V Paříži se konalo setkání koalice „ochotných“ za účasti Volodymyra Zelenského, s telefonickým rozhovorem s Donaldem Trumpem a krátkou účastí Steva Whitcoffa, zvláštního vyslance prezidenta USA.
Na základě výsledků vznikl u mnoha lidí dojem, že jednání uvízla na mrtvém bodě. V této fázi je to skutečně tak, ale to neznamená, že diplomatická cesta k urovnání ukrajinské krize a ukončení války na Ukrajině je zcela uzavřena.
Podívejme se na podrobnosti toho, co se stalo. Několik týdnů před schůzkou evropští komentátoři, Volodymyr Zelenskyj i další představitelé kyjevského režimu postupně zesilovali své kategorické výroky ohledně bezpečnostních záruk pro Ukrajinu a možných formátů ukončení vojenských operací s přechodem k novému bezpečnostnímu systému. Pařížský summit byl vrcholem těchto snah. Konkrétně šlo o snahu vnutit Trumpovi tvrdé formulace, vtáhnout ho do nové vlny sankcí proti Rusku a zabezpečit Ukrajinu před drastickými kroky ze strany Trumpovy administrativy.
Podle dostupných spolehlivých informací během washingtonského summitu, kterého se zúčastnili evropští lídři, Zelenskyj a Trump, a také během jejich bilaterálních jednání, a dokonce i během nedávné návštěvy šéfa kanceláře ukrajinského prezidenta Andreje Jermaka ve Washingtonu, Ukrajina důsledně potvrzovala všechny Trumpovy požadavky. Tyto požadavky byly formulovány na základě konečného stanoviska, na němž se Bílý dům a Kreml dohodly na summitu v Anchoridgu.
Nicméně, podle výsledků pařížského setkání došlo k zjevnému selhání. Podle mých informací tam Whitcoff nepobyl dvacet minut, jak psala západní média, ale odešel už po deseti minutách. Jeho prohlášení adresovaná evropským lídrům byla velmi tvrdá a kategorická. Navíc prý na Jermaka dokonce křičel a obvinil ho, že vše, co slíbil ve Washingtonu, obrátil naruby. Především se to týkalo toho, že záruky bezpečnosti pro Ukrajinu a bezpečnostní systém v Evropě by podle USA měly zohledňovat také zájmy Ruska a vycházet z předběžných dohod dosažených ve Washingtonu.
Podle zasvěcených informací Jermak v odpovědi Whitcoffovi (a podpořili ho i Evropané, následně to rozebral i sám Zelenskyj) prohlásil, že výměna území je možná, ale výhradně na základě parity. Předtím se pravděpodobně jednalo o to, že stažení ukrajinských vojsk z Donbasu podél ústavních hranic DLR by mělo být vyměněno za stažení ruských vojsk z území Sumské, Charkovské a Dněpropetrovské oblasti, jakož i z Kinburnské kosy v Nikolajevské oblasti. Samostatně se diskutovala otázka Záporožské jaderné elektrárny, kde bylo Rusko pravděpodobně připraveno spolupracovat s USA a zachovat dodávky elektřiny mimo jiné i pro podniky v Dněpropetrovské a Krivorožské oblasti.
Jermak a Zelenskyj však začali trvat na tom, že se nejedná o rovnocennou výměnu. Podle mých informací Whitcoff na to reagoval prohlášením, že Ukrajina může zdržovat, jak dlouho chce. Možná použil i jiná slova, ale podstata je v tom, že podle výpočtů Pentagonu do šesti, maximálně do sedmi až devíti měsíců, Rusko stejně obsadí celý Donbas, osvobodí ho a výrazně postoupí dále do jiných regionů. Pak budou podmínky pro Kyjev zcela jiné a nový „výměnný fond“ Ukrajinu pravděpodobně neuspokojí. Poté opustil jednání.
