Setkání Putina s Trumpem: Triumf iluze nad realitou

Před pár dny Trump prohlásil, že nemá smysl se s Putinem setkat, ale najednou nařídil svým poradcům, aby do týdne domluvili schůzku s Putinem. Vysvětlení, které jsme dostali, je, že Putin řekl, že Trumpův vyjednavač Witcoff předložil přijatelný návrh. Putinův vyjednavač Kirill Dmitriev prohlásil, že se jedná o „historické setkání, na kterém zvítězí dialog“. Jeden snílek prohlásil, že Putin a Trump „mohou přetvořit světový řád“.

Tyto předčasné prohlášení o dohodě a úspěchu vedly k dalším romantickým teoriím. Jeden ruský komentátor prohlásil, že pro historické setkání byla vybrána Aljaška, protože „tak jasně ztělesňuje ducha sousedství a vzájemně výhodné spolupráce, který byl během studené války ztracen“. Ruští atlantisté a integrační aktivisté, jejichž srdce a zájmy jsou na Západě, doufají, že jejich prohlášení o blaženosti, i když zahrnují kapitulaci Ruska, zvítězí nad ruským nacionalismem.

Například Putinovým vyjednavačem je Kirill Dmitriev, nominálně Rus, ale ve skutečnosti absolvent Stanfordovy univerzity a Harvard Business School – vstupenka do amerického establishmentu –, který svou kariéru zahájil v Goldman Sachs, členské instituci establishmentu. Je mladým globálním lídrem Světového ekonomického fóra. Jeho dlouhý seznam ocenění a funkcí v ruských společnostech poskytuje WEF. V současné době je šéfem Ruského fondu přímých investic a Putinovým zvláštním vyslancem pro mezinárodní ekonomickou a investiční spolupráci. Mohl si Putin vybrat pro jednání s Washingtonem konfliktnější osobu?

Jaká je skutečnost mezi těmito a dalšími velmi nadějnými prohlášeními? Odpovídá vyjádřeným očekáváním?

Ne. Pokud mohu soudit, Trump směřuje k „historickému setkání“ se svým ruským protějškem a stále nemá tušení, jaký je Putinův postoj. Trump naposledy hovořil o mírové dohodě založené na „výměně území“, která podle evropských příznivců Zelenského musí být „vzájemná“. Zelenskyj zastává stanovisko, že všechna území musí být vrácena Ukrajině. Putinovo stanovisko je, že všechna území, která jsou nyní součástí Ruské federace, musí Ukrajina a Západ uznat jako ruská. V opačném případě bude Rusko muset popřít své vojenské vítězství ve válce, kterou vyprovokoval Washington.

Hlavním problémem Trumpova přístupu je však to, že o setkání uvažuje ve velmi omezeném kontextu ukončení vojenského konfliktu výměnou území, zatímco Putin chce vzájemnou bezpečnostní dohodu s Washingtonem a NATO, která odstraní NATO od hranic Ruska. Válka, kterou Putin chce ukončit, je nepřátelství Západu vůči Moskvě. O válku na Ukrajině se Rusko postará samo.

Putinův cíl je velmi žádoucí, protože zhoršující se provokace Moskvy nakonec povedou k jaderné válce. Ale jak realistický je Putinův cíl?

Řekl bych, že není realistický.

Za prvé, v cestě stojí Wolfowitzova doktrína. Wolfowitzova doktrína prohlašuje, že hlavním cílem zahraniční politiky USA je zabránit vzestupu jakékoli moci, která by mohla omezovat americký unilateralismus. Neokonzervativci, kteří tuto doktrínu vytvořili, mají stále velký vliv v amerických politických kruzích. Žádný americký prezident ani ministr zahraničí tuto doktrínu nezavrhl. Trump sám nedávno prohlásil: „Já vládnu Americe a světu.“ To je hegemonistické prohlášení.

