Migrace, aneb jak jsme to zatím nezvládli

Všichni si pamatují na proslulá slova německé kancléřky o tom, jak migraci zvládneme. V tu dobu se uvolnila stavidla a Evropu zavalila vlna migrantů z různých koutů světa. Jaká je situace dnes? Co vede migranty do Evropy? Jak se integrují? Opravdu to zvládneme, jak řekla Angela Merkel, nebo nás naopak čeká chaos a problémy? Nebo vznik nových muslimských chalífátů?

V roce 2015 dnes už notoricky známá slova Angely Markelové „Wir schafen das“ zafungovala jako pozvání do Evropy. I když byla míněna jako snaha vyřešit nakupení velkého počtu migrantů především ze Sýrie v Maďarsku, většina lidí ze třetího světa, která chtěla přijít do Evropy, to pochopila jako otevření hranic. A skutečně v tomto roce vstoupilo na území EU 1,8 milionu ilegálních migrantů¹.

Vysoké počty ilegálního překročení hranic do EU se udržely i během následujících let. Mezi lety 2020 a 2022 přibylo každoročně kolem 1,5 milionu ilegálních migrantů². Až v posledním období dochází k určitému poklesu. V roce 2023 už jich bylo pouze 380 tisíc³. Ale v roce 2022 už bylo v Evropě více než 5 miliónů uprchlíků, kteří překročili hranice ilegálně. V minulém roce již hranice EU ilegálně překročilo pouze 239 000 migrantů⁴. I přes strmý pokles se však jedná o vysoká čísla. Ta sice v poměru s počtem obyvatel EU, tedy téměř 550 miliónům obyvatel, neznamenají mnoho, přesto však není na ilegálním překračování hranic nic pozitivního.

Během času se nám také změnila struktura migrantů. Angelou Merkelovou nepřímo akceptovaní Syřané tvoří dnes menšinu. Většinu migrantů tvoří občané Afghánistánu, Pákistánu, Bangladéše, severní a rovníkové Afriky⁵. Velmi často se tak už nejedná o uprchlíky před válkou či pronásledováním, ale o migranty ekonomické, hledající šanci pro lepší život.

K těmto číslům je však bohužel nutné dál přičítat. Migranti totiž mají nárok na slučování rodin, a tak mohou po oficiální registraci požádat o přizvání svých nejbližších příbuzných. Pokud migranti uzavřou sňatek s dalšími cizinci pobývajícími mimo EU, mají i tito jejich noví příbuzní nárok na pobyt na území EU. Konečné počty se nám tak násobí.

Statistiky o snížení počtu uprchlíků a odchodu části z nich z EU je bohužel rovněž třeba brát s rezervou. Mnohdy se problém vyřešil tím, že migranti dostali občanství. Tím opticky klesl jejich počet a vlády se mohly před voliči chlubit úspěchy. Navíc mohly počítat s hlasy těchto nových občanů. V Německu bylo například loni uděleno občanství rekordním téměř 230 tisícům cizinců⁶.

Důvody migrace a integrace

Migranti si cílové státy vybírají, hlavní zájem byl o Skandinávii a Německo. Do Německa přišlo 31 % všech ilegálních migrantů, směřujících do EU. Do ČR pouze 6 %⁷. Příčiny jsou různé. U Francie jde často o uprchlíky z frankofonních zemí, kteří již francouzsky hovoří. Často tu mají také své příbuzné. To platí i o Německu nebo Rakousku.

Lákadlem jsou také štědré sociální dávky a výhody, které mohou migranti v různých zemích získat. Zprávy o nich se mezi nimi často rozletí rychlostí světla. Různé skupinky migrantů byly zadrženy v Rumunsku. Když od místní policie zjistili, kde jsou, rozplakali se. Pak však byli propuštěni a s úsměvem se přes hory vydali dál ke svému vysněnému ráji „unter den Linden“.

Dánsko například na velký a nečekaný příliv migrantů zareagovalo chytrým šířením informací, že azylanti v Dánsku nedostanou žádnou finanční podporu. Pak dokonce vyhodnotilo některé části Sýrie za bezpečné s tím, že není nutné Syřany přijímat a je možné je vracet⁸.

