Cokoli, co je zneužitelné pro hlásání blízkosti apokalypsy způsobené lidmi produkovaným CO2, se propagandě hodí. Tentokrát se v některých korporátních médiích objevily zprávy o komárech na Islandu, jejichž přítomnost údajně nasvědčuje onomu lidmi způsobenému oteplování.
Jako tradičně jde opět o lež, kterou lze velmi lehce vyvrátit. Pokud tak někde narazíte na alarmistický článek o komárech na Islandu, pak už budete vědět, jaká je pravda…
Několik médií nedávno informovalo o objevu tří komárů na Islandu jako o důkazu, že globální oteplování dorazilo do severního Atlantiku. Podle zprávy přítomnost druhu Culiseta annulata „ukazuje, jak změna klimatu činí Island pohostinnějším pro hmyz.“
Každý klimaalarmistický příběh se řídí stejnou šablonou: malou událostí, nafouknutou do globálního příběhu. Ale bližší pohled na fakta – a výzkum ekologie arktických komárů – naznačuje mnohem jednodušší a méně dramatické vysvětlení.
Identifikovaný hmyz byl Culiseta annulata, druh dlouho žijící v severní Evropě a na Britských ostrovech. Jak vysvětlil samotný Islandský institut přírodních věd, tito komáři mohou žít v chladném počasí a obvykle nacházejí úkryt v hospodářských budovách a sklepech.
To je adaptace, ne příznak změny klimatu.
Institut také poznamenal, že komáři pravděpodobně dorazili nákladní nebo leteckou dopravou, nikoli přirozenou migrací. Island je od ostatních pevnin oddělen stovkami kilometrů otevřeného oceánu a komáři necestují přes Atlantik vlastní silou.
Vysvětlení „dorazili s nákladem“ lze nalézt přímo v článku NPR – řádek, který by normálně ukončil jakékoli spekulace o klimatické příčině.
Pokud by o přítomnosti komárů rozhodovala pouze teplota a zeměpisná šířka, pak by Aljaška, Kanada a Špicberky byly bez hmyzu. Místo toho jsou tyto oblasti známé svými intenzivními letními roji komárů.
Recenzovaná práce v časopise Ecosphere Americké ekologické společnosti (Prostorová heterogenita v hojnosti a plodnosti arktických komárů, Culler et al., 2018) zdokumentovala velké populace arktických komárů, kterým se daří při průměrných letních teplotách pouze 4–10 °C.
Obrázek 1 v této studii ukazuje výskyt komárů, ke kterému dochází při teplotách sotva nad bodem mrazu.
Druhý článek „Prostorové a časové vzorce v množství arktických komárů“ (Coulson et al., 2022) zjistil hustotu přesahující 1 000 jedinců na kilometr čtvereční na Špicberkách, jedné z nejchladnějších obydlených oblastí na Zemi.
Pokud se komárům daří severně od 78. stupně zeměpisné šířky, ojedinělý incident na Islandu nám o „oteplování“ říká jen málo.
Lodní doprava, ne změna klimatu
Dokonce i vědci citovaní v novinových článcích to naznačovali. Australský entomolog Philip Weinstein ve Washington Post poznamenal, že „i pro druh adaptovaný na chlad by drsné podmínky Islandu ztížily jeho přežití a etablování se na místní úrovni.“
Dodal, že je extrémně nepravděpodobné, že by tento druh působil jako přenašeč nemocí. To naznačuje přechodný jev, nikoli úsvit nového ekosystému.
Doprava a obchod jsou mnohem důvěryhodnější vektory než teplota. S rozšiřováním globální lodní a letecké dopravy roste i náhodný pohyb hmyzu. Tento vzorec byl dobře zdokumentován v biologické literatuře jako „antropogenní zavlečení“ – druhy cestující s lidmi, nikoli s klimatem.
Terénní studie na Aljašce a Špicberkách ukazují, že početnost komárů závisí především na načasování tání sněhu a vytrvalosti vody, nikoli na postupném oteplování.
Culler et al. (2018) prokázali (obr. 2), že výskyt komárů vrcholí, když povrchové stojaté vody přetrvávají do konce července, bez ohledu na průměrnou teplotu.
Coulson et al. (2022) zjistili, že hustota populace koreluje silněji s plochou stojaté vody (R² = 0,73) než s teplotou vzduchu (R² = 0,12). Stručně řečeno: komáři potřebují kaluže, ne specifické klima.
Každý článek používal téměř identické rámování. Guardian prohlásil, že „globální oteplování činí zemi pohostinnější pro hmyz.“ Post to nazval „vývojem potenciálně spojeným s globálním oteplováním.“
A NPR ujistilo čtenáře, že „arktická oblast se otepluje více než dvojnásobným tempem, než je globální průměr.“
Všichni tři však také připustili, že hmyz sem pravděpodobně přinesl náklad a lidská činnost. Tento rozpor – připisování události jak dopravě, tak teplotě – zdůrazňuje problém s tím, že se s každým biologickým pozorováním zachází jako s klimatickým signálem.
Arktida již hostí prosperující populaci komárů. Druhy Aedes nigripes a Aedes impiger se přizpůsobily zimám pod bodem mrazu a extrémně krátkým létům. Obyvatelé Aljašky po desetiletí žertovali, že „komár je státní pták.“ To není nic nového, je to přirozená historie.
Izolace Islandu, nedostatek mokřadů a oceánské klima zabránily těmto druhům se zde usadit, ne kvůli chladu jako takovému, ale kvůli geografii a ekologii. Jeden nákladní kontejner nebo letadlo s několika černými pasažéry na tomto zásadním omezení nic nezmění.
Závěr
Tři komáři nepředstavují klimatický trend. Představují datový bod v příběhu globálního obchodu a šíření druhů. Připisovat každou takovou událost klimatickým změnám je trivializací vědy i žurnalistiky.
Skutečné ekologické studie z Aljašky, Kanady a Špicberků ukazují, že komárům se může dařit v arktických podmínkách, ve srovnání s nimiž se Island zdá mírný. Jejich úspěch závisí na dostupnosti vody, nikoliv na změně klimatu.
Takže na Island žádná změna klimatu nepřišla. Jednoduše se tam letecky nebo kontejnerem dostalo pár komárů, kteří pouze posloužili pro další propagandu…
Svět chce být klamán – proč by se tomu nemělo vyhovět, když se z toho sypou penízky, že.
Nás co už jsme zažili vědecky podložené ochlazování, ozonové díry, to že už bychom měli být deset let bez nafty … nás, vědci a jejich “poznáním” ošlehanými, to nemůže rozházet. Ale mladí by se aspoň ve škole, když né z televize, mohli dozvědět, že když někde našli mamuta v ledu, na Islandu se… Číst vice »