Signály, kam se podíváš …

Tak se nám má Trump sejít s Putinem… Prý v pátek, patnáctého srpna na Aljašce. Všichni spekulují, co to bude znamenat… Ukrajinci už předem vyhlašují, že žádné území neodevzdají, Rusové zase, že se ničeho ze svých cílů nevzdají, Američané říkají, že Putin dostane hodně, včetně zrušení celé řady sankcí… kdy že to Evropa zavedla to osmnácté kolo, které ruskou ekonomiku konečně srazí na kolena?

Evropa říká, že bude Ukrajinu podporovat dál, ale jen hubou… zbraně ani pořádné peníze už zdejší Napoleonové neposílají, protože nemají… Ale zato mají spousty problémů s emisními povolenkami pro domácnosti a stále naštvanějším obyvatelstvem, které jaksi nevolí podle přání liberální demokracie. Viď, Fialo!

Nevím, jak bude ono prezidentské setkání probíhat, ale jednu věc vidíte všichni – o válce na Ukrajině rozhoduje Rusko a USA. Tečka. Ukrajina jen dodala krev a naletěla na velké sliby a bude se jednat o ní bez ní. Naše mééédia ještě udělala pokus vložit Trumpovi do úst větu, že s Putinem nebude jednat bez Zelenského, což ale Velký oranžový otec z Washingtonu okamžitě dementoval. První signál je tedy nad slunce jasnější. V této válce bojovalo Rusko proti USA, ale Američané si na to vzali východoevropského Janka, který si za ně zlámal nohy, ruce a zřejmě i vaz… Začíná to vypadat na takřka afghánský konec války…

Pamatujete, jak tenkrát ještě jeho faktčekerstvo Cemper hlásal, že proamerická afghánská vláda se udrží ještě celé roky? A během čtrnácti dnů byl konec. Američané odešli, v té chvíli skončila jakákoliv bojeschopnost a všichni se přidali k Tálibánu, protože to byla nová moc. Mimochodem… ne, že bych si myslel, že to tak je schválně, ale prezidenti se setkají ausgerechnet v den, kdy před osmdesáti lety skončila světová válka… v tento den Japonsko vyhlásilo kapitulaci. Ještě trvalo čtrnáct dní, než to všem došlo, takže válka byla oficiálně ukončena druhého září… hele, neprobleskávaly náhodou zprávy, že se Sitting Ping, Putina Trump sejdou v Pekingu právě v tento den? Když už tady mluvíme o signálech?

A rovnou přidám ještě jeden další… Trump a Putin se sejdou na Aljašce. Ne v Dubaji, ne v Saúdské Arábii, ne v Istanbulu, ne v Budapešti, ani v Berlíně, ani v Paříži, ani v Londýně, ale ani v Dillí… Sejdou se na místě, které kdysi Rusové prodali Američanům, aby ho nezabrali Britové… Sejdou se tam, kde je to jen ruské a americké, nikoho jiného.

Když se scházejí hlavy státu, je to většinou až ve chvíli, kdy už je dohoda dávno upečená, domluvená, schválená a zaručená. Prezidenti už to jen slavnostně podepíšou, pochválí se navzájem za vstřícnost, oznámí novou éru vzájemných vztahů a vyhlásí věčný mír až do příští války… Bude to tak i tentokrát? Dohoda o Arktidě, mírová smlouva mezi Arménií a Azerbajdžánem, Zangezurský koridor pod správou USA s názvem, Trumpův most… kapitulační dohoda s EU o clech a investicích ve Spojených státech… do toho ukrajinská Tymošenková hřímá, že Západ Ukrajinu zradil…

Raději ani nebudu vzpomínat na nedávné „spontánní protesty“ proti Zelenskému, ke kterým se vlastně připojil i náš Lipánek… Ale je to další signál, kdo je na Ukrajině (i v Černínském paláci) skutečně pánem.

A když už se schází Trump s Putinem, udělal jsem si také jednu schůzku… v pátek se sešel Vidlák s Lubomírem Zaorálkem. Jednak proto, že on byl prakticky u všeho toho, o čem tady mudrujeme a jednak proto, aby se na vlastní oči přesvědčil, že rohy a čertovo kopyto mi přimalovávají především média a ve skutečnosti jsem docela milý chlapík… Strávili jsme spolu velmi příjemný večer nad portským…

Oba dva jsme s uspokojením zjistili, že Ukrajinu i současnou českou politiku vnímáme prakticky stejně… Lišíme se vlastně jen v tom, že on pamatuje ještě lepší časy hentoho našeho Západu. On byl u toho, kdy Západ ještě byl hegemonem a jeho moc byla nezpochybnitelná… a díval se, jak to krok za krokem jde celé do háje.

Bylo hodně zajímavé si vyslechnout jeho hodnocení celé věci, především pro jeho perspektivu, protože on to celé rozebíral z pohledu osobních setkání s konkrétními odpovědnými osobami a toho, jak vlastně vznikaly všechny ty dohody a nedohody a jak u toho byli stále nekompetentnější lidé, kteří měli stále fantasmagoričtější představy o výsledku. Ač mluvili o míru, liberální demokraté tuto válku chtěli a moc ji chtěli. Chtěli ji proto, aby vítězstvím nad Ruskem mohli legitimizovat sami sebe, protože všechno ostatní podělali. Nepovedl se jim přechod na zelenou energii, nepovedla se jim evropská integrace, nepovedla se jim společná evropská měna, nevytvořili nového multikulturního člověka a migraci také nezvládli… Sice neustále mluví o hodnotách, ale hodnoty fabriku nepostaví.

Nakonec nezvládli ani tu válku… nepřešli na válečné hospodářství, nedokázali se vzdát své grýndýlové mantry, nedokázali najít jiné zdroje levných energií a teď už jen nejspíš přijde náraz do zdi reality.

Mimochodem, pochvaloval si, jak Sociální demokracii opouštějí blbci a naopak se do ní vracejí normální lidi, kteří najednou zase mají koho volit. Libtardi odcházejí, levičáci se vracejí. Ani jednoho odešlého není třeba litovat… Dokonce teď vyšel nějaký průzkum, že Janě Maláčové roste obliba mezi lidmi… a klesá obliba mezi liberáními novináři…

Zkrátka a dobře, svět se z progresívního šílenství začíná vracet do normálu. Začínáme se vracet k reálpolitice. Bude to vypadat jinak než v devadesátkách, protože tehdejší svět už není. Česká nás vystřízlivění a bohužel to nepůjde bez ošklivé kocoviny. Ale zdá se, že to přijde ještě do voleb. Až budeme za pětapadesát dní u volebních uren říkat STAČILO!, bude to mít slušnou sílu.

*

Daniel Sterzik – Vidlák, Litterate