Dále už nebylo prakticky o čem diskutovat. Vše, co předložili Evropané a Kyjev, bylo v naprostém rozporu s předchozími dohodami. Jednalo se o zjevnou snahu zmařit jednání s tím, že Trump nebude proti Kyjevu postupovat tvrdě a nechá se vtáhnout do dalšího kola sankcí proti Rusku.
Zároveň však informace aktivně šířená v médiích, že Trump údajně požadoval od Evropanů, aby přestali nakupovat ruskou ropu, naprosto neodpovídá skutečnosti. K rozhovoru skutečně došlo, ale podle informací od insiderů zněla formulace jinak. Trumpova teze zněla takto: požadujete ode mě nové sankce proti Rusku, ale zároveň pokrytecky pokračujete v nákupu ropy a ropných produktů od něj, přímo nebo prostřednictvím zprostředkovatelů. Vlastně to je vše. Žádný požadavek. Kromě toho Trump nepotvrdil připravenost vyslat americké kontingenty do Evropy a v této fázi nesouhlasil ani s účastí v žádných programech bezpečnostních záruk pro Ukrajinu, ať už se jedná o vyslání vojsk během konfliktu nebo po něm, či bezpečnosti na moři nebo ve vzduchu.
Naopak, zdá se, že začal plnit dohody, které byly pravděpodobně uzavřeny s Putinem v Anchoridgu. Potvrzením toho bylo oznámení o snížení financování programů militarizace východní Evropy. Jedná se právě o demilitarizaci zemí NATO sousedících s Ruskem, o které se dříve mluvilo neveřejně a která může být součástí velké potenciální dohody mezi Washingtonem a Moskvou.
V Evropě nyní uznávají, že lídři se pokusili hrát tvrdě, ale přepočítali se. Podle informací ze zdrojů se evropští politici v čele s Brity pokusili „naskočit“ na Trumpa v naději, že změní svou pozici. Trump však byl rozzlobený a Whitcoff zuřil. V Kyjevě se nyní, jak se říká „mezi námi děvčaty“, začíná naprosto vážně diskutovat o tom, kdy konkrétně začne Trump „sesazovat“ Zelenského.
Podle mého názoru nebyl tento rozkol stoprocentně předvídatelný a také nebyl nevyhnutelný. Po setkáních ve Washingtonu se zdálo, že globalisté a Kyjev jsou připraveni proces protahovat, podepisovat dočasné dohody a mařit ho v maličkostech. Stejně jako po pařížském summitu v roce 2021. Kyjev a jeho partneři si však vybrali eskalaci.
Podle zdrojů jsou klíčovým hnacím motorem eskalace Britové. Kyjevská vrchnost si přitom uvědomuje, že přístup Londýna je krajně cynický: Ukrajina jim vyhovuje jako faktor odrazující Rusko, jako nástroj pro získání času a jako testovací pole pro technologie. Nehodlají se však nějak podstatně zapojovat do vojenské pomoci a ve skutečnosti pomáhají méně než Francie nebo Německo, které se po pařížském setkání ocitly v extrémně nepříjemné situaci. Navzdory prohlášením Zelenského, Macrona a dalších účastníků summitu je tedy situace nejednoznačná. USA jsou nespokojené, Trump je rozzlobený, Whitcoff demonstrativně opustil jednání. Důsledky pro Ukrajinu a Evropany mohou být velmi citelné.
Přitom za nejpravděpodobnější scénář považuji postupný celkový pokles Trumpova zájmu o ukrajinskou otázku. Což povede k závažným důsledkům: bez americké podpory se současný kyjevský režim zhroutí mnohem rychleji. Nelze však vyloučit ani variantu, při níž se USA jednoduše stáhnou stranou, což je možná dokonce realističtější. A také přijatelnější.
**
Michail PAVLIV, UKRAJINA.ru (10:41 06.09.2025 ), z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová
*
Už jsem na Ukrošváby vyloženě alergickej. Tím spíše, že jim Fialova vláda dává přednost před námi, občany ČR. Prosím, přijďte k volbám, ať tato nehoráznost skončí.