Arogance a ignorace liberálů

Tahanice kolem sestavování nové vlády už jsou únavné. Filip Turek se stal vyhlédnutou kořistí liberálních médií a politici z bývalé vládní koalice se k lovu nejen přidali, spíše vnímáme tak, že ho i iniciovali. Podobně lze nahlížet i na štvavou kampaň proti potencionálnímu ministrovi životního prostředí Macinkovi, do které se zapojili i ideologicky zmanipulovaní vědci, studenti a samozřejmě novináři.

K Turkovi už se vyjádřil kde kdo a práce nad jeho odstraněním z politiky přináší výsledky. Probouzení davové nesnášenlivosti je pro naše média posláním. Obrátí-li pozornost na kohokoliv z občanů, a je jedno, na jaké úrovni či postu se nachází, má to dotyčný v podstatě spočítané. Ubránit se mohou jen ti nejsilnější, i když s obtížemi. Své o tom ví Andrej Babiš, kdysi padli Nečas s Nagyovou, ale i plno dalších. Filip Turek tak schytává rány ze všech stran a nešetří ho nikdo s výjimkou voličů Motoristů. Ovšem i u nich se najdou tací, kterým dochází trpělivost. Nikoliv s Turkem ale spíše s celou hysterií. Je s podivem, že mu nepomohla ani jeho slova o potřebě zůstat v EU i NATO či o údajné ruské agresi vůči Ukrajině. Přestože tím ztratil řadu potencionálních příznivců, samotného ho nijak neochránila. Přeci jenom boj proti Green Dealu z něj dělá antisystémovou a nežádoucí osobu.

Ještě k jeho údajnému náckovství a rasismu. Jak něco takového mohou říkat ti, kteří adorují Banderu, podporují Azov v řadách ukrajinské armády, likvidují památníky Rudoarmějců osvobozujících kdysi Evropu od německých fašistů a nacistů? Kde berou drzost ti, kterým nevadí vytetované nacistické symboly na tělech ukrajinských vojáků i občanů dokonce u nás žijících? A jakým právem ho zmiňují likvidátoři názvů ulic pojmenovaných po hrdinech z řad vítězů nad hitlerovským Německem? Jistě, Turek se mohl v mládí chovat jako namistrovaný fracek, ale také nemusel. Důkazy jsou už od počátku sporné a nedůvěryhodné. Petr Pavel byl prokazatelně členem KSČ, sloužil socialistické vlasti v armádě v elitním oddílu a rozvědčíci nebyli vybíráni zrovna mezi protisocialistickými rebely. Ale dehonestován je Turek, zatímco z převlékače kabátů dělají média morální ikonu.

Na růžích ustláno nemá ani další Motorista Macinka. Prý v žádném případu nemůže být ministrem životního prostředí. A nepřítel motoristů, odmítač automobilů Hřib od Pirátů může řídit odbor dopravy v pražské metropoli? Není to stejný paradox? Nebo spíše ještě větší. I kdyby si Macinka otevřel kancelář na vrcholu některé z proslulých skládek, pořád by tam vypadal přirozeněji než Hřib vytvářející z velkoměsta totálně neprůjezdnou oblast. To, co se nyní děje v pražských ulicích, je doslova systematickou destrukcí dopravy, a voliči Pirátů, jsou-li skutečně nějací, patří do Bohnic. Nejen kvůli postu předsedy na pražském magistrátu, ale i pohledu do pirátských řad a na jejich hlavní tváře. Zelený komunismus je u mladých doslova strašidelným.

Končící vláda se nevzdává představy o svém zůstání ve Strakovce. S podporou hradních exotů Pavla a Koláře spolupracují na vytváření komplikací při sestavování nové vlády. Ataky vůči motoristům a SPD pokračují, zároveň se stále mlčí o Dozimetru, bitcoiny už se neřeší vůbec, IKEM média nezajímá, Kampelička je zapomenuta a největším průšvihem je naprostá neochota předat Babišovi návrh Zákona o národním rozpočtu na rok 2026. Důvodů může být více. Prvním je možná jistota toho, že vládnout bude nakonec dosavadní vládní skvadra, druhým obava z toho, že by se prokázaly totální amatérismus v oblasti makroekonomiky či záměrné zakrývání rozkrádání státních financí. Ta arogance Fialy & spol. je natolik do očí bijící, že je s podivem zaměření se investigativních „novinářů“ na Turka. Přitom skutečně výživná témata lze nalézt právě u končících politiků.

Jak dlouho tady budou určovat směr liberální živly různých generací? Uvědomujete si vůbec tu obrovskou sílu spojující liberální eurohujerské extrémisty s těmi zelenými propagátory Green Dealu a společně nenávidějících ruskou odlišnost a hrdost? Nejste-li obdivovatelem těchto lidí a jejich ideologie, jste nepřátelským dezolátem. Volby ukázaly, jak vzácnými jsme my, kteří jsme se vzepřeli. Bohužel nás není dost. Ta situace je prostě tragická a volby asi naprosto zbytečné.

*

Jindřich Kulhavý