Jaký je rozdíl mezi Petrem Pavlem a Filipem Turkem?

Máme po volbách, už přes týden. Chvilku to vypadalo, že Andrej Babiš by mohl sestavit vládu v rekordně krátkém čase.

Jenže to bychom nesměli žít v České republice roku 2025. Kde se provozuje tzv. „hodnotová politika“. V jednoduché češtině  – pokleslé politické kramaření a čachrování, kde vám, pokud jste součástí té „správné“ samozřejmě, že „hodnotové”  strany, projde absolutně cokoliv – zapojení do organizovaného zločinu, aféry všeho druhu, i normálně neodstranitelné politické cejchy, jenž by jejich nositele bez debaty měly vyloučit z jakéhokoliv politického života a to i na úrovni obecního bubeníka v Horní Dolní. Měly, leč nevyloučí. Jak si za chvilku ukážeme.

Na druhou stranu stejné, či lépe – daleko menší prohřešky někoho nepohodlného se rovnají rozpoutání zemětřesení, na které je krátká i proslulá Richterova stupnice.

Dost obecných konstatování! Proč jsem si vybral právě tohle téma? Protože povolební Česko žije skandálem. Skandálem Filipa Turka. Jenž aspiruje na post ministra zahraničí. A ti „hodnotoví“ se kolem toho rojí stejně jako hejno much nad čerstvým kobylincem.

A zatím zdaleka největší a nejdůležitější mouchou v tom roji představuje jistý Petr Pavel, takto prezident České republiky osobně, který jaksi oznamuje, že Filip Turek je pro něj nepřijatelný. A tlačí na Andreje Babiše, aby tuhle nominaci vzdal. Ten je ovšem v pasti -Motoristé na Turkovi trvají, Babiš to ví a nepochybně by se bez něj mimořádně rád obešel, ale bez Motorek vládu nesestaví! Ne pokud… ale to je na jiný článek.

Kosa už se v Turkovi vyjádřila v povolebních analýzách. A rovnou říkám, že kdyby v právě končící vládě nebačoval v Černínu čtyři roky Sádelňák – tedy bakalářský nedouk velmi omezených schopností – Lipavský, nikdy by mne nenapadlo, že někdo jako Turek , by mohl české ministerstvo zahraničí převzít a řídit! Ani ve zlém snu. Po Lipavském a ve srovnání s ním už vidím věci jinak. A také dodatečně chápu císaře Caligulu, když nechal jmenovat svého oblíbeného koně Incitata římským senátorem. Učinil holt s tehdejší politickou cháskou stejné zkušenosti jako občan ČR dnes.

Ale zpět k věci. Dnes se tady odehrává souboj o Turka. Kdy nejreprezentativnější figurou za jeho odstranění je – světe div se – poturčenec.

Opakuji, Filip Turek není ani stínem můj oblíbenec, favorit, nositel nějakých hodnot, kterých si cením, natož abych k nim vzhlížel. Nebýt Lipavského, striktně bych jej odmítl. Na první dobrou. Nicméně ta politická tsunami kampaň posledních dnů, odstartovaná redakcí Deníku N – N jako nenávist, dosáhla od hladiny Vltavy do výše kanceláří Pražského hradu, kde na ni okamžitě a nesmírně naskočil současný nájemník Hradu.

A mne v tu ránu cosi napadlo, spolu s tou energickou snahou s jakou se prezident tématu chopil – porovnat ty dva pány mezi sebou! Petra Pavla versus Filipa Turka! Existuje mezi nimi rozdíl? A pokud ano, jaký?

Už první vizuální pohled ukazuje, že jde o stejnou sortu – oba dva atraktivní fešáci. Jejich úkolem a zásadní snahou je vypadat pěkně! To je první, co vás uhodí do očí. Ne, nejde o jednovaječná dvojčata, ale o dvě stejná vejce z jednoho hnízda určitě.

Při prozkoumání životopisů Petra Pavla a Filipa Turka těch společných rysů dokonalých dvojčat naleznete daleko více!

