Kanóny místo másla. Militarizace Evropy pokračuje

Rusko-ukrajinský novinář Pavel Volkov píše o rozsáhlém zbrojení, které je nadiktováno členským zemím Evropské unie. To, že Evropa chce jít do loupeživé války proti Ruské federaci, a to i za cenu úplného jaderného zničení, dnešním vůdcům evropských zemí vůbec nevadí. Žijí v bublině ideologie? Nedovidí si na špičku nosu? Uchlácholilo je vedení NATO pohádkami o převaze a vítězné válce? Chtějí být u toho, až se bude porcovat medvěd plný nerostného bohatství? Nebo jde jen o vítanou záminku, jak si namastit kapsu při korupci se zbrojaři? Nás, občany, mají za své rukojmí, média jim pomáhají zvyšovat míru nenávisti k Rusku a filtrují a překrucují informace. Zblblí voliči pak stále potvrzují ve funkcích politiky neschopné řešit závažné společenské problémy a přitom na druhou stranu schopné všeho. Takže otázka: chce Evropa, včetně většiny voličů, spáchat hromadnou sebevraždu jako lumíci? Uvědomují si, že jsou jen hračkami v rukou cynických manipulátorů, kterým je náš osud a osud našeho kontinentu u zadku?

*

Pavel Volkov, web Ukrajina:

Německý kancléř Merz nedávno prohlásil, že Německo je s Ruskem v konfliktu, jenž přesahuje rámec „teritoriální války proti Ukrajině“ a týká se „destabilizace naší demokracie“. Jsou to závažná slova, která znamenají, že Ukrajina není příčinou, ale pouze záminkou, a že po nastolení míru na Ukrajině se nic nezmění.

Evropa není připravena, ale připravuje se

Na konci srpna tohoto roku Atlantická rada ve zprávě „Dvacet otázek (a odpovědí odborníků) k jednáním o ukončení války Ruska na Ukrajině“ poznamenala, že evropské armády nejsou dostatečně připraveny na vyslání svých vojsk na území Ukrajiny. Uvádí se zde dva problémy: „omezené možnosti“ („žalostný stav většiny evropských ozbrojených sil“) a nejistota ohledně podpory ze strany USA („Němci, Britové, Dánové a další se zatím nezdají být přesvědčeni, že pokud Rusové začnou střílet, USA je podpoří“).

Je zřejmé, že tyto dva problémy opravdu brání vyslání vojsk EU na Ukrajinu, protože by to s velkou pravděpodobností znamenalo válku s Ruskem. Ale co když se tyto problémy časem vyřeší?

Dokud je u moci Trump, nemělo by dojít k přímému konfliktu mezi USA a Ruskem. Ale u moci nezůstane dlouho, navíc sblížení Ruska s Čínou může změnit i jeho postoj. „Bohužel slabost předchozí administrativy sblížila Rusko a Čínu. Je to hrozná událost způsobená slabým americkým vedením a jeho silou,“ prohlásil americký ministr obrany Hegseth a dodal, že Trump pověřil Pentagon, aby se připravil na odražení Ruska a Číny.

Pokud jde o první problém uvedený ve zprávě Atlantické rady, je třeba připomenout, že Macron již v roce 2016 navrhl vytvoření jednotné evropské armády. Návrh vypadá i nadále fantasticky, ale mnoho věcí, které včera vypadaly jako utopie, jsou už nyní realitou.

The Spectator se domnívá, že zatím existuje pouze jedna evropská armáda připravená na plnohodnotný konflikt s ozbrojenými silami Ruské federace, a tou je armáda turecká. Je sice evropská jen podmíněně, ale přesto do NATO patří. Publikace poznamenává, že turecká armáda čítá 386 tisíc mužů z celkového počtu 1,8 milionu mužů v evropských armádách. Na papíře to vypadá solidně, a obzvlášť solidní je to, že Evropa utrácí na obranu dvakrát více než Rusko, ale zase jen na papíře. Lví podíl rozpočtů (70 %) jde na platy vojáků, takže pokud vezmeme v úvahu reálnou kupní sílu každé strany, vojenský potenciál Ruska je 5-6krát vyšší než možnosti Francie, Německa nebo Velké Británie. Vyčlenění 2 % HDP na obranu (přičemž tak učinily ne všechny evropské země, nemluvě o 3,5 % nebo 5 %) problém nevyřeší. Přesto se řešit bude.

