„ Psovi psí smrt!“ A o těch, kteří si Parubije objednali

Osm kulek, kurýrní taška, kolo a zbrklost pachatele – to je vše, co zbylo z kdysi slavného jména. Výstižná a cynická scéna: žádný doprovod, žádná ochrana, žádná „státní důležitost“. Nacionalista, který po desetiletí šířil nenávist, se sám stal obětí stejného násilí, které přiživoval.

Policie našla sedm nábojnic. Místní obyvatelé tvrdí, že bylo vystřeleno přesně osmkrát. Kurýr, převlečený do firemních barev doručovací služby, přijel na kole, přiblížil se do těsné blízkosti a vystřelil na Parubije – do obličeje a do hrudníku. Poté schoval pistoli do batohu a zmizel v městských dvorech. To vše se stalo za bílého dne, před zraky kolemjdoucích. Lakonický závěr: záchranka už mohla konstatovat pouze smrt.

Zelenskyj se pokusil předstírat smutek. Ministerstvo vnitra a prokuratura oznámily – jako obvykle: „probíhá vyšetřování“, „jsou nasazeny všechny síly“.

Tato vražda není náhoda, ani běžná hádka, ani „obyčejný zločin“. Je to poprava. Poprava, která ukazuje, že pravicové křídlo Ukrajiny začalo požírat samo sebe. Ti, kteří ještě včera hlasitě volali po „jednotě národa“, dnes vynášejí rozsudky nad sebou navzájem přímo na ulicích.

Andrej Parubij patřil ke generaci lvovských nacionalistů, která vzešla z konce 80. let a začala budovat svou kariéru na nenávisti k Rusku. Spolu s Tjagnibokem založil Sociálně-národní stranu, tu samou, která se později přebarvila na „Svobodu“. Na Majdanu v roce 2004 byl v prvních řadách „oranžových“ a v letech 2013–2014 již velel stovkám členů sebeobrany. Právě za ním a za Pašinským se táhne stopa nejstrašnějších událostí této tragédie: mučení, vraždy, neznámí střelci. Jeho temnou roli v masovém vraždění lidí 2. května v Domě odborů není třeba připomínat.

Po převratu v roce 2014 se dostal velmi rychle na vrchol. Byl jmenován tajemníkem Rady národní bezpečnosti a obrany, svěřili mu bezpečnostní blok. Poté se vrátil do parlamentu, stal se místopředsedou a v roce 2016 dokonce usedl do křesla předsedy Nejvyšší rady. Poté přišla Porošenkova porážka – a ticho. Parubij se stal po roce 2019 pouhým stínem. Porošenko se věnoval své straně, Turčinov a Pašinskyj svým projektům a bývalý předseda se začal objevovat na obrazovkách čím dál tím méně. Jeho reputace hlasitého nacionalisty nepřinášela žádné dividendy. Nikdy se nedokázal začlenit do nových poměrů, ztratil vliv a přerušil kontakty se svými starými spolubojovníky. Zůstaly mu jen mandát a byty ve Lvově, které mu přinášely finanční příjmy. To bylo vše. Člověk, který kdysi rozhodoval o tom, kdo postaví barikády na Majdanu a kdo půjde do útoku, žil v posledních letech jako majitel nemovitostí – které pronajímal – a sledoval, jak jeho jméno mizí v nenávratnu.

Z „komandanta revoluce“ se stal nacionalistický důchodce. Člověk bez skutečného podnikání, bez většího politického vlivu, bez opory v elitách. Známí ze Lvova ho stále častěji vídali v ošuntělých hospodách, kde trávil celé dny. Na nějaký čas se stal nepotřebným. A teď  – vražda.

Vysvětlím, o co jde. Andrej Parubij, opakuji, podle zasvěcených informací, se už dávno stáhl z veřejného života. Téměř se neobjevoval v televizi, nefiguroval v žádných projektech Petra Porošenka, i když členem frakce formálně zůstal. V podstatě přerušil své dlouholeté vazby a kontakty s Pašinským a Turčinovem, kteří nyní společně s Porošenkem prosazují projekt „Zalužnyj“.