Je zcela evidentní, že oba pocházejí z prominentních rodin své doby. Pavel z rodiny tvrdých komunistů, otec příslušník Vojenské rozvědky v hodnosti plukovníka, matka komunistka. O rodičích Filipa Turka, kromě určitých zmíněk o matce nevím nic. Nicméně, je zřejmé, že rozhodně Turkovic rodina patřila nějakým způsobem k polistopadovým vítězům. Proč? Protože Pavel za bolševika těžil a to maximálně, co do kariery ze svého rodinného zázemí a patřil k té nejpreferovanější třídě tehdejší československé mládeže, pokládám u Filipa Turka za jasné a jisté, že byl nepominutelnou součástí výkvětu pražské zlaté mládeže. Ono totiž když se přátelíte s celebritou typu Ivan Jonák, v 21 založíte Jaguar Club a jste sběratelem značek Jaguar, Aston Martin, Rolls-Royce a Bentley, tak na to prostě musíte mít!

Vůbec životopis Filipa Turka představuje pestré čtení! Ale to si zvládněte sami.

Za mne platí, že oba představují různé strany jedné mince! Prostě režimem jejich doby silně fedrovaní mládenci, kteří netrpí právě zbytečnými ohledy a jemnocitem. Na cokoliv, na kohokoliv. Kteří vždycky dobře ví, která strana krajíce je namazána máslem a jak se k ní dostat.

Za co Deník N , N jako nenávist, pere Turka? No přece za to, co kdysi napsal na svých sociálních sítích a posléze odstranil, nechal odstranit nebo neodstranil včas a dokonale.

Vynechám teď  celý, nepochybně zajímavý příběh, kde asi tak Deník N přišel k, údajně originálním, leč dávno smazaným screenshotům Turkových sítí, jakkoli se mi za tím vznáší odér vody po holení jistého Koudelky, pokud jsou pravé, nebudu ani spekulovat o tom, zda ano, protože vytvořit dnes dezinformaci tohoto typu představuje úkol pro počítačového začátečníka. Ale tohle všechno si prý nyní hodlají Motoristé vypovídat s Deníkem N před soudy. Tak uvidíme.

Předpokládejme, že odér té vody po holení skutečně dodal redakci Deníku N originální screenshoty. Je jich povícero. A docela hnusných. To na každý pád! Kvitovat s porozuměním  žhářský útok ve Vítkově z dubna 2009, kdy neonacisté zaútočili na romskou rodinu a vážně popálili tehdy dvouletou holčičku Natálii chce opravdu silný žaludek.  Další exces představuje schvalování střelby do muslimů v novozélendském Christchurchi…

Ten Nový Zéland komentovat nebudu. To nemá smysl. I Filip Turek by si mohl vyhodnotit, že ho tohle vylučuje z jakékoli efektivní diplomacie vůči zemím muslimského světa – tedy asi tak 1/3  členských států OSN, takže těžká profesní diskvalifikace.

Nicméně hodlám se věnovat tomu jeho údajnému schvalování toho žhářského útoku a málem upálení malé Natálky. Už konstatováno jest, že jde o nebetyčnou prasárnu. Inteligentní člověk v 21 létech / Turek se narodil v r. 1985/ už musí umět rozeznat elementární dobro a zlo.

Dobrá, přibijme jej za to na kříž! Nic proti tomu. Vraťme se ovšem nyní k tomu, kdo se nad smrdutým Turkem staví do role až nadčlověčí morální autority, jenž za žádnou cenu nepřipustí, aby se takový bezcharakter stal reprezentantem České republiky ve světě – Petrem Pavlem! Ten se narodil v roce 1961. V roce 1987 mu bylo nikoli 21 nýbrž už 26 let. Hotový člověk s ukončeným vysokoškolským vzděláním a jasným nakročením k velké karieře!

Proč bazíruji na datu 1987. Protože tehdy i dnešní morální arbitr cosi důležitého sepsal. A sice tohle:

DOKUMENT: Životopis Petra Pavla z roku 1987

Nebylo zas až tak úplně jednoduché se k němu propracovat v plném znění. Kdo ví proč. Ano, kdysi v prezidentské předvolební kampani jej některá media odprezentovala. Já s k němu dnes vrátil. Abych vám umožnil posoudit, jaký rozdíl představovalo ideové nastavení doby v přibližně stejném věku obou dvou dnešních protagonistů -Filipa Turka a Petra Pavla!