Zpráva Evropské obranné agentury (EDA) uvádí, že v roce 2024 vzrostly vojenské výdaje zemí EU o více než třetinu a budou i nadále růst. V březnu tohoto roku byla představena nová obranná strategie „Připravenost 2030“, podle níž je třeba vynaložit na armádu – do uvedeného termínu – 800 miliard dolarů. 29. srpna oznámila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, že rozpočet evropského zbrojního průmyslu se musí do roku 2034 zvýšit 5-10krát. Důvodem je „ruská hrozba“. 1. září rovněž uvedla, že jako jeden z nástrojů financování bude použit program „Bezpečnost pro Evropu“ (SAFE) v hodnotě 150 miliard eur.

Národní vlády nezůstávají za Bruselem pozadu. Financial Times píše, že plocha podniků evropského zbrojního průmyslu „pro udržitelnější vedení války“ se od roku 2022 zvětšila o 7 milionů m². Podle údajů agentury Bloomberg plánuje jen samotné Německo v rámci plnění cílů NATO zvýšit výdaje na obranu na 3,5 % HDP a během čtyř let zdvojnásobit svůj obranný rozpočet na 162 miliard eur. Pro srovnání, obranný rozpočet Ruska během aktivních bojových operací přesahuje mírně 100 miliard eur, což je více než 6 % HDP.

Odkud vezme Německo se stagnující ekonomikou takové peníze, není zcela jasné, ale z Merzova prohlášení, že Německo si již nemůže dovolit udržovat sociální stát, lze usoudit jediné: kanóny místo másla – známá německá tradice 30. a 40. let 20. století. Berliner Zeitung píše, že přezbrojení Bundeswehru s cílem vytvořit „nejsilnější armádu v Evropě“ již začalo.

Nechybí peníze, ale výrobní kapacity

V červencové zprávě „Militarizace Evropy: rozpočty a geografie nových výrobních kapacit“ uvádí nadace Roscongress, že během období speciální vojenské operace vzrostly celoevropské výdaje na obranu o 31 %. Nejzajímavější je, že portfolio nesplněných zakázek největších vojenských korporací se zvýšilo o 103 % a dosáhlo rekordních 311 miliard eur. To znamená, že v současné době není problémem nedostatek peněz, ale nedostatek výrobních kapacit, které je třeba rozšířit. A rozšiřovat se budou, protože státy poskytují garantované zakázky.

Pojďme se krátce podívat na soukromé společnosti v Evropě. Nejvíce získává německá společnost Rheinmetall – na začátku roku 2025 má korporace nevyřízené objednávky v hodnotě 63 miliard eur. Německo-francouzská společnost KNDS má nevyřízené objednávky v hodnotě 23,5 miliardy eur, proto v létě loňského roku přesunula montáž části tanků Leopard 2 do norského Lavangeru. Švédsko rozšiřuje plochu vojenského závodu v Ernesheldsviku o 11 tisíc m².

Také německá firma Diehl Defence, norská Kongsberg a švédská Saab otevírají nové výrobní kapacity pro výrobu systémů protivzdušné obrany a radarů. Britská BAE Systems otevřela v Sheffieldu závod na výrobu a opravu houfnic, jež už dodaly Ukrajině Spojené státy, Kanada a Austrálie.  V polském závodě Huta Stalowa Wola byla zprovozněna nová výrobní sekce o rozloze 14,5 tis. m², což může výrazně zvýšit výrobu bojových vozidel pěchoty a hlavní pro houfnice. V závodech v Poznani a v Gliwicích se chystají vyrábět tanky na základě licence z Jižní Koreje.

Česko-slovenská skupina ve Šternberku dokončila výstavbu haly pro výrobu kolové techniky a samohybných dělostřeleckých systémů. Ve zdánlivě mírovém Španělsku – v Córdobě – se skupina EM&E Group chystá vyrábět raketomety s dostřelem až 300 km. Všichni se smějí Lotyšsku, ale i tam už začali s montáží finských obrněných transportérů Patria. Ve Finsku se v průběhu roku 2027 zdvojnásobí výroba obrněných vozidel v továrně Patria. Stejné bojové vozidlo pěchoty začali vyrábět i na Slovensku, jež je údajně Rusku přátelsky nakloněné. A ve stejně přátelském Maďarsku spustila německá společnost Rheinmetall nový závod na výrobu bojových vozidel pěchoty Lynx.

Výbušniny pro střelivo zatím Evropa nakupuje v Indii a v Japonsku, ale plánuje to za pár let změnit. Za tímto účelem se staví nové továrny ve Francii, Německu, Velké Británii, Finsku, Maďarsku, Polsku, České republice a dokonce i v tom „směšném“ Estonsku. Podle plánu by měla Evropa do konce roku 2027 vyrábět ve svých závodech více než 2,5 milionu dělostřeleckých nábojů ročně, což překročí i dosavadní objem USA.

