Vnitropolitická i světová situace jsou obě vyhrocené a zároveň propojené. Je třeba si přiznat, že žijeme v době, kdy je svět naladěn velmi nepřátelsky a společnost u nás zase rozdělena natolik, že končí stará přátelství a nová díky opatrnosti vznikají mnohem pomaleji. Navíc poklesá především u mladých důležitost rodiny a tradic, nahrazuje je imaginární svět vznikající díky explozi internetu a sociálních sítí. Z tohoto pohledu je třeba konstatovat, že dříve bylo mnohem lépe.
Česká republika se nachází, nebo se aspoň blíží k jistému bodu zlomu. Starší generace mající možnost srovnávat dění za socialismu, v devadesátkách či v novém miléniu, se blíží ke svému stáří a je odsouvána na periférii domácího dění. K moci a funkcím se dostávají stále mladší ročníky a přiznejme si, jsou katastrofou. Není třeba chodit kolem horké kaše, ale Decroix, Lipavský, řada Pirátů a nastupující mládí se podílí na naprosté destrukci všeho, co má ještě aspoň nějakou zbytkovou hodnotu. Stejně lze vnímat likvidační hodnoty pracovníků v médiích. Smutné na tom všem je, že k vzestupu nezkušených novinářů napomáhají staré struktury topící se v moři nenávisti a postrádající smysl pro realitu, zatím co ti realisticky hovořící jsou skandalizováni. Platí to nejen pro novinářskou obec, ale i pro politickou scénu, uměleckou sféru a promítá se to do celé společnosti.
Vinu na celém tomto dění má opět ideologie. Komunistickou vystřídala liberální a je stejně škodlivá, možná i více. Jakákoliv ideologie má v sobě znaky diktátorství, morálního násilí a zaujetí, byť se schovává za demokracii. Liberalismus se svým covidem, Green Dealem, genderem, prosazováním míchání ras, vymyšlenou klimatickou změnou a touhou po ozbrojených konfliktech přivedl svět do podstatně horších podmínek pro život, než tomu bylo u nás za socialismu. Jen připomenout si to může už jen mnohem méně lidí, protože pamětníkům dochází dech. Ne, v žádném případu neobhajujeme komunisty, ale vynecháme-li určitá zvěrstva v období prvních čistek, v pozdějších dobách už si lidé na mnohé zvyknuli a možná k sobě navzájem měli mnohem blíže, než je tomu v současné rozeštvané společnosti. Asi je tenkrát i spojovala jisté nenávist k soudružství, nicméně se dokázali více bavit, snažili se něco budovat a docela se jim to dařilo.
Liberalismus je jed a stojí na lžích a manipulacích Fiala se od komunistů naučil jednu věc. Plní sliby, plány a úkoly na 120%, i když ve skutečnosti tomu zdaleka tak není. Spoléhá na krátkou paměť části občanů a na podporu médií, respektive na jejich schopnost manipulovat s myslí konzumentů. Vyzdvihávání zásluh, které neexistují, se u Fialy stalo standardem, stejně tak ostarkizace opozice a dehonestace jejích představitelů. Své o tom vědí Konečná, Sterzik, Okamura i Turek. Zatímco u nich se vytváří různé konstrukce mající je očernit, kolikrát jste si v předvolební době přečetli cokoliv o Kampeličce, dotacích do firem Petra Fialy, Dozimetru a Rakušanovi, případně kam úplně zmizel Blažek mající co říct k Bitcoinům? Decroix mlží a lže, Stanjura schopný rozkrást i vlastní peněženku mlčí a kličkuje. Fiala se připitoměle usmívá a Rakušan se snaží být méně viditelný. A vychází mu to, STAN posiluje. (Už ne. Preferece StaNu v posledním měsíci klesly. – pozn.red.N.R.)