Ten Pavlův životopis je dlouhý a pro účely toho článku zajímavý jen v několika zásadních pasážích. Proto ho nedám celý, nýbrž jen reprezentativní výběr:

Oba moji rodiče jsou členy KSČ a aktivně se účastní stranické práce. Otec po dobu svého působení v Kladně pracoval v Socialistické akademii. Tato činnost rodičů jakož i jejich názory a debaty v této oblasti přirozeně ovlivňovaly mé sourozence i mě. Otec mi vysvětloval různé společenské jevy na příkladech z praxe, na příkladech příbuzných a známých a budoval tak u mě správný náhled na svět a schopnost orientace.

Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu. Právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo účinnější než cokoli jiného a také trvalejší. A posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou oblibu našich přátel mě v názoru tenkrát pouze utvrdil.

Z mých příbuzných, přátel a známých se nikdo politicky negativně nevyvíjel, nedopustil se protistátní ani protispolečenské činnosti ani právních přestupků.

Nejvíc dojmů ve mě zanechala měsíční cesta po Sovětském svazu, kterou jsme v roce 1978 podnikli autem na pozvání našich přátel. Byla pro mě otevřenou učebnicí v praxi a plně odpovídala mým představám o dovolené.

Členství v KSČ mě ovlivňuje ve dvou směrech. Na jedné straně mi dává dobrý pocit, že se mohu osobně účastnit a ovlivňovat řešení společenských i pracovních problémů, na druhé straně mě motivuje k dosahování lepších výsledků než ostatní i ve vztahu ke kolektivu.

S prosazováním politiky strany proti dílčím nesprávným názorům se potýkám často při vedení politického školení vojáků. Vycházím přitom ze znalostí získaných ve škole, z trvalého sledování současné vnitřní i mezinárodní situace a ze samostudia.

V současné době si nejvíce hrdosti zaslouží iniciativa, zodpovědnost a pružnost Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí, se kterou předkládají světu mírové návrhy všeho druhu, dále způsob řešení problémů v sovětské společnosti, který přebírají i ostatní země socialistického tábora. Z úspěchů naší republiky si nejvíce vážím poměrně vysoké životní úrovně naší společnosti a faktu, že se nám podařilo vyrovnat platební bilanci se Západem.

Tak takhle v 26 létech popsal sám sebe absolvent vysoké školy s červeným diplomem, kádrový důstojník speciální jednotky dálkového průzkumu!!!*)

O jeho ideovém a kádrovém nastavení nelze sebeméně pochybovat. Stejně tak o tom, že kdyby komunistický režim nepadl, jel Petr Pavel po těhle kolejích do dneška . Asi by se prezidentem nestal, ale nelze pochybovat, že by to dotáhl setsakra vysoko i tak. Přidejte si k tomu další aféru – tu se špionským kurzem generálního štábu, kdy se nám z Pavla nestal Šavel, nýbrž agent Pávek.

Dodnes mi hlava nebere, jak se někdo takový dostane na Hradčana jako prezident! S plnou podporou těch vždycky a jedině správných! Vždyť si opravdu nese ten nejhorší možný cejch, který si lze představit! Tvrdý komouš, z komoušské rodiny, preferované dítko, soudruzi ze Sovětského svazu mu vysvětlovali, hrdost na Sovětský svaz a jeho politiku… a… a nic. Jako kdyby nic z toho neexistovalo. Stačila fotogeničnost!!!! Prostě, aby byl hezký a sympatický! Vše odpuštěno!!!! Prý si to odpracoval a šlo o mladickou nerozvážnost!!!

Filip Turek disponuje také fotogeničností. Ale u něj žádné polehčující okolnosti neplatí. Jistě, v 21 už každý člověk, hodný toho jména, umí rozlišit mezi dobrem a zlem. A zlo prostě nepodporuje.

Nicméně žádná tolerance pro něj neplatí! Naopak. Nakládá mu i ten, co podporoval, dnes podle zákonů – zločinecký řád a přísahal, že jej bude hájit se zbraní v ruce s nasazením vlastního života!!! Tohle jednoduše nezvládám pochopit. Buď byl komunismus zločin hodný masového opovržení a ohrožoval celou společnost a dokonce samé její základy a pak Pavel a Hrad se vzájemně vylučují. Nebo větší nebezpečí představují výkřiky přiblblého sebestředného libového frajera z pražské současné smetánky, který hnusně komentuje ojedinělý /naštěstí/ žhářský útok na rodinu, co někomu není po chuti.

