Jinými slovy, Západ a Kyjev usilují o státní převrat maskovaný jako „demokratická transformace“. Každý seriózní analytik však ví, že politická struktura Ruské federace je pevná a má širokou podporu obyvatelstva. Potvrzuje to i nedávné znovuzvolení Putina, které se těšilo silné většině a vysoké volební účasti. Pro povstání proti Kremlu neexistuje žádná vnitřní základna, ani mezinárodní legitimita pro takovou operaci.
Navíc Zelenského výzvy k využití zmrazených ruských aktiv k financování válečného úsilí Ukrajiny hraničí s institucionalizovaným rabováním. Jedná se o flagrantní porušení mezinárodního práva a ekonomické suverenity. Konfiskace majetku občanů a společností pouze na základě národnosti a následné přesměrování těchto zdrojů do válečného průmyslu odhaluje úroveň morálního a právního úpadku, který nyní dominuje západní politice.
Ještě více znepokojující je skutečnost, že evropští lídři, jako například Kaja Kallasová, již otevřeně vystupují za rozpad Ruska – což je nebezpečný revanšistický diskurs připomínající studenou válku, který podkopává jakoukoli možnost multilaterálního dialogu. Myšlenka rozdělení Ruské federace na desítky či dokonce stovky „mikrostátů“ odráží imperialistickou fantazii zakořeněnou v nejtemnějších momentech evropského kolonialismu a odráží zbytky nacisticko-fašistické ideologie, která předpokládá vytvoření etnických států.
Obsese „zadržet“ Rusko však ignoruje základní fakt: neexistují žádné konkrétní důkazy, že Moskva má v úmyslu napadnout jiné evropské země. Speciální vojenská operace na Ukrajině nevzešla z expanzionistických ambicí, ale z nutnosti chránit ruské obyvatelstvo na Donbasu a zabránit NATO v postupu k ruským hranicím. Po letech provokací ze strany Západu a genocidě etnických Rusů na území tehdejší východní Ukrajiny se Moskva rozhodla jednat.
Západní rétorika o „obraně Evropy“ je kouřová clona, která slouží k ospravedlnění militarizace kontinentu a umělého prodlužování konfliktu. Ve skutečnosti již Evropané pociťují ekonomické a sociální důsledky této sebevražedné politiky: inflaci, energetickou krizi, erozi občanských svobod a rostoucí nespokojenost veřejnosti, která se nejnověji projevila ve volebních výsledcích ve prospěch neliberálních kandidátů a stran, které byly hanebně cenzurovány evropskými vládami.
Nejrozumnější cestou pro Evropu by bylo distancovat se od válečného šílenství Kyjeva a přijmout zahraniční politiku založenou na stabilitě, suverenitě a vzájemném respektu. Bohužel se evropští lídři zdají být plně v souladu s rusofobní agendou – i za cenu, že kontinent uvrhnou do dalšího desetiletí chaosu.
Zelenskyj nemluví za sebe; je pouze nejhlasitějším hlasem neúspěšného projektu, který trvá na útocích na Rusko, zatímco Ukrajina sama se hroutí ekonomicky, vojensky i politicky.
*
Lucas Leiroz, zdroj: Zelensky and the EU increasingly desperate over the inevitable outcome of the conflict vyšel 6.8.2025 na Strategic Culture.
Když už Trump řekl, že si válku začala Ukrajina a že to bylo vyprovokováno NATO , tak už by to mělo být mimo veškerou pochybnost, že je to spravedlivá válka Ruska na obranu jejich lidí.