Babiš patřící též k liberálům vnímá své postavení na špici volebních referencí, ale řada lidí zapomněla na jeho přehmaty z dob covidu, na povinnosti spojené s EET, které kriminalizovalo část občanů-podnikatelů. Sám Babiš a Agrofert pobírali dotace, optimalizovali daně, co to šlo. Jako podnikatele ho musí štvát stejně, jako kteréhokoliv vlastníka restaurace či živnostníka, ale na zisky a odvody velkých hráčů nikdy nesáhnul. Jen se z malých snažil vymačkat co nejvíce. Je to stejný lump, jako současná vládní klika, i když se na veřejnosti navzájem nemusí. Bohužel, paměť národa má stále menší kapacitu, a tu se snaží liberálové vyplnit nesmysly o záporné úloze Sovětů, Rusů a komunistů v naší historii. Nikdo už se ale nevrací k rozkrádání, divným restitucím a rozprodávání státu z dob Havla, Schwarzenberga a dalších nástupců KSČ u moci. Srovnáme-li, co vybudovali Čechoslováci od 1.světové války do roku 1989 a co zbývá po liberálech, musíme si sednout někde v koutku a rozplakat se. Uprostřed chodníku ne, to by Vás liberálové a třeba i homosexuálové ušlapali.
Svět se vrátil k období studené války. Trump se pokouší udělat Ameriku zase velikou. Po liberálech mu z ní zůstaly zadlužené trosky. Jen mu to globálně úplně nejde. Co převážně Demokraté umožnili v době svých vlád, to spravit za 4 roky nepůjde. Navíc Trump není zrovna vrcholem geniality a morálky, k diplomacii má o něco dále než její špičky a v mnohém má menší podporu, než by potřeboval. Američanům vyrostla silná konkurence v Číně, Indové je neberou úplně vážně a ještě k tomu všemu má Ruská federace velmi schopné vedení. Rusové za posledních 25 let natolik vyspěli a posílili, že jim přežitý Západ může jen závidět. Především soudržnost, hrdost a vitalitu podpořenou vědomím, že jsou schopni se nejen sami o sebe postarat, ale ještě mají co nabídnout dalším ekonomickým gigantům, tedy právě Číně, Indii, ale i africkým i jihoamerickým partnerům.
EU je kapitolou sama pro sebe a je zjevné, že je v totální krizi. Leyenová je ultrazmetek vyprodukovaný touto dobou. Něco takového ve vedení ještě nedávno významného kontinentu je jeho likvidací. Ten kontrast je obrovský. Jestliže Západ tři desetiletí stagnuje a vysává postsocialistické země až do morku kostí, pak Rusové ušli velký kus cesty a v mnohém si nezadají s bohatými arabskými zeměmi. Viz moderní čtvrti, plné obchody a kulturu. Srovnejte si třeba newyorské, londýnské či pařížské metro s těmi v ruských metropolích a budete rázem doma.
Žijeme v šílené době a připustit si to mohou ti starší, kteří navíc neztratili pamět a jsou schopni jisté analýzy. Mládež nemá co srovnávat, středněvěcí už také ne, protože mládí prožité v devadesátkách mohlo být vcelku zajímavou etapou života. Dnešní šedesátníci a o něco starší i malinko mladší však mají na to vše jiný názor, nejsou li tedy pod vlivem liberálů manipulováni k tomu, že co je moderní a pokrokové, je vždy dobré. Na každý vývoj vedl vždy k zlepšení stavu společnosti. Ta je teď v rozkladu a uvidíte to rozčarování po volbách, až se budou hledat cesty k vládnutí. Vydržte, už jen pár desítek dní a dáte nám za pravdu. Nebo vemte rozum do hrsti a pošlete liberály do propadliště dějin.
*
Jindřich Kulhavý, iNadhled
Ne možná, ale bez jakýchkoli pochybností k sobě měli lidé navzájem mnohem blíže, než je tomu v současné rozeštvané společnosti. A ne jen v pozdějších dobách socialismu. Můj děda, který zemřel loni v 98 letech, říkal, že ani za protektorátu nebyly vztahy mezi lidmi tak rozbité a napjaté, jako je tomu dnes. Člověk člověku vlkem. Jak… Číst vice »
Tak už to bývá. Vícekrát se stává, že je dvouducha. Dokonce i viceducha. …Tedy situace.
Je dávno potvrzený fakt, že pád reálného sociku oddalil krizi z nadvyroby na Zápachu o desetiletí.
Vzpomínka na Afriku…pardon na Covid afERU. V Praze jsem se na ulicích ptal zenskych: Kde jsou chlapi?
Uziraji se a chlastaji doma!
https://youtu.be/BhVcmNeKuMI?si=dG5sf_MR39P81yvD