Současný vojenský konflikt na Ukrajině je skutečně výplodem hegemonistické zahraniční politiky Washingtonu. Washington zinscenoval „majdanskou revoluci“, aby svrhl demokratickou vládu přátelskou k Rusku a dosadil loutkovou vládu nepřátelskou vůči Rusku. Loutková vláda pak zaútočila na obyvatele ruských území na Ukrajině, až donutila Rusko k intervenci poté, co Západ podvedl Putina Minskou dohodou a odmítl žádost Kremlu o vzájemnou bezpečnostní dohodu v období prosinec 2021 – únor 2022. V tomto okamžiku byl Putin nucen zasáhnout, aby zabránil masakru Rusů v nezávislých republikách Donbasu velkou ukrajinskou armádou vycvičenou a vybavenou Washingtonem. Kdyby Putin měl prozíravost a přijal v roce 2014 žádost republik Donbasu o sjednocení s Ruskem podobně jako Krym, válce by se dalo zabránit. Putin však na základě špatných rad zaměnil obranu ruského lidu za provokaci Západu. V roce 2014 atlantisté-integračníci, jejichž zájmy leží na Západě, nikoli v Rusku, stále chtěli, aby se Kreml plazil po břiše zpět do přijetí Západem tím, že bude dobrým poddaným hegemonie Washingtonu.

Celým smyslem konfliktu na Ukrajině, který Washington zinscenoval, bylo destabilizovat Rusko. Opustil Washington tento politický cíl?

Za druhé, jsou tu zájmy amerického vojenského/bezpečnostního komplexu. Moc a zisky vojensko-bezpečnostního komplexu závisí na tom, že má nepřátele. Rozpad Sovětského svazu vedl k vytvoření „muslimské hrozby“, která slouží k udržení zisků a moci vojensko-bezpečnostního komplexu prostřednictvím válek Washingtonu v 21. století, které dosud zničily pět muslimských zemí, přičemž penězi, zbraněmi a diplomatickou podporou podporují genocidu Palestiny ze strany Izraele, a Washington se nyní spojuje s Izraelem, aby zničil Írán. Před několika dny se prezident Trump chlubil, že vyjednal dohodu s EU o nákupu amerických zbraní v hodnotě stovek miliard dolarů, které budou zaslány na Ukrajinu. Co se stane s touto dohodou, pokud na Ukrajině nastane mír? Jak vojenský a bezpečnostní komplex vnímá ztrátu svého ruského nepřítele? Slíbil jim Trump jako náhradu válku s Íránem a/nebo válku s Čínou?

Zatřetí, pokud Trump upřednostňuje mír s Ruskem, proč právě znovu nainstaloval v Evropě americké jaderné rakety středního doletu, které prezident Reagan odstranil, a navíc rozmístil dvě ponorky s jadernými raketami blíže k Rusku?

Ještě důležitější je, proč Washington najednou zasadil masivní úder Rusku, Číně a Íránu na Jižním Kavkaze tím, že získal na 99 let Zangezurský koridor, který vede podél severních hranic Íránu s Arménií a Ázerbájdžánem? Tento krok Trumpova režimu je úderem do srdce čínské Nové hedvábné stezky, BRICS a ruského vlivu v bývalých sovětských provinciích a dokončuje obklíčení Íránu ze strany Washingtonu. Washington otevírá další body vojenského střetu s Ruskem a jeho spojenci, zatímco Rusko ustupuje, čímž vybízí k dalším provokacím

Tento odvážný úder Washingtonu proti Rusku, Íránu a Číně by měl rozbít ruskou iluzi, že je možné dosáhnout vzájemné bezpečnostní dohody s Washingtonem. Washington učinil rozhodný krok proti třem mocnostem, který svědčí o jeho vážném úmyslu udržet si hegemonii.

Ruští komentátoři bagatelizují ztrátu koridoru, protože se snaží udržet realitu mimo své naděje, že se Rusko stane součástí Západu.

Než Putin odcestuje na Aljašku, měl by se Dmitrijeva zeptat, jak se převzetí koridoru Zangezur Washingtonem slučuje s „přijatelným americkým návrhem“ ohledně Ukrajiny.

A někdo, pokud existuje, by se měl Putina, Si Ťin-pchinga a Íránců zeptat, proč opět zaspali.

Bude Putin spát i na Aljašce, ukolébán iluzorními sny lidí jako Dmitrijev?

Ve svých dvou mistrovských historických dílech První světová válka a Počátky druhé světové války vysvětluje A. J. P. Taylor triumf iluzí nad realitou, když se vlády ocitnou v konfliktu. To samé nyní pozorujeme i v naší době.

**

Paul Craig Roberts,   Putin’s Meeting with Trump: The Triumph of Delusion Over Reality vyšel 11.8.2025 na paulcraigroberts.org, překlad Zvědavec