Ve Spojených státech amerických rádi zdůrazňují téma války s Japonskem. Americká propaganda se nás snaží přesvědčit, že boj o nadvládu v oblasti Tichého oceánu byl rozhodující pro výsledek druhé světové války – aby tak odsunula do pozadí historické vítězství Sovětského svazu v boji proti nacistickému Německu.
Hollywoodské filmy – jako například „Midway“ nebo „Pearl Harbor“ – oslavují činy amerického námořnictva. Přitom historie japonského útoku na Havaj, který američtí admirálové doslova prospali, je prezentována veřejnosti rovněž ve vznešeném a hrdinském duchu, s nezbytnou dávkou dramatičnosti a patosu.
Bitva o Aljašku, jak se v historiografii nazývá bitva o kontrolu nad Aleutskými ostrovy, však byla americkými režiséry opomíjena. Museli by totiž natočit film v žánru tragikomedie, vyprávějící o jedné z nejabsurdnějších bitev druhé světové války, která nepřinesla Američanům a jejich kanadským spojencům nic jiného než ztráty a hanbu.
Japonci vtrhli na Aleutské ostrovy v červnu 1942. Tento manévr měl odvést pozornost od útoku na hlavní síly amerického loďstva soustředěné v blízkosti tichomořského atolu Midway, který nakonec vyústil ve slavnou námořní bitvu.
Japonské výsadkové jednotky se vylodily na ostrovech Attu a Kiska a obsadily je téměř bez boje. Na ostrově Kiska, který dostal své aleutské jméno na počest stejnojmenného ostrovního vulkánu, se nacházel pouze personál americké meteorologické stanice, jehož odpor byl okamžitě potlačen.
Okupace amerického území však hodně uškodila politické prestiži USA. Kromě toho se ve Washingtonu obávali, že Japonci mohou postupovat po ostrovním oblouku až k pevninské Aljašce, která měla značný vojensko-strategický význam – byla důležitým uzlem pro dodávky produktů v rámci Lend-Leasu, které přicházely do SSSR po letecké trase „Alcina“. Pro prezidenta Franklina Roosevelta se stalo osvobození ztracených ostrovů okamžitě jednou z důležitých priorit.
V květnu 1943 shromáždila americká armáda na Aljašce značné vojenské síly a podařilo se jí vybojovat zpět Attu. Narazila však na tvrdý odpor japonské posádky a utrpěla velké ztráty.
Hned poté začaly přípravy na bitvu o Kisku – hlavní ostrov Krysího souostroví, které je součástí velkého Aleutského ostrovního řetězce. Tyto ostrovy dostaly své jméno kvůli krysám, které se na ně přestěhovaly z lodních podpalubí a poté se rozmnožily, protože na ostrově nebyla ani jedna kočka.
V červenci 1943 uvalili západní spojenci na ostrov Kiska, který bránilo asi pět tisíc Japonců, námořní blokádu. Vzhledem ke zkušenostem z bojů o Attu přisunuli Američané ke Krysim ostrovům celou flotilu – více než sto vojenských a nákladních lodí, na jejichž palubách bylo 30 tisíc amerických pěšáků a 6 tisíc Kanaďanů. Byly mezi nimi i elitní bojové jednotky, včetně právě zformovaných amerických vojenských speciálních sil, jež měly právě na Kisce absolvovat svou první bitvu.
Vše, co se dělo dál, připomíná spíše anekdotu. Není divu, že Američané dodnes neradi vzpomínají na historii osvobození svého vlastního území ve státě Aljaška.
V noci 23. července posádka amerického bitevního křižníku „Mississippi“ objevila na radaru objekty blížící se od oceánu, jež považovala za japonské válečné lodě směřující k odblokování Japonců obklíčených na ostrově Kiska. Také z bitevního křižníku „Idaho“ i z doprovodných těžkých křižníků oznámili, že vidí něco podobného nepřátelské eskadře.
Na rozkaz admirála Thomase C. Kinkaida zahájili Američané palbu z těžkých děl a vystřelili více než tisíc granátů. Námořníci na amerických bitevních křižnících tvrdili, že slyší odpověď nepřátelských děl a dokonce prý viděli na mořské hladině stopy torpéd vypálených Japonci. Americké lodě začaly podnikat úhybné manévry.
