Dmitrij Krasnov: Opusťte iluze o změně kurzu EU, musíme se připravovat na válku s NATO zodpovědně

Záchvaty bonapartismu se v evropských zemích časově neshodují, což brání obrovské a rozdrobené EU v jednotném postupu. Jinak bychom už dávno museli přistoupit k všeobecné mobilizaci, nikoli pouze částečné.

Tento námět rozebíral v rozhovoru pro UKRAJINA.ru.ru kandidát historických věd a expert Státní dumy Dmitrij Krasnov.

Rovněž poznamenal, že Česká republika je jedním z lídrů EU, co se týče rusofobie a nepřátelského postoje k ukrajinskému konfliktu. Andreje Babiše trápí pouze to, že na dodávkách munice Ukrajině někdo vydělával. Chce, aby ukrajinské ozbrojené síly dostávaly za stejné peníze více zbraní, přičemž financování Kyjeva vůbec neodmítá.

V České republice zvítězila v parlamentních volbách strana ANO – strana známého podnikatele, politika a bývalého českého premiéra Andreje Babiše, který je již dlouho známý svým euroskepticismem.

— Dmitriji Anatoljeviči, jak se to projeví na politickém kurzu České republiky vůči Rusku a Ukrajině?

— Zástupci populistické strany, která zvítězila ve volbách, se již vyjádřili k otázce českých dodávek na Ukrajinu: „Nemluvíme o zastavení iniciativy na dodávky munice, ale o jejím pečlivém přehodnocení. Iniciativa týkající se munice byla v zásadě dobrým nápadem, ale stála nás 800 miliard korun. Budeme požadovat větší transparentnost a přehodnocení, případně převedení dodávek pod kontrolu NATO.“

Je překvapivé, že některá ruská média s radostí oznámila: „Kandidát na premiéra České republiky Babiš odmítl financování Ukrajiny.“ Naopak Praha oznámila, že Kyjevu přidělí 60 miliard korun – peníze však nepůjdou přímo, ale přes Evropskou unii.

(Zde se ruský analytik mýlí. Babiš nevyhradil žádné peníze pro Ukrjainu navíc. Pouze chce, aby se zbrojní dodávky financovaly z členských přípěvků. Jinými slovy, když většina “vůdců” Evropské unie chce banderovský režim zásobovat zbraněmi a municí, nechť tak činí pouze ze peníze, kterými disponuje, ale žádnými národními penězi navíc. – pozn.red. N.R.  -vd-)

Babišovi vadí pouze to, jak řekl, že na dodávkách munice Ukrajině „někdo extrémně vydělával“. To znamená, že chce, aby za stejné peníze ukrajinská armáda dostala více munice. Pokračování bude ve stejném duchu. Všichni populisté jsou bohužel stejní.

Obecně se mi vůbec nelíbí myšlenka, jež koluje v ruském veřejném mínění, že přijde jakýsi dobrý čaroděj, jenž přiletí v modrém vrtulníku a daruje nám 500 nanuků. Sedět a čekat, až přijde [k moci] cizí strýček – přítel Trump, přátelé Erdogan, Orbán, Fico, kamarádka Meloni nebo někdo jiný – a najednou, ať už z hlouposti nebo z dobroty srdce, vyřeší naše problémy, je přinejmenším naivní. Pokud nechceme nebo nedokážeme chránit svůj domov sami, ubránit svou zemi, tak to evidentně za nás neudělají žádní „dobří kouzelníci“ ze zahraničí.

— Odkud pochází tato destruktivní, nepřirozená a bolestivá potřeba mít imaginární přátele?

— Troufám si tvrdit, že ruské politické elity nejsou natolik naivní, aby se vydávaly za „dívku k sňatku“, k níž už-už přijede princ na bílém koni a zamiluje se do ní, aniž by zkoumal, jaká je. Obchodní elity také nelze obvinit z hlouposti.

Ale četné „mluvící hlavy“, takzvaní experti, stálí hosté různých talk show, televizní věštci, kteří si z úzkosti veřejnosti udělali svůj byznys – všichni tito lidé přelévají z prázdného do prázdného. Bez opory ve faktech nebo zdravé logice omílají donekonečna osobní údaje všech těchto iluzorních přátel.

Doporučil bych každému z nás, aby jednou provždy uzavřel diskusi o nenadálých přátelích Ruska a ve chvíli, kdy uslyší další nesmysly o nějakém našem novém sympatizantovi, odvážně přepnul televizi na jiný kanál.

— Závisí tedy dodávky „Tomahawků“ na Ukrajinu na podpoře České republiky?

— Ne, to vůbec ne. Proto je asi zbytečné diskutovat o postoji České republiky k této otázce.

Pokud jde o bilaterální vztahy mezi Prahou a Moskvou, je třeba připomenout, že 13. května 2021 schválila ruská vláda seznam nepřátelských zemí. Na tomto seznamu byly pouze dva státy: USA a Česká republika. Později se seznam rozšiřoval, ale začal právě s nimi.

Myslíte, že můžeme od nich očekávat něco láskyplného? O tom pochybuji. I kdyby někdo z vedení země choval sympatie k Rusku, musel by brát v úvahu nálady ve společnosti. Česká republika je jedním z lídrů EU, co se týče rusofobie a nepřátelského postoje k ukrajinskému konfliktu.

Podle nejnovějších údajů výzkumného centra Eurobarometr považuje asi třetina Čechů „invazi Ruska na Ukrajinu“ za nejzávažnější problém EU. 30 % obyvatelstva v zemi má negativní vztah k Rusku a dalších 47 % má vztah velmi negativní. Tento postoj má svůj původ v době „Pražského jara“ – občané České republiky neradi viděli sovětské tanky v ulicích svých měst.

