Paul Craig Roberts: Setkání Putina s Trumpem

Zdá se, že to Trumpa zavazuje k řešení základní příčiny konfliktu, kterou je nejistota Ruska ohledně NATO na všech jeho hranicích.

Putin prohlásil, že setkání znamenalo přechod od konfrontace a hrozeb k dialogu. Už jen tato vyhlídka dávala setkání smysl.

To jsou dobré výsledky. Ve světě jaderných zbraní se úroveň napětí stala neudržitelnou.

Aby se naděje mohly naplnit, je třeba rozpoznat a překonat dvě překážky. Jednou je neokonzervativní doktrína americké hegemonie. Druhou je zájem amerického vojenského – bezpečnostního komplexu.

Doktrína hegemonie vyžaduje překonání Ruska, aby bylo možné dosáhnout unilateralismu Washingtonu. Je tato doktrína příliš institucionalizovaná na to, aby se dala odmítnout?

Rozpočet, vliv na Kongres a moc vojensko-bezpečnostního komplexu vyžadují velkého nepřítele. Tuto roli plní Rusko. Mír za stejných podmínek s Ruskem nepřítele odstraňuje a rozpočet a vliv vojensko-bezpečnostního komplexu klesají. Vojenské základny nebo výrobci zbraní jsou téměř v každém státě (federace USA), což znamená, že tento zájem je také institucionalizován, jak nás varoval prezident Eisenhower.

Otázka, která před námi stojí, tedy zní: jak je pravděpodobné, že se Trumpovi podaří dostat NATO a raketové základny z ruských hranic? Vůbec to není pravděpodobné, pokud se pozornost nemůže zaměřit na základní problém.

Jak užitečná budou média? Zdůrazňovat, že Putin chtěl schůzku, aby ukázal, že není izolovaný a že se může setkat s americkým prezidentem, jako to dělají Zelenskyj a Netanjahu, je špatné.

Schůzka byla náhodná. Trump se sám nachytal. Jeho hrozba sekundárních sankcí nebo cel vůči Indii a dalším členům BRICS se obrátila proti němu. Tváří v tvář vlastní desetidenní lhůtě musel najít cestu ven. Našel ji v okamžité schůzce s Putinem. Pro Trumpa byla tato schůzka způsobem, jak se dostat z pasti.

Příležitost ukončit konfrontaci, která by pravděpodobně skončila jadernou válkou, je založena na štěstí. Lze tento šťastný výsledek proměnit ve vzájemnou bezpečnostní dohodu? To závisí na síle neokonzervativní doktríny hegemonie a ochotě vojensko-bezpečnostního komplexu*) akceptovat klesající tržby a zisky. Dokud si neuvědomíme, že tyto dva zájmy jsou překážkami míru, které je třeba překonat, nebude existovat žádný mírový proces.

*

Paul Craig Roberts na svém blogu, připravila J. Putzlacher

Na fotografii je zachycena polární záře nad severními končinami Aljašky – mírová naděje pro svět.

*) nositelé neokonzervativní doktríny hegemonie Spojených států amerických nad zbytkem světa a vojensko-bezpečnostní komplex jsou hlavní a rozhodující síly v tzv. “deep state”, který již dlouho ovládá politiku USA a jejich servisní organizace NATO – pozn. red. NR -vd-