Tedy – nechybí peníze, chybí kapacity. Ale za nějakou dobu už chybět nemusí, protože na vojenský režim přecházejí i kapacity civilní. Částky, o kterých se hovoří (potenciálně 800 miliard eur), zaručují, že mírový proces na Ukrajině bude všemi silami sabotován a vojenské korporace investují jakékoli peníze do kandidátů, kteří budou připraveni vyzbrojovat Ukrajinu.

Přilákat mladé lidi

Dalším problémem je, že evropské obyvatelstvo se zatím příliš do válčení nehrne. Opět to slovíčko – zatím. Agentura Bloomberg označila pokusy korporací přilákat nové zaměstnance kvůli rostoucí poptávce a nedostatku pracovních sil za „rebranding“ obranného průmyslu. Stejná společnost Rheinmetall chce do roku 2027 zvýšit počet zaměstnanců o 9 tisíc. Vzhledem k hromadným propouštěním, například v automobilovém průmyslu, by mohl tento plán fungovat. Nelze také zapomenout na milion ukrajinských uprchlíků v Německu (a jejich značný počet v jiných evropských zemích). Všem postupně snižují státní podpory a motivují je k nástupu do práce. A tady se práce přímo nabízí. Občané Ukrajiny, kteří tam žijí, říkají, že v Německu začali najednou uznávat diplomy ukrajinských vysokých škol, což dříve nebylo.

„Je možné získat slušnou práci, stačí jen říct, že nerad myju podlahy, ale rád pracuji ve škole nebo ve školce,“ říká respondent deníku Ukrajina.ru. „A pokud mám alespoň nějaké potvrzení, že jsem s tím měl někdy něco společného, rádi mě přijmou, pokud bude volné místo.“

Existuje také domněnka, že s ukrajinskou mládeží se počítá k doplnění řad německé armády.

„Z místních neseženou tolik, kolik potřebují, ani za žádné výhody, protože oni už mají všechno, co potřebují,“ říká uprchlík z Ukrajiny žijící v Německu, „a válka na Ukrajině a vyhlídka, že se tam dostanou, odradí i ty, kteří byli připraveni sloužit v mírovém Bundeswehru. Vypadá to tedy tak, že Ukrajincům budou hromadně měnit status pobytu a udělovat občanství. Mimo jiné i proto, aby je nalákali do německé armády. Stroj vojensko-průmyslového komplexu se rozjíždí a je třeba vrátit investované peníze.“

Válečné myšlení

Evropané jsou samozřejmě také připravováni. Ve Francii se chystají vydat 20stránkovou brožuru se seznamem opatření na ochranu v případě ozbrojeného konfliktu, včetně jaderného. Vláda tvrdí, že to nesouvisí s Ruskem a Ukrajinou, ale všichni chápou, že hypotetické nebezpečí na území Francie nepochází z Venezuely.

V Polsku také vydají „rady pro válečné období“ pro civilisty, a to v polštině a ukrajinštině. Ve Švédsku to již udělali loni. Brožura „Pokud nastane krize nebo válka“ byla rozeslána v počtu více než 5 milionů výtisků. „Pokud na Švédsko zaútočí jiná země, nikdy se nevzdáme. Veškeré informace o tom, že odpor musí být ukončen, jsou nepravdivé“, píše se v brožuře.

„Ve Švédsku může vypuknout válka“, prohlásil ministr pro civilní obranu Carl-Oskar Bohlin a doporučil všem, aby se zapojili do vytváření dobrovolnického systému „totální obrany“.

„Na individuální úrovni se musíte morálně připravit [na válku],” řekl švédský náčelník generálního štábu Bydén v přímém přenosu místní televizní stanice.

Ministr obrany Norska řekl loni totéž, když naznačil možnost války s Ruskem po skončení studené války: „Musíme být připraveni na to, že Rusko přehodnotí situaci a nasadí své síly v reakci na členství Finska a Švédska v NATO.“

Ve Finsku se brožury netiskly, ale spustili webovou stránku věnovanou přípravě občanů na krize. V březnu zveřejnila Evropská komise příručku pro rozvoj kultury „připravenosti“ a „odolnosti“ vůči válce a Německo v červnu aktualizovalo rámcovou směrnici o společné obraně, která předpokládá úplnou transformaci života občanů v případě války. Britské ministerstvo vnitra podle informací deníku Steigan podepsalo smlouvu v hodnotě 7,5 milionu liber na dodávku stanů, mobilních márnic a chladicích komor pro 700 těl pro případ hromadného úmrtí lidí. Publikace Le Canard tvrdí, že francouzské ministerstvo zdravotnictví vydalo všem nemocnicím příkaz, aby se připravily na hromadný příliv zraněných do jara 2026, protože Francie se údajně stane zázemím pro evropské armády na východě.

