Západ Evropy je stínem toho, čím byl. Už není až démonicky efektivní v průmyslu a výrobě, už není pohádkově bohatý, už není bezpečný, už u něj není k čemu vzhlížet. Jen pocit vlastní malosti nás nutí si myslet, že právě tam patříme, tam je naše místo, v ochranitelské náruči našich západních přátel, kterým uctivě a nekriticky nasloucháme a necháme se vést. Západ se mění bez možnosti zařadit zpátečku.
Zvolil si politiku civilizační sebevraždy, z které by se mohl vylhat jen válkou. Velkou válkou, která by dovolila restart.
Nemusíme tam patřit. Nemusíme jim patřit. A nemusíme jim dovolit pokračovat takovou cestou.
Francie se utápí v dluzích, mezinárodní agentury už jí srazily rating. Německo stagnuje a nedokáže se ze stagnace vyhrabat. Naopak, zahrabe se do ní ještě hlouběji. Velká Británie se v posledních několika letech bouří v ulicích a začíná se jí pomalu zavádět přezdívka ostrovní lágr z důvodu až absurdně restriktivní politiky vůči vlastním (tedy domorodým) obyvatelům. Do toho pak nad vším stojí Evropská unie se svými lumíkovskými politikami, které jsou jako koule na noze, stahují pod vodu. Přesně před rokem vyšla Draghiho zpráva, která varovala před úpadkem, neschopností konkurovat, slabostí celé Evropské unie, technologickým zaostáváním. Čekal jsem, co se změní, s čím v reakci přijdou špičky unie. Nepřišlo nic, jen neurčité plány a hesla a do čela unie se opět prokousal emblém našeho úpadku – Uršula Leyenová. Vrchní lumík.
Jako unie jsme si nedokázali zvolit cestu ozdravení, ale zvolili jsme cestu pomalé smrti. A nikdo ani nezvedl obočí. Draghiho zpráva varovala před úpadkem, my jsme na ni nereagovali. Před námi jsou emisní daně (žádné povolenky, daně to jsou), s kterými se obchoduje na burze (!) jako s nějakými komerčními akciemi. To, za kolik budeme čerpat benzin a za kolik si v zimě zatopíme, budou určovat parazitičtí akcionáři, burzovní makléři, gambleři s akciemi. Protože těm si strop ve výdělku nedovolíme uvalit, potupili bychom posvátný svobodný trh, který je ale posvátný, jen když se to hodí.
Před námi je spuštění Rakušanova migračního paktu, který bude dál vycucávat peníze z našeho rozpočtu. Nezavalí nás migranty, ti sem sami nechtějí, ale bude to další daň z existence, kterou bude kasírovat ten námi tolik obdivovaný Západ. Sem tam se k nám pak přesune v rámci pravidel pár tisícovek nabroušených mládenců zpoza Středozemního moře, aby se masy jednodušeji ovládaly.
Západ Evropy upadá, zmítá se v křečích. Můžeme sledovat symboliku věci. Brusel, sídlo Evropské unie, středobod našeho úpadku, ta civilizační vymazlenost na tváří rozdurděné Evropy, je středem války gangů. Belgický ministr Bernard Quintin chce do ulic Bruselu nasadit armádu, aby hlídala pořádek. Problémy se vylévají z nedávno ještě popíraných, nyní už přiznaných no-go zón, kam se bojí policie i záchranka. Protože vládu nad takovými zónami převzaly gangy. A ne, rodilým Belgičanům na stará kolena nepřeskočilo a nedali se na dráhu kriminálníků. To je symbol naší společné unie. Úpadek, mizející bezpečnost v ulicích a z toho do nedaleké budoucnosti plynoucí restrikce vůči vlastnímu (domorodému) obyvatelstvu.
Evropská unie je slonovinová věž bez kontaktu s realitou, jen s falešnými ideály. Draghiho zpráva vyšla před rokem. Byla velmi naléhavá, plná varování, poukazování na hrozby. A i přes svou mírnost, protože sám Draghi je vlastně součástí problému, součástí unijního systému elit, takže spoustu nešvárů nejspíš ze strachu vůbec nezmínil, se měla zpráva stát milníkem. Nestala. To znamená, že unie se vydala cestou, u které bychom jí neměli svítit. A pokud jí k tomu svítit budeme, jen k vlastní škodě.
Můžeme se takové budoucnosti vyhnout. Nedovolit, aby přišla zničit i naši zemi. Musí se obnovit Visegradská čtyřka. Musí se rozšířit. Musí se upevnit. Musí se přetavit v projekt Trojmoří. Musí se dát vale neefektivní a zhoubné Evropské unii. V tomto pořadí.
Znamená to, že bychom měli hned vyvolat referendum o vystoupení z unie? To je naprostý nesmysl rovný politické i ekonomické sebevraždě. Věta – v tomto pořadí – je klíčová. Nejdřív vybudovat pevnou alternativu, spojenectví, pak teprve rozvazovat staré a škodlivé. A přitom všem se vší mocí snažit ještě naposledy otevřít oči Evropské unii jako celku a nasměrovat ji správným směrem. Protože Evropská unie jako projekt není špatná, jen je velmi špatně vedená.
Potřebujeme si budovat pevnou alternativu, nespoléhat jen na jeden směr. Stejně jako u energií. Diverzifikovat tok plynu, nebýt závislí jen na Rusku. Diverzifikovat mocenská centra, nebýt závislí jen na Bruselu.
*
Štěpán Cháb, https://www.krajskelisty.cz
