni zedřeli z kože. Jedinu vyjimku je republika  česka, kde se nevyplati vubec nic. Čemu temu tak je, nevim, ale popišu vam  přiklad, u kereho  snad každy normalni člověk pochopi, jak zme v hajzlu a jak se nechavame okradat na každem rohu těma našima bitkojňakama (mezi ně počitam všecky, od sučasnych zloděju ve vladě až po sebranku ANO, kera z mnohych z nas zrobila občany II. kategoryje a po paru rokach si mysli, že zme zapomněli a zase cpu do popředi zdyskredytovane postvičky typu zfinladyzovaneho Adama, nebo se pokušaju oživit zlodějsky buzeračni systém EET, kerym už raz nenavratně zparalyzovali aktyvity obyvatelstva.

Větvička k Zelenskému: Synku, tys zhuleny?

Vstupil sem do kancelaře jakesik telekomunykačni společnosti v zaprašenem uzbeckem městečku Chujland:

„Dobry den, potřeboval bysem SIM kartu tak na tyden, mělo by tam byt tak pět giga dat, to by podle mojich zkušenosti mohlo na sledovani kvalitniho uzbeckeho porna stačit.“

Oplacana uzbecka operatorka se na mě usmala svojima šikmyma očama:

„Na tak kratku dobu nic nemame, ale mohla bysem vam nabidnut kartu na měsic, z kere možete čerpat 75 giga dat,“ povida ta oplacana švarna Uzbečka.

„Na měsíc nejedu, tam nesu hospody. Ale pokud ta karta funguje aji v te vaši měsični krajině, tak čemu ni? Co to stoji?“

„Sedumdesat tisíc sumcu’ (*),“ usmala se Bečka. (* při aktualnim kurzu uzbeckeho  sumca se jedna o 115,-Kaček).

„Nezajima mě cena na den,“ odpověděl sem s kyselym usměvem, bo znam praktyky našich mobilnich zloděju, „kolik to robi na ten měsíc?“

„Ach promiňte, neuvědomila sem si, že o prazdninach mame akci pro turysty, takže pokud by vam stačilo 20 Giga dat, pak tady mam kartu za padesat tisíc sumcu na měsíc.“

V hlavě sem si hravě spočital (bo v matematyce zme my Ostravaci dobři), že ide o 88 korun a osumnact haliřu.

„Nepleteš se, děvucho? Opravdu ide o 88 korun a osumnact haliřu na cely měsíc?“

Usmala se na mě tak, jak kdyby tady chodili okradani češti klienti pravidelně:

„Budete si přat nastavit telefonni číslo stejne jako vaše rodne číslo?

„To ide?“ čuměl sem na ňu jak ščur do ryny.

„Samozřejmě, čemu by to nešlo?“

– Samozřejmě, čemu by to nešlo? – znělo mi v hlavě ještě dluho pote, co sem si při sledovani romantyckych ubeckych pornofilmu v maršrutce uvědomil, že do Chujlandu cestovat vlastně nemusime.

Bo my tam už zme.

*

Ladislav Větvička, fb, na snímku bazar v uzbeckém Chujlandu (uzbeci čtou Chudžant)