Kdo je Ahmad Šara? Zakladatel Al-Nusry, která vznikla jako odnož Al-Kaídy. V Al-Nusře, kterou Šara vedl, se její členové zabývali nikoliv pletením rukavic a pomocí stařenkám s taškami, ale vyvražďováním, masakry, znásilňováním, mučením, popravám. Jejich oběťmi byli Alavité, šíité, Drúzové, křesťané. Menšiny v Sýrii, které se nehodily do plánů Ahmada Šary.
Po loňském převzetí moci v Sýrii se Šara stal prezidentem dobyvatelem, nikoliv zvoleným zástupcem lidu, který by s velkou slávou Šaru zvolil při svobodných volbách. Prezident dobyvatel. Dosazený… no, sám sebou.
Letos v březnu, už v pozici prezidenta, v Sýrii ozbrojené složky vyvraždily na 1500 lidí, civilistů, Alavitů. Mužů i žen, starších osob i dětí. Vedle bezhlavého vražedného násilí došlo i k vypalování domů, plenění, mučení, znásilňování, zneuctění těl obětí. Přičemž útoky nebyly nějaké nahodilé výbuchy násilí, byly koordinované. Zahrnovaly prorežimní milice spadající pod rozkazy Ahmada Šary, součástí byli i Šarovi bývalí spolubojovníci z jeho velmi bohaté teroristické minulosti. Sám Šara po světové kritice přislíbil, že násilí nechá vyšetřit a nedopustí další. Ovšem nadále dochází k represím v podobě zatýkání, masových poprav, přepadů domů, organizovaného násilí.
Měla by platit zásada, že český prezident si prostě ruku s velmi problematickou personou typu Šara ruku nepodá?
Teď je otázkou, jestli taková zásadovost má v politice místo. Ahmad Šara byl terorista se vším, co k tomu patří. S bezuzdným násilím, vraždami, popravami a náboženským fanatismem. Stejná praxe je prováděná v Sýrii i poté, co byl dosazen do čela země. S jeho souhlasem? Nikdy to nepřizná. Přesto s jeho souhlasem? Kdo si myslí, že Šara se s příchodem do prezidentského paláce stal zastáncem lidských práv, nechť se hlásí o slovo na bráně Bohnic (nebo dalších pošetiloven v celé republice).
Je potřeba se se Šarou bavit na mezinárodní úrovni?
Ale jistě, určitě, ač dosazená a nezvolená, je to hlava státu, která zemi řídí.
Má mu třást rukou a vést hovory Petr Pavel?
Proč? Jakou on má moc? K čemu? Pohne něčím? Napraví Šaru?
S režimem v Sýrii mají jednat regionální mocnosti a tlačit na to, aby se situace v zemi uklidnila a nedocházelo k bezuzdnému násilí. Ty mají na Šaru vliv, mají vliv na tamní ekonomiku. Se Šarou se mají bavit vládci velmocí, protože jej můžou do rozumné polohy politiky vůči občanům všech menšin tlačit ekonomicky. Má se s Šarou jednat v bezzubé OSN, kde také může vzniknout tlak na stabilitu a klid zbraní.
Jak a kde v tom figuruje Pavel? Apeloval na Šaru? K čemu to bylo? Má na něj nějaké páky? Kde by je vzal? Jaký jiný důsledek to může mít, než ten, že Šara si v Sýrii vyvěsí fotku s naším paňácou a při sledování dalších vražd Alavitů nebo Drúzů nebo křesťanů bude s nonšalancí diktátora poukazovat na to, že on se setkává s evropskými politiky, oni jej uznávají za partnera, za sobě rovného.
Kdo rozumný a s evropskou kulturou vetknutou do ledví by podal ruku člověku s takovou minulostí i přítomností? Vždyť ruce Ahmada Šary jsou doposud od krve. Od velmi čerstvé krve. Ale možná si to Šara, stejně jako Pavel, někdy v daleké budoucnosti také odpracuje. S prací sice ještě nezačal, ale někdy začne, určitě. A než se do té práce pustí, budeme mu k tomu pronásledování a vraždění Syřanů prostřednictvím Petra Pavla držet palce.
*
Štěpán Cháb, ZDROJ
Bůh je mi svědkem, že v kontextu celkem slušné znalosti historie lidstva nemám tendenci politiky a politiku měřit morálními kategoriemi. Naopak, mám nepřekonatelnou nedůvěru k politikům, kteří mají morálky plná ústa. Z tohoto hlediska mě především zajímá, jaké zásadní a zemi prospěšné důvody měl český prezident k setkání s tímto nenávistným hrdlořezem. Ohlušující ticho sdělovacích prostředků (… Číst vice »
😀😄😁😆🤣😄😂😉
Náš dosazený prezident Petr Pavel ví přece nejlíp, kterému prezidentovi ruku podat a kterému nepodat. Např. Trumpovi ne, je odpudivý, ale Šara, ten je zjevně přitažlivý.
Souhlasím. Poctivě to Pávek odpracoval. V zahraničí s tím kolaborantem byli velmi spokojeni.