Ne všichni migranti však přišli pouze využívat štědrý sociální systém. Dle německých statistik již loni v Německu cizinci tvořili téměř 15 % pracovní síly, tedy 6,3 miliónu obyvatel. Oproti tomu podporu v nezaměstnanosti čerpá méně než milión cizinců⁹. Většina pracujících pochází z Turecka a Polska. Naopak v případě migrantů z arabských zemí a Afriky je integrace komplikovanější.

Islám, vlastní tradice a kmenové struktury

Cizinci s sebou vždy přinášejí zvyky a vazby své domoviny. Přesvědčený konzervativní muslim se těžko zbaví své víry. Kavkazan se těžko zbaví svých kmenových a rodových pout. A Afričan těžko odloží tradice a zvyky, ke kterým ho vychovali předkové. Je jasné a logické, že migranti z kulturně a jazykově blízkých oblastí se integrují a uplatní na trhu práce snadněji.

Pracovníci z Ukrajiny sem přicházeli již dříve a vždy tu chtěli pracovat a poskytnout svým dětem dobré vzdělání. Stejně jako mnoho migrantů z Vietnamu, i oni mají za cíl uspět, najít si dobré postavení a zajistit hlavně kvalitní budoucnost svým dětem. Podle mluvy nové generace „našich Vietnamců“ již nepoznáte, že nejde o původní Čechy.

Je logické, že prostý zemědělec či dokonce kočovník ze zaostalé části Afghánistánu má s integrací problémy. Na druhé straně však není dobré kulturní a jazykové rozdíly přeceňovat. Všichni cizinci dobře ví, že v zemi, kam přišli, platí určité zákony, které musí dodržovat. Je dobré jim je pouze připomenout.

V EU existuje mnoho různých nevládních organizací, které cizincům s integrací pomáhají. Výsledky jejich práce jsou bohužel neslavné. Jejich zdůrazňování složité práce s uprchlíky bývá často vedeno snahou o zdůvodnění své důležitosti a především nákladů. Mnohdy by však stačilo jen jasné a jednoduché vysvětlení pravidel, sdílení map a adres, kam se uprchlík může obrátit, a hlavně pomoc s výukou jazyka a hledáním zaměstnání.

Snahy omlouvat trestnou činnost cizinců neznalostí místních zákonů jsou kontraproduktivní a mnohdy cizincům nepřímo naznačují, že mohou páchat něco, co domácí nemohou. Typickým příkladem jsou případy znásilnění muslimskými uprchlíky, kterým za takový čin v jejich domovině hrozí trest smrti. Stačí je ujistit, že budou i zde potrestáni a navíc vyhoštěni. Pokud se například výše zmíněný prostý afghánský zemědělec dozví, že pokud znásilní ženu, bude vyhoštěn a za svůj zločin si odpyká trest určený hnutím Tálebů v Afghánistánu, stokrát si to rozmyslí.

Podobně kontraproduktivní je snaha zatajovat trestnou činnost cizinců, nezveřejňovat národnost pachatelů, či dokonce teroristické útoky radikálních muslimů označovat za izolované případy jedinců s psychickými problémy. Toto mlžení pak v původních Evropanech vyvolává větší strach a představy o nebezpečí na každém rohu. Vzhledem k celkovým počtům cizinců pobývajících na území EU, se i tak jedná o menší procenta. Je však nutné je zveřejnit, veřejně o nich hovořit a všechny pachatele bez milosti potrestat. Nikdo takový by na území EU dál pobývat neměl.

Jak je možné, že terorista, který před pár lety v Berlíně vjel do lidí na vánočním trhu, byl předtím odsouzen za zapálení školy v Itálii? Jak je možné, že zločinec, který vyhrožoval pracovnici německého sociálního úřadu poté vlakem, pravděpodobně ještě bez platné jízdenky, klidně přejel do ČR a znásilnil zde dívku?

Mnoho problémů tak způsobuje neschopnost a bezzubost našich úřadů. Vždyť na trestání trestných činů není nic rasistického. Zamítnutí žádosti o azyl pachatelům trestného činu, odpíračům úřední komunikace, nebo těm, kteří nechtějí sdělit zemi svého původu či úmyslně lžou, je správným řešením, které nemá s netolerancí nic společného. Každý cizinec má stejná práva jako místní lidé, má však také stejné povinnosti.