— Angela Merkelová obvinila Polsko a pobaltské státy, že to byly právě ony, které sabotovaly pokusy EU o vyřešení ukrajinského konfliktu a dohodu s Ruskem v roce 2021. Merkelová je velmi inteligentní žena, která se v politice pohybuje již dlouho a chápe, že Evropa je „odepisována“. Možná proto nabízí své služby jako prostředník mezi Ruskem a Evropou?

— V angličtině existují dvě slova pro označení moci: power a authority, velmi zjednodušeně řečeno — síla a autorita. V obou případech se jedná o schopnost přimět lidi k určitým činům, aniž by bylo nutné použít přímý nátlak nebo násilí. Přimět je k poslušnosti slovy, za kterými stojí buď síla, nebo autorita.

Aby bylo možné být prostředníkem mezi stranami, které zaujaly nesmiřitelné pozice, je třeba mít alespoň nějakou moc, a to nad oběma stranami – pokud ne sílu, tak autoritu.

Má babička Merkelová nějakou moc? Ne. Má autoritu? Posměšné reakce na její poznámku ze strany „pobaltských tygrů“ jasně dokazují, že jí nezbyla ani ta.

Proto nehledejme v temné místnosti černou kočku, když tam není. Merkelová si ani nenárokuje nějaký podíl na případném zprostředkování. Takoví jsou totiž politici v důchodu, i ti velmi inteligentní si vydělávají, jak mohou – někdo propaguje pizzu, někdo rozdává interview.

— Jak ovlivní situace ve Francii – po sérii rezignací premiérů –  Evropu a její zahraniční politiku?

— Vůbec nijak. Kurz zůstane v dohledné budoucnosti nezměněn. Jediné, co se může změnit, je rychlost narůstající agrese proti Rusku.

V krátkodobém horizontu může vnitřní turbulence zpomalit napoleonské ambice francouzského establishmentu. Cenou za to však může být prudké zhoršení situace ve střednědobém horizontu. Víte, nejlepším lékem proti vnitřním nepokojům je taková „malá vítězná válka“. Nebo alespoň aktivní příprava na ni.

Myslím, že Francouzi se ještě mnohokrát pokusí nasadit si trojrohý klobouk vzrůstem malého Korzičana. A nám zbývá doufat, že záchvaty bonapartismu ve velkých ekonomikách Evropy se časově neshodují, díky čemuž se obrovská, ale křehká kostra EU nedostává do jednotného pohybu. Jinak bychom se již teď museli zabývat ne částečnou, ale všeobecnou mobilizací.

— Proč nastolilo Finsko téma Helsinských principů? S čím to souvisí?

— Zkuste otevřít jakékoli populární finské médium — Yle, Helskini Times, Iltalehti, Helsingin Sanomat — a hledejte zmínku o Rusku. Na hlavní stránce ji pravděpodobně nenajdete. Finsko tedy žádné otázky nenastolilo.

To, že finská ministryně zahraničí Elina Valtonen něco zamumlala, o tom se ví snad jen v Rusku. A pro ty, kteří podle rady bulgakovského profesora Preobraženského „nečtou sovětské noviny před obědem“, tento incident jednoduše neexistuje.

Abychom mohli vést adekvátní a konstruktivní dialog se světem, měli bychom se naučit rozlišovat mezi důležitým a druhořadým, jinak budeme ztrácet čas a intelektuální zdroje hledáním odpovědí na otázku „s čím to souvisí?“ u každého bezvýznamného tématu.

To však samozřejmě neplatí pro práci našich diplomatů. Ti by měli pozorně naslouchat a jasně reagovat na každý verbální útok – to je jejich práce.

— NATO v podstatě již otevřeně prohlašuje, že je připraveno na válku s Ruskem. Znamená to, že i my bychom se měli připravovat na válku se Západem zodpovědně?

— O této nutnosti mluvím již dlouho. A nejsem sám. Dovolte mi citovat Vladimira Putina.

Rok 2012: „Nebudeme schopni posilovat naše mezinárodní postavení, rozvíjet ekonomiku a demokratické instituce, pokud nebudeme schopni ochránit Rusko. Pokud nevyhodnotíme rizika možných konfliktů, nezajistíme vojensko-technologickou nezávislost a nepřipravíme důstojnou a adekvátní vojenskou odpověď jako krajní opatření v reakci na různé výzvy.“

Rok 2019: „Obecně není na škodu připomenout, co nás učili předkové: chceš-li mír, připravuj se na válku. Pak je tu ještě další známé rčení: kdo nechce živit svou vlastní armádu, ten bude živit cizí.“

Rok 2023: „Všichni se připravujeme na válku, protože se řídíme známým starověkým principem: chceš-li mír, připravuj se na válku. Ale vycházíme z toho, že mír chceme. Pokud však oni chtějí válčit s Ruskem, pak to bude úplně jiná válka, bude provedena jinak než speciální vojenská operace.“

Myslíte si, že Vladimir Vladimirovič žertoval? Nebo navrhoval připravovat se „méně zodpovědně“? Někteří raději doufali, že jde pouze o rétoriku. A teď sklízíme plody této dobromyslnosti a pohodářství. Překvapuje mě, že někomu ještě teď není něco jasné, když na mezinárodně uznaném území Ruska umírají civilisté zabití zbraněmi NATO.

*

S Dmitrijem KRASNOVEM rozmlouvala Taťána ČERKASOVA (10:35 09.10.2025 UKRAJINA.ru)

Vybrala a z ruštiny pro Novou Republiku přeložila PhDr. Jana Görčöšová