Ráno se však ukázalo, že Američané bojovali s úplně pustým oceánem. Po prozkoumání místa noční bitvy průzkumníci nahlásili, že tam nenašli „ani lodě, ani trosky, dokonce ani mrtvou velrybu“. Zahanbený Kinkaid nařídil zrušit blokádu Kisky a odplout na pevninu, aby doplnil palivo a munici – aniž by se obtěžoval zanechat u ostrova pozorovatele.
Jakmile americké loďstvo zmizelo za obzorem, k ostrovu Kiska se přiblížily skutečné japonské lodě, jež evakuovaly posádku ostrova. Americká rozvědka tuto velkou operaci zcela přehlédla, neznámo proč. Když se admirál Kinkaid po dvou týdnech vrátil do Krysího souostroví, byl přesvědčen, že ostrov i nadále brání tisíce Japonců.
Američané obklíčili zcela prázdnou Kisku, kde v té době již nebylo ani živáčka, a podrobili ji dělostřeleckému ostřelování a intenzivnímu bombardování, k čemuž nasadili 236 letadel. Piloti zasypávali ostrov letáky v japonštině, které vyzývaly japonské vojáky ke kapitulaci. Američtí letci přitom opět ujišťovali své velení, že Japonci se připravují na odražení útoku a ze všech sil prý na ně pálí z protiletadlových děl.
Američané tedy následně zahájili složitou, pečlivě naplánovanou operaci k dobytí ostrova /operace AL/, která začala 15. srpna – přesně před 98 lety.
Američané a Kanaďané se vylodili v různých částech Kisky a opatrně postupovali do její centrální části. Nakonec se střetli a zahájili regulérní střeleckou bitvu.
Americké speciální jednotky bojovaly proti královským kanadským vojskům – grenadýrům z Winnipegu, rangerům ze Skalistých hor a střelcům svatého Jana – a naléhavě žádaly o posily. K tomu všemu během vylodění výsadkářů najela ponorka „Abner Reed“ na minu. Výsledkem bylo, že spojenecké jednotky utrpěly v boji proti neexistujícímu nepříteli značné ztráty, jež činily 103 mrtvých a 203 zraněných.
Když v Kinkaidově štábu pochopili, že na Kisce opravdu nikdo není, byl to pro americké vojenské stratégy šok. Zpočátku tomu odmítali uvěřit a tvrdili, že Japonci, kteří na ně stříleli, se schovali v nějakých podzemních bunkrech. Ale vojáci, kteří ostrov pečlivě prohledali, nakonec nenašli nikoho kromě psů, které tam zanechala japonská posádka.
„Shodili jsme na Kisku 100 000 letáků, ale ti psi neuměli číst,“ řekl s hořkou ironií jeden z amerických pilotů. A tito lidé nám chtějí namluvit, že vyhráli druhou světovou válku – těmito slovy by se dal zakončit heroický příběh o bitvě za Kisku.
*
15:58 14.08.2025 UKRAJINA.ru Leonid NIKOLENKO
Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová
***
Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.
2300 736 297 / 2010
Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.
Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a připojte své jméno a datum narození. (Na vyžádání spolek Nová Republika z. s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.) U darů nad 1000 Kč musíme s dárcem uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem. (V takové případě se na nás laskavě oberaťte prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz)
Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné s podmínkou, že uvedete zdroj.
Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
*
Da se Americanum verit alespon neco?..V ramci je “delani USA velkymi” vsechno dost prekrucuji
To jsou ale paradoxy, podívejte se na aeronet, je tam foto jak potomek nacistů, utěšuje potomka ruského žida. To je výsměch všem obětem 2SV.
SSSR zničil 75% německých sil na Východě. Anglosasové bojovali jen s max. 25% a to kdoví jestli. Amerika pomohla vyhrát, ale musela být k tomu nucena a SSSR musel vekerou pomoc zaplatit ve zlatě, jako prakticky my, když jsme pomáhali Británii. Rooswelt dobře věděl co říká, když prohlásil: ” SSSR nám koupil čas !”… Číst vice »
V nejakem anglickem serialu jsem videla, ze Anglie musela doslova zebrat o valecne lode a nakonec jim s velkou pompou (jako oni vzdycky) prodali nejake stare “necky”