Nikomu se nebrání vyznávat vlastní víru, udržovat tradice a zvyky, vše však pouze v mezích místních zákonů. Muslimové mohou bez problémů vyznávat svou víru, nemohou si však stěžovat, že se v restauracích podává alkohol, jí vepřové maso a že o postním měsíci ramadánu je všude vidět hodně jídla. Nikdo je nenutí hodovat za ramadánu, jíst vepřové nebo pít alkohol, ale oni musí místní prostředí akceptovat takové, jaké je. Hinduisté si také nemohou stěžovat na místní konzumaci hovězího, však je do ní také nikdo nenutí. Pokud muslimským rodičům vadí, že se jejich dcera zamiluje do muže jiného vyznání, nemají právo jí v tom bránit. A v případě, že proti ní užijí násilí, spáchají trestný čin, za který budou potrestáni.

Čeká nás velká migrační vlna?

Migrace sama o sobě je neutrální, přirozená, probíhající po celé dějiny lidstva. Lidé se přesouvají z jednoho místa na druhé. Migrace bývala zkázou, ale i přínosem. Tzv. Mořské národy připlouvaly v pozdní době bronzové do východního Středomoří a zničili tam městské státy a starobylé říše, jako například Ugarit¹⁰. Na druhé straně několik desítek let trvající prosperita, která udělala z USA nejsilnější světovou mocnost, by bez migrace nebyla možná.

Problém proto není v migraci, ale hlavně v její ilegálnosti, jakožto ve všem nezákonném. I současná „relativně nízká“ ilegální migrace je v absolutních číslech stále poměrně vysoká. Lepší ochrana hranic schengenského prostoru by tak ilegální migraci naprosto minimalizovala.

Akceptovatelné jsou pak dvě skupiny migrantů. Prvními jsou žadatelé o azyl. Azyl má být udělen pouze žadatelům, kteří prokáží, že jsou ve své domovině opravdu pronásledováni a nemohou tam svobodně žít. V takovém případě ale mají být vděčni za to, že jim kterákoliv země EU poskytne azyl, a ne si vybírat mezi Rumunskem a Německem. Mají se snažit naučit se místní jazyk a maximálně se integrovat. Měli by přitom mít na paměti, že pokud se poměry v jejich domovině změní a důvody pro azyl pominou, mohou být vráceni zpět. A pokud poruší zákony hostitelské země nebo si nebudou azylu vážit, bude jim ihned zamítnut.

Druhou skupinou jsou migranti, přicházející za prací. Je faktem, že EU, včetně ČR, trpí nedostatkem pracovních sil. Byla přijata speciální vízová facilitace pro žadatele o práci v určitých oborech a z určitých zemí. Je zde velký nedostatek expertů v IT, lékařů, zdravotních sester, inženýrů, ale i řidičů autobusů, zedníků a dělníků.

V takovém případě není nic snadnějšího než si najít neobsazená místa, komunikovat s příslušnou firmou či úřadem, který lidi pro daný obor potřebuje, projít výběrovým řízením a v případě úspěchu oficiálně, se všemi platnými dokumenty od zaměstnavatele, požádat o vízum. I zde by však mělo platit, že pokud žadatel poruší zákony dané země nebo zneužije vízum k jiným účelům, má být dle zákona potrestán a vyhoštěn.

Skutečná realizace vyhoštění je základem udržitelnosti migrace. Nemá končit pouze razítkem v pase. Pokud vyhoštěný cizinec v daném termínu zemi neopustí, má být potrestán a následně deportován.

Všem by mělo být jasné, že kdo přichází s dobrými úmysly, chce v dané zemi pracovat, integrovat se a být vděčný za možnost tu žít, je vítán. Kdo to nedodrží, nikoliv. EU a její členské státy si laxním přístupem mnoho problémů způsobují samy. V Dubaji tvoří cizinci 85 % populace a není s nimi vůbec žádný problém. Jsou tu lidé různých ras, barvy pleti a vyznání. Všichni ví, že musí dodržovat místí pravidla a zákony. Nikdo nechce ztratit výhodnou práci a pobyt, každý se bojí tvrdých trestů, které v opačném případě jistě nastanou. Podobné je to v Singapuru, který v určitých profesích přímo loví lidi, kterým by udělil státní občanství.

