O milion mrtvých později…

Tak jsme v pondělí ve Washingtonu viděli to, po čem jsme volali před třemi roky. Ještě než Velký Oranžový Otec povolal své podnáčelníky, jasně řekl, že Ukrajina nebude v NATO a Krym zůstane Rusku. Prostě uznal geopolitickou realitu a podmítl ňafání všech těch mopslíků o tom, jak přivítal masového vraha, který na Ukrajině vraždí lidi… nejspíš proto, že prezidenti Spojených států za posledních dvacet let také zavraždili hodně civilistů, ale nikdo za to americkým sportovcům nezakazoval účast na Olympiádách.

Základní axiom, kvůli kterému tato válka vznikla, bychom tedy snad měli vyřešený. Na Ukrajině se nebude nacházet žádná základna NATO a „nepotopitelná letadlová loď Krym“ bude dál patřit Rusku. Vojáci na obou stranách padli především kvůli těmto dvěma skutečnostem. Rusko se vrátilo mezi velmoci, protože dokázalo vést dlouhodobý konflikt vysoké intenzity proti Západu, zmarginalizovat Evropskou unii, posílit svou prestiž u zemí globálního Jihu a dosáhlo uznání své síly i u samotných Spojených států.

Zároveň Putin dosáhl u Trumpa uznání toho, že už nebude žádný Minsk 3, protože předchozí dohody vedly k jedinému – jak jsme se dozvěděli od Angely Merkelová, měly poskytnout Ukrajině čas na vyzbrojení. Žádné dohody o zastavení palby nebudou, střílet se (možná) přestane, až bude dohodnuta celá nová bezpečnostní architektura v Evropě. A čím déle se bude licitovat, tím spíš bude Zelenský prezidentem Lvova…

Kvůli tomu jsme se stali téměř nepřáteli státu, vzpomínáte? Hned na začátku války jsme říkali, že Ukrajina tuto válku nevyhraje, nikdy v NATO nebude a Krym také zpátky nedostane. Říkali jsme, že sankce víc uškodí nám než Rusům a i přes krásná propagandistická hesla vítězících Ukrajinců, výsledek bude přesně opačný. Mír jako prokremelský narativ… Po třech letech střílení a milionech mrtvých jsme přesně tam, kde jsme byli na jaře 2022. Geopolitické mírové podmínky jsou stejné, jaké byly i tenkrát… jen tenkrát ještě Rus nepožadoval všechna dobytá území.

Poté, co jsme za válku utratili valorizace našich důchodů a zdvojnásobenou daň z nemovitosti, seškrtané výhody pro pracující a ještě pořádný státní dluh, obětovali jsme levné energie a diplomatické vztahy s půlkou planety, požaduje Rusko i území, které ještě neobsadilo. Skvěle jste tu válku vedli, Scholzi, Macrone, Bidene…

Mimochodem… z nějakého, mně nepochopitelného důvodu, za tento tristní stav můžeme my, chcimíři. I když jsme nenarušili jedinou dodávku munice. I když vláda měla celou dobu pohodlnou většinu a to nejhorší, co se tu stalo, byl zfetovaný Kolumbijec, který zapálil autobus v garáži. My jsme jen mluvili a nenechali se umlčet. Nesabotovali jsme ani výrobu ani dopravu granátů. Nebránili jsme ničemu, co naše vláda udělala. Jen jsme před tím varovali… Přesto nás označují za viníky této prohry. Byli jsme málo nadšení a málo jsme nadávali Putinovi.

Prosím, všimněte si, že evropští šašci sice na pondělní schůzce zpochybňovali kdeco, volali po silných bezpečnostních zárukách a všichni do jednoho stáli pevně za Ukrajinou, ale jen stáli. Nikdo už nemluví o posílání vojáků na Ukrajinu, protože bez USA se nikomu nechce. Nikdo ani nepípl o členství v NATO nebo o vrácení Krymu. Liberální mééédia také žvanila o všem možném, ale nakonec se diskuse stočila k případným výměnám území na východě Ukrajiny. Krym a NATO, to už jsou vyřešené záležitosti.

Možná proto je Putin tak v klidu… faktor času je na jeho straně, dosáhl svých geopolitických cílů, jeho armáda se nezmenšila, ale vyrostla, Spojené státy uznaly jeho červené čáry… zbytek je už vysloveně byznysová záležitost. Má dáti – dal.

Stálo to za to? Stálo to za ten milion mrtvých? Stálo to za zničení evropského hospodářství? Stálo to za deindustrializaci? Stálo to za zbídačení širokých vrstev obyvatelstva? Před čtyřmi roky měla „antisystémová scéna“ v podobě SPD deset procent ve volbách. Teď si SPD a Stačilo! sáhnou dohromady na pětadvacet procent a otázka referenda o EU a NATO není předmětem tajné touhy na alternativních serverech, ale přetřásá se v majnstrýmu a je jedním z hlavních volebních témat.

Stálo za milion mrtvých, že Alternativa je už sledovanější než majnstrým? Stálo za milion mrtvých, že Otázky Václava Moravce už neurčují, o čem se bude tento týden mluvit, ale naopak se mluví o zrušení České televize? Stálo za to, že majnstrýmu už zbyl jen bulvár, aby se uživil? Mezi titulky na Novinkách, Respektu nebo Blesku už není žádný rozdíl.

Stálo za to, se zapojovat do proxy války Spojených států, která dopadla jako VŠECHNY ostatní proxy války Spojených států? Stálo za to, investovat politický kapitál do senilního prezidenta? Stálo za to, stát se nejnenáviděnějším premiérem v zemi? Ani Nečas nemusel chodit venku uprostřed roty těžkooděnců. Kolik to tenkrát dostal ve volbách? Sedm procent? Myslíte, že tentokrát to bude jinak?

Stálo za to, přesvědčit větší polovinu národa, že evropské hodnoty jsou dobré jen na naše ožebračování? Stálo za to, zničit kredibilitu Milionu chvilek i všech dalších faktčekerů? Stálo za to, zničit důvěryhodnost médií tak, že se dneska jako fejsbůkový influencer uživí kdejaký hejhula nebo Vidlák?

Stálo za to, zničit si i vztahy s USA a přijít o jejich krytí? Co, Petře Pavle? Co, Petře Fialo? Váš deepstate držely USA. Jen co jste se hodnotově vymezili, objevila se Zdislava Pokorná a začala psát o bitcoinech… Pořád nic? Pořád vám to nedochází? Stálo za to, křičet, jak patříme na Západ, ale ve skutečnosti dělat všechno pro to, abychom patřili do Kyjeva?

Na jaře 2022 to mohlo dopadnout stejně. Jen by nezemřel milion Ukrajinců, my bychom neměli rozvrácenou ekonomiku, neměli bychom o bilion peněz vyšší státní dluh, Česká televize by nebyla před ukončením a možná by jí ještě někdo věřil… Jo, důvěra k novinářům je na historických minimech… Brzy nebudeme mít zákony na ochranu novinářů, ale zákony na ochranu před novináři…

A na závěr… Myslíte, že Zelenský může předstoupit před své Banderovce a říct, že po milionu mrtvých Ukrajina podepíše horší mír než jaký vyjednali v Istanbulu v roce 2022?

*

Daniel Sterzik – Vidlák, Litterate