Extremisté. Z vládních stran toto obvinění, tahle nálepka padá na opoziční uskupení den co den. V každé debatě, v každém druhém postu na sociálních sítích. Platí přece pravidlo, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou.
Podívejme se na ty extrémy.
Nejčastěji je za extremistické označované SPD Tomia Okamury a jeho tři přívažky ve formě Trikolory, Svobodných a PRO.
Co extremistického z jejich úst zní?
Chtějí zastavit unijní Green Deal. Je to jejich velké téma. Je to extremistické téma? Z koalice Spolu, která nynější trochu divokou polohu Green Dealu pomáhala při českém předsednictví prosazovat, se teď, před volbami, také objevují pochybnosti, zda je na místě s takovou vervou ničit průmysl a peněženky lidí. Snad díky populismu samotné koalice Spolu, která se leká vlastního hlasování a začíná si uvědomovat, že tady hlasy neporostou? Green Deal vytvořený bez dopadových studií, nekoncepčně, zato formou výbuchu atomové bomby, která má potenciál zlikvidovat vše v dosahu.
Nechtějí dovolit imigraci z Afriky a Blízkého východu, která vinou migračního paktu a jeho relokačních pravidel České republice hrozí. Je to extremistické? Můžeme poukázat na billboard SPD s „chirurgy z dovozu“, který na podnět politika koalice Spolu řešila policie a nedávno předala státnímu zastupitelství. Jenže jde o úhel pohledu. On se ten západ Evropy skutečně utápí, doslova utápí pod „chirurgy z dovozu“ a tentýž západ se kvůli restriktivní politice vůči vlastním občanům, kteří volají po záchraně vlastní identity, ocitá za hranou garantované svobody. Co z toho je extrém? Řízený pád vlastní společnosti, nebo varování před ním a volání po obraně? Ministr této vlády podpořil migrační pakt, který relokace zavádí. S tichým svolením premiéra. Kde je extrém?
Kritizují příliš otevřenou politiku Ukrajině. Velmi problematické? Jistě, velmi. Ale i tady jdeme pod vedením nynější vlády na hranu únosného. Ministerstvo vnitra zaslalo dopis Evropské komisi, že Česká republika je s uprchlíky na pokraji sil. Logicky, aby nebyla. Před válkou na Ukrajině bylo bydlení velké politické téma, řešil se nedostatek a jeho příliš velká cena. Pak do ČR přibylo přes půl milionu Ukrajinců. Jak tohle zamíchá s cenami a dostupností bydlení? Se zdravotnictvím? Se školstvím? A venkoncem i s bezpečností? Vzniká nějaká strategie pro to, až válka skončí a začnou do ČR chodit váleční veteráni s nalomenou psychikou z války? Je zcela na místě ptát se, pochybovat, mít obavy. A tím hledat řešení. U nynějších vládních stran slyšíme jediné – není problém, vše je krásné, jednorožci povili jednorožčátka a všichni jsou sluníčkově duhoví. Není to naopak až ochromující zavírání očí před problémy?
Chtějí zavést institut referenda. A to tak, aby šlo hlasovat i o setrvání České republiky v NATO a EU. Je to extrém? V čem, proboha? V politice by neměla být dogmata, snad krom desatera přikázání. Zbytek je pohyblivý. Vývoj země je pohyblivý. Změna cesty země má být zcela běžně předmětem diskusí. Protože už ta diskuse dovoluje vést zemi jinak, kriticky, sebevědomě. Dogma našeho členství v NATO a EU vede jen k tomu, že se veřejná debata omezuje na povinný jeden postoj. Tam už jsme byli. A byli jsme tam mnohokrát. Ani jednou to nevedlo k dobrému vývoji. Diskuse i možnost, i pouhá možnost samotného referenda by přinejmenším vedly k daleko většímu sebevědomí české zahraniční politiky. Nynější vláda žije v dogmatu, které ji ovšem dovedlo až k submisivní poslušnosti. Co je extrém? Dogma, které ničí veřejnou diskusi, nebo snaha to dogma zbourat?
A pak tu máme tu toxickou pronárodnost, kdy SPD razí zájmy českých občanů před zájmy Bruselu. Takové to vlastenčení, kterému se dává rovnítko s nacismem. Opravdu z SPD zaznívá, že Čechy jsou nadřazení těm nebo těm? Nebo se za tím skrývá výše uvedené – ochrana před migračním chaosem, ochrana před likvidací průmyslu, ochrana před cizími zájmy? Nezaznamenal jsem ani náznak tvrzení, které by hraničilo s nenávistí. Jen pragmatismus a snahu vyvolat přinejmenším debatu o tom, proč a jak chránit zemi před negativními vlivy. To není národovecké ve svém negativním vyznění, to je prostě… vlastenecké.
U SPD nevidím jediný, jeden jediný důvod pro to, aby se mohla označit za extremistickou. A je proti smyslu demokratického založení naší země, abychom trpěli podobné nálepkování. SPD je zcela běžná politická strana s konzervativním založením, která by se u vlády chovala protekcionalisticky, ale nijak extrémně. Že mají své zvláštnosti? Že vznikli jako podnikatelský projekt? Je otázkou, kolik lidí ve Sněmovně je tam kvůli práci pro zemi, a kolik pro tučnou výplatu a mocenský vliv. Jedno druhé nevylučuje.
*
Štěpán Cháb, Pokec24