Chybou dřívější politiky bylo, že se do EU pouštěli migranti zcela nekontrolovaně. Nikdy není výhodné najednou do jedné kultury vpustit velký počet lidí z kultury úplně odlišné. Nově příchozí to pak nenutí se integrovat, protože si začnou vytvářet vlastní státy ve státě. Na tak masivní migraci nebylo připraveno vůbec nic, a proto celá strategie selhala. Administrativě Angely Merkelové je tedy možné odpovědět: „Wir habed das nicht geschafft“.

Vytváření muslimských ghett a „no go zone“ v evropských městech je tak další velký problém. Představy, že se muslimská populace sjednotí a prosadí muslimské zákony, jsou však iluzorní. Mnoho z nich o to nestojí. Část francouzských občanů, jejichž předci kdysi přišli z Alžírska, dokonce volí Národní frontu, protože nechtějí další migranty ze své původní domoviny. I kdyby vznikly islamistické strany, nedají se dohromady. Jen zde bude několik soupeřících organizací, v nichž bude chtít každý být předsedou či prezidentem.

Problém je však v kriminalitě a neschopnosti místních bezpečnostních složek tyto oblasti kontrolovat. Stockholm býval rájem klidu a míru. Dneska jsou v něm oblasti, kam se lidé bojí vstoupit. A proč? Proč se bezpečnostní složky tam bojí zajistit kontrolu, zbavit dané lokality kriminálních živlů a zajistit zde bezpečnost? To nemá s tolerancí a lidskými právy nic společného. Stojí práva nebezpečných zločinců a mafiánských struktur nad právy obyčejných slušných občanů? Pro takový stav neexistuje sebemenší omluva, a to nikde v EU.

Na světě je mnoho zemí, kam se cizinci hrnou a chtějí v nich žít a pracovat. Tyto státy nemají s migrací sebemenší problém, protože až na výjimky ilegální migraci nepřipustí, dbají na dodržování zákonů a pravidel a dobře kontrolují, kdo k nim vstoupí. To jsou základní pravidla pro úspěšné zvládnutí migrace. Pouze pokud se nám podaří je zajistit, můžeme prohlásit „wir haben das geschafft“.

*

Tomáš Strnad, odborník na Blízký a Střední východ, ASIASKOP

Zdroje:

1. https://www.europarl.europa.eu/topics/fr/article/20170627STO78419/lutte-contre-la-migration-irreguliere
2. https://www.bpb.de/kurz-knapp/zahlen-und-fakten/europa/278693/migration/
3. https://www.europarl.europa.eu/topics/fr/article/20170629STO78629/les-reponses-de-l-union-europeenne-face-au-defi-migratoire
4. https://www.frontex.europa.eu/media-centre/news/news-release/irregular-border-crossings-into-eu-drop-sharply-in-2024-oqpweX#:~:text=New%20preliminary%20data%20from%20Frontex%20reveal%20a%20significant,migration%20was%20still%20affected%20by%20the%20COVID%20pandemic.
5. https://www.frontex.europa.eu/what-we-do/monitoring-and-risk-analysis/migratory-map/#:~:text=This%20map%20presents%20the%20current%20migratory%20situation%20in,FRAN%20and%20JORA%20data%20as%20of%20July%202025.
6. https://www.reuters.com/world/germany-granted-citizenship-record-number-people-2024-led-by-syrians-2025-06-10/
7. https://ec.europa.eu/eurostat/web/interactive-publications/migration-2024
8. https://menasecuritymonitor.com/analysis/syrian-refugees-ar-no-longer-allowed-to-denmark/
9. https://mediendienst-integration.de/integration/arbeitsmarkt.html
10. https://historymadesimple.blog/2024/12/16/the-migration-of-the-sea-people/

Titulní foto: Unsplash.com أخٌ‌في‌الله.