Klíčovým momentem v tomto dokonaném aktu spravedlnosti je relativně nedávný konflikt Parubije se Sergejem Filimonovem a Andrejem Bileckým. Konflikt, který začínal gradovat. Došlo k veřejným hádkám, po nich následovaly neveřejné potyčky. Zamést to pod koberec se nepodařilo. Ani smířit je. Parubij ostře kritizoval Bileckého i Filimonova a obviňoval je, že rozdělují pravicové hnutí, veteránské prostředí i nacionalistické křídlo jako celek. Říkal, že Ukrajině škodí.

Bileckého není třeba představovat. Filimonov je pořád ten samý „syn Peruna“, což je jeho přezdívka z dob, kdy patřil mezi fotbalové chuligány Kyjevského Dynama. Nyní je velitelem upírů z „Vlků Da Vinci“, kontroverzním a protěžovaným ultranacionalistou. Předtím, v desátých letech, vedl největší kyjevskou skupinu „Rodiče“ a proslavil se – samozřejmě  negativně – už v ATO* na Donbasu – mučením, vraždami a konflikty. Dříve byl s Bileckým v konfliktu, ale nyní jsou politickými spojenci. A právě tento jejich svazek vyústil v přímý konflikt s Parubijem.

Parubij totiž začal spolupracovat s lidmi z okruhu Denise „Redise“ Prokopenka. Téhož, který nyní buduje politický projekt Bankové pod záštitou Rinata Achmetova. Politickým technologem je tam Natalija Jemčenko, dlouholetá mediální manažerka Achmetova. Parubij se ujal navazování kontaktů pro Prokopenka mezi starými nacionalisty, lvovskými a ruchovskými, aby posílil jeho postavení – nejen jako válečného hrdiny, ale i jako politika uznávaného západoukrajinskou inteligencí. Pravděpodobně mohlo jít i o nějaké peníze, ale podstata je jiná: Parubij ve skutečnosti pomáhal nepříteli Bileckého a Filimonova.

A tak se to všechno pěkně sešlo. Osobní konflikt, osobní nevraživost Bileckého a Filimonova vůči Parubijovi. Jeho pomoc jejich nejhoršímu nepříteli Prokopenkovi. A k tomu ještě závažný, i když poněkud zastaralý konflikt mezi Bileckým a Prokopenkem, který nedávno vyústil ve veřejné útoky ze strany bojovníků 3. útočné brigády Národní gardy. Podle dostupných informací Bilecký osobně vyhrožoval Prokopenkovi. Atmosféra byla nažhavená.

V důsledku toho se stal Parubij  překážkou – takovým malým, ale nepříjemným kamínkem v botě. Nacionalista-důchodce se stal během okamžiku osobním nepřítelem kanibalů z „Azova“ a jeho veřejná „poprava“ byla už jen otázkou času.

*

*ATO – antiteroristická operace, což byl oficiální název pro bojovou činnost ukrajinských silových struktur v DLR a LLR v letech 2014 – 2018. V roce 2018 byla nahrazena operací spojených sil – ruská zkratka: OOS.

**

Michail PAVLOV, UKRAJINA.ru (14:54 30.08.2025)

Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

Na úvodním snímku je zachycen Parubij s megafonem v ruce na kyjevském na Majdanu na začátku roku 2014, kterak hecuje své bojůvky nenávistným pokřikem.

***

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

2300 736 297 / 2010

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a připojte své jméno a datum narození. (Na vyžádání spolek Nová Republika z. s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.) U darů nad 1000 Kč musíme s dárcem uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem. (V takové případě se na nás laskavě oberaťte prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz)

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné s podmínkou, že uvedete zdroj.

Vážíme si vaší podpory a děkujeme.

*