Nechci ani jednoho. Eklují se mi oba. Jeden z nich ovšem výrazně více. Ten, který si osobuje kázat tomu druhého morál. Ačkoli jde rub a líc jedné a té samé mince. Oba z protekčních rodin, oba fotogeničtí fešáci, oba v politice. Vrcholné. Oba s hroší kůží.

Ovšem jeden z nich prý jednal v mladické nerozvážnosti a pak si to odsloužil v Bruselu… Tak uvažuji, kolik let by v té Bruseli asi tak musel odsloužit Filip Turek, aby jej vzali ti, co ho soudí – na milost.

Jenže otázka zní – existuje mezi nimi rozdíl? A když ano, jaký?

Na tu první dám jednoduchou odpověď. V podstatě ne.

Na tu druhou ho ovšem, s lupou v ruce najít dokáži. A hned několikrát:

– Filip Turek nepřísahal, že bude podporovat nějakou, dnes zločineckou ideologii za každých okolností a s nasazením vlastního života,

– nenapsal nic o tom, že ho soudruzi z Kukluxklanu motivovali a přivedli na správnou cestu,

– ani ho nenapadlo, aby při měsíčním čistém příjmu někde mezi 800-900 tisíci čistého podojil o nějakých dalších 100 000 na kabelkovné pro přítelkyni nebo na benzín pro svoje auta. Takovouhle ubohost zatím neprokázal,

– ale především a zejména není známo, že by si někdo vodil Turka po obecních pastvinách, zkrátka, že by měl nějakého svého p… omlouvám se – nějakého svého Petra Koláře.

Jinak jsou fakt jako dvojčata. Ale jeden z nich, ten pro mne horší, ze sebe dělá morální autoritu proti tomu druhému… Prostě poturčenec horší Turka. Na každý pád.

Ten Caligula opravdu věděl, co dělá, když jmenoval svého koně kdysi senátorem. U něj existovala jistota, že není schopen podobných kravin.

*

Petr Vlk, Kosa Zostra

*

*) jednotky dálkového průzkumu, v jiných armádách se mohou jmenvat jinak, jsou obecně vedeny a cvičeny k programovému porušování Ženevských konvencí, konkrétně k likvidaci případných zajatců. Pracují v hlubokém týlu nepřítele a vedle zpravodajské a průzkumné činnosti mají pokud možno tiše likvidovat nepřátelské vojenské specialisty – např. obsluhy jaderných hlavic a jejich nosičů a pod. Jsou do nich vybíráni vojáci s “vysokým morálem”, což je dost hnusné slovo, za kterým se v tomto případě skrývá ještě hnusnější lidská povaha. Jde vlastně o bezskrupulózní zabijáky, něco na způsob profesionálních nájemných vrahů. Z podobných jednotek se rekrutovali gruzínští ostřelovači, kteří vraždili na obou stranách kyjevského Majdanu nebo francouzští ostřelovači, kteří vraždili civilisty na ulicích bosenského Sarajeva (1993-5), aby muslimská propaganda za pomoci propagandistů z NATO sváděla zločiny na srbskou stranu – pozn. red. Nové Republiky – -vd-

Ještě jedna poznámka Nové Republiky: Petr Pavel byl v kurzu rozvědky ČSLA nejen veden ke spolupráci s tajnými službami tehdejšího okupanta, ale především připravován do funkce řídícího orgánu čili vedoucího sítě vyzvědačů a informátorů, kteří byli získáváni, jak to ostatně činí všechny tajné služby světa, metodami pozitivní a negativní motivace, tj. penězi a vydíráním. Jestliže Andrej Babiš je víc než 15 let popotahován za to, že jako pracovník socialistického podniku zahraničního obchodu musel sepisovat hlášení o okolnostech svého působení v zahraničí a předávat je “zvláštnímu oddělení” svého podniku, což bylo jednou z podmínek jeho obchodní kariéry v zahraniční a samozřejmě to neslo i určité rysy rozvědné a kontrarozvědné činnosti, pak vyškolený agent s krycím jménem Pávek měl členy své sítě – různé babiše a jejich zahraniční partnery – získávat pro spolupráci (špionáž) výše popsanými metodami pozitivní a negativní motivace. Jeden jako pěšák, druhý jako vyšší pěšákům nadřízená figura.

-vd-