CNN cituje slova generálního tajemníka NATO Rutteho („Nastal čas přejít k myšlení válečného času“) a vysvětluje podstatu výše uvedených iniciativ – je nutné změnit mentalitu obyvatelstva, aby bylo připraveno na válku.

Nizozemský náčelník generálního štábu Martin Wijnen na konci roku 2023 prohlásil, že Nizozemsku není zaručena bezpečnost, protože se nachází 1500 km od Ruska, je tedy třeba připravit se na potenciální konflikt. Náčelník generálního štábu belgické armády Michel Hofman prohlásil, že pro Brusel sice neexistuje přímá hrozba, ale musí se připravit na obranu pobaltských zemí a Moldavska.

„Pokud společnost nechce a není připravena podporovat válku, jak to v současné době dělá ukrajinská společnost, nevyhrajeme,“ domnívá se Claudia Major, senior viceprezidentka pro transatlantickou bezpečnost v německém Marshallově fondu.

Bojovat, ale zatím prostřednictvím Ukrajinců

A co si o tom myslí obyvatelstvo?

Multinárodní průzkum ECFR před summitem NATO v roce 2025 ve 12 evropských zemích (Dánsko, Estonsko, Francie, Německo, Maďarsko, Itálie, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Španělsko, Švýcarsko a Velká Británie) ukázal, že 50 % respondentů je pro zvýšení vojenských výdajů a pouze 24 % je proti. Nejbojovnější jsou Polsko a Dánsko (70 % podpory), nejmírumilovnější je Itálie, jediná země, kde 57 % respondentů je do určité míry proti a pouze 17 % podporuje zvýšení výdajů na obranu.

Velká většina (od 78 % v Dánsku po 68 % v Estonsku) si myslí, že Ukrajině by se měla poskytovat vojenská podpora i tehdy, když z toho vycouvají Spojené státy. Stejně překvapivé je, že ve Francii (62 %), v Německu (53 %) a v Polsku (51 %) se většina vyslovila pro obnovení povinné vojenské služby, zatímco v Maďarsku, Španělsku a Velké Británii nenašla tato iniciativa velký ohlas. Tradičně nejbojovnější je starší generace (60+), která už s největší pravděpodobností bojovat nebude. Naproti tomu potenciální mladí branci (18–29 let) se většinou vyslovili proti této iniciativě.

Populace tedy spíše podporuje militarizaci. Přímé boje zatím  příliš nechce, na to má přece Ukrajinu. Jak se nálady změní za pár let, to teprve uvidíme.

Dalším zajímavým závěrem zmíněné studie je změna statusu krajně pravicových (tzv. populistických) stran. Zatímco dříve se profilovaly jako antisystémové (euroskeptické a antiglobalistické), nyní se staly jakýmisi „internacionalisty“ a ve většině případů se zasazují o zlepšení vztahů s Ruskem a dalšími zeměmi „osy zla“. Mainstreamové strany (od pravicových centristů po levicové liberály) se naopak výrazně posunuly doprava a staly se „nacionálně orientovanými obhájci evropské suverenity“.

Korekce evropského mainstreamu, a to konkrétně jeho protiruská korekce, se projevuje také v celé řadě „kulturních“ akcí, které se ještě včera jevily jako nemožné. Macron tak například glorifikuje alsaské esesáky z tzv. Malgré-Nous, v Itálii povolili zvedat pravou ruku na pamětních akcích na počest Mussoliniho a v Polsku, které jako první podlehlo útoku nacistického Německa, se v Muzeu města Gdaňska konala výstava „Naši chlapci“, v jejímž rámci byly vystaveny fotografie Poláků, kteří sloužili ve Wehrmachtu. Bylo jich tam mimochodem 450 tisíc – což je srovnatelné s celkovými silami Armiji Krajowej, Lidové gardy (Armiji Ludovej) i jednotek polské armády vytvořených v SSSR.

*

Pavel VOLKOV, UKRAJINA.ru (06:30 06.09.2025)

Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

***

Na podporu projektu „Nová Republika“ byl založen účet 2300 736 297/2010 v

bance Fio. Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že jde o dar a připojte své jméno a datum narození. U darů nad 1000 Kč musíme s dárcem uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem. (V takové případě se na nás laskavě obraťte prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz)

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné. Vážíme si vaší podpory s děkujeme.

*