Když jsem dospívala, nebyl internet, pornočasopisy, erotická videa, ba ani časopis Bravo, ale erotiky bylo všude plno, i když ve slušné společnosti platila za tabu téma. Chlapci koukali po holkách už někdy od základky, házeli jim papírové kuličky do vlasů a zlobili je tím víc, čím víc se jim ty holky líbily. Letní tábory sice byly označovány jako pionýrské, ale přesto vždy plné nově utvořených dvojic, které se po nocích scházely mezi chatkami.
Na střední nás zase lákaly diskotéky, a když hráli ploužák a ztlumili světla, tiskli se tanečníci ze všech sil k sobě navzdory učitelskému personálu, který se snažil dávat pozor a ty líbající se dvojice od sebe odstrkoval. Kdo neměl holku či kluka, ten o tom aspoň snil, toužil a nevynechal jedinou příležitost k seznámení. Kdo nevěří, nechť si pustí něco z filmové produkce z oné doby – příkladem mohou být Sněženky a machři nebo Jak svět přichází o básníky. Příležitost k seznámení totiž byla všude – na zastávce, na ulici, v obchodě, na hřišti, před paneláky na pískovišti, a hlavně ve škole.
Chytré mobily místo holky
Tuhle přirozenost nikdo nepřekoná, říkal si nejspíš každý z učitelů, když ty dvojice od sebe roztrhával. Jenomže o 40 let později je všechno jinak. Mladí ven nechodí, protože sedí doma a hledí do obrazovek počítačů, tabletů a chytrých telefonů. Stydí se mluvit, stresuje je komunikace (obzvlášť s cizími lidmi), a tak nakupují online a mnohé podniky jen kvůli nim instalují objednávací kiosky, aby mládež nemusela promluvit ani na servírku či na obsluhu McDonaldu.
Dříve byla svatba či soužití zamilovaných důvodem k tomu, aby člověk vypadl od rodičů do podnájmu. Jenomže proč dnes utíkat z mamahotelu? Rodiče pečují o své dospělé děti a ohleduplně o víkendu opouštějí byt či dům, aby mladí měli pro sebe soukromí. Dříve se brzy po sexu rodily děti, což ale vyřešilo rozšíření antikoncepce. Za mého mládí byla běžná svatba kvůli těhotenství, ba dokonce zplnoletňování nezletilých. To dnes už neexistuje.
Můj otec gynekolog vždycky vyprávěl, že tělo ženy je ideálně připraveno pro těhotenství mezi sedmnáctým až dvaadvacátým rokem. Jenomže pak přišla svoboda a s ní všechny ty skvělé civilizační výdobytky – blahobyt, otevřené hranice, feminismus, kariéra, orientace na vlastní život a na štěstí. A najednou k životu není třeba sex, soužití, děti ani rodina. Co vlastně ti mladí dělají po večerech? Ještě v roce 2021 byla naše země na špici v prosté reprodukci. Toho roku se u nás jen za první čtvrtletí narodilo skoro 28 tisíc dětí. Jenomže od té doby porodnost padá strmě dolů. Za letošní první tři měsíce klesla ve srovnání s rokem 2021 skoro o 35 procent. Staví se sice nové mateřské školky, ale brzy budeme ty nové školky i školy zavírat, protože do nich budou chybět děti.
Příčiny, nebo korelace?
Že se nerodí děti, to může mít spoustu různých příčin, z nichž nejspíš každá přidá svou trošku do demografické katastrofy. V tomto neblahém osudu bohužel nejsme sami – podobná čísla vykazuje vlastně skoro celý svět. Zmiňuje se dvouleté uzavření škol v období covidových restrikcí, pokles plodnosti mladých žen po proticovidovém očkování, orientace na osobní rozvoj, neochota věnovat se tak náročné činnosti, jakou je výchova dětí.
Někdo argumentuje nedostatkem bytů, proti tomu však hovoří historie. V nedávné minulosti se rodily děti i rodičům, kteří s nimi obývali i jen jednu chudě zařízenou místnost. Zdravotní péče, která z civilizovaného světa skoro odstranila dětskou úmrtnost, vedla všude na světě k redukci potomků na dva až na tři. Jenomže žádný jednoznačný důvod neexistuje pro nezájem o partnerství, o rodinu, o manželství, o sexuální život. Že by ti mladí baštili v jídle nějakou ingredienci, co v nich dusí zájem o druhé pohlaví? Že by skutečně byly na vině psychická nerovnováha, antidepresiva, deprese, nespavost a nadváha, jimiž dnes mladí trpí v míře dříve nevídané?
Zeptat se mladých lidí a dospívajících nepomůže. Říkají, že rodinu i jedno až dvě děti chtějí, jenomže spíš později, až přijde ten pravý čas. A pak se jejich plány kříží s realitou. Mnohé ženy budují kariéru, a když si těsně před čtyřicítkou uvědomí, že čas běží a jejich tělo stárne, nenajdou správného partnera, nebo to už nejde. Mnozí muži by rodinu chtěli mnohem dříve, ale s mladší ženou, která se však kolem pětadvaceti ještě nechce vázat.
*
Daniela Kovářová, autorkou je nezávislá senátorka a prezidentka Unie rodinných advokátů, zdroj
Celý text naleznete v měsíčníku TO číslo 7.
Njn, je to tak. A to ještě přidám poznatek z okolí i odjinud. Když už jsou mladí spolu, tak raději porideji cokla než dítě. A co nejmenšího, aby moc nezral. Situace je paradoxně taková, že není problém mluvit s mladými holkami, když sám mám dedkovsky nátěr. Pokud člověk neprudi, není problém. Vidět mladého s knížkou místo… Číst vice »
Rád si přečtu cokoliv od krásné a moudré paní Kovářové. Ve všem dobrý postřeh, jen v jednom bych si jí dovolil oponovat. Všechny ty “výdobytky” co popisuje přišlo s dobou, ale … vyjma blahobytu. Ono totiž za našeho mládí ve věku učňáků a střesních škol, jsme všichni, kdo neměl trénink, ti až po, tak… Číst vice »
No a na obranu toho dnešního chlapce, – kde se dnes má naučit konverzovat s dívkou. V kavárnách, restauracích … aby trnul, že si vysněná dívka něco objedná? Nedej bože někde v centru. Sotva splácá kilo za zmrzlinu v parku s výmluvou, že sám ji nemá rád. Tohle jsme těm mladým připravili. Ale zase je